Kdyby rybářský svaz sháněl nějaké motto do svého znaku, klidně by tam mohli dát tolik oblíbené rčení:
„Dřív bylo ryb mnohem víc.“
S touhle hláškou se totiž rybáři setkávají odjakživa.
Je to zvláštní. Tuhle větu totiž neříká jen dnešní padesátník, který zažil ony zlaté časy těsně po tom, co do republiky přivezli první boilie nebo kdy na Lipně skákali candáti po všem, co se hýbe.
Říkal ji už jeho táta a velmi pravděpodobně i jeho děda. Někde jsem četl, že si z toho dělal srandu už Jan Werich (to byl pan rybář) někdy před válkou. Líp prostě už bylo a na rybách to platí trojnásob.
Rybáři vždycky mají v paměti lepší časy. Kdybychom měli stroj času a vyloupli se někdy v roce 1985 na břeh nějaké přehrady, nejspíš bychom zaslechli něco jako:
„To už není, co bývalo. V sedmdesátých letech to bralo mnohem líp.“
Na to bychom se přenesli do roku 1970.
„Jo, pane… v padesátých letech? To byly ryby.“
A v roce 1955?
„To jsi měl za první republiky vidět ty lososy…“
Je pravda, že revíry se mění. Ještě za první republiky byla šance na lososa na Labi a Vltavě celkem reálná.
Když bychom ale tehdejším rybářům vyprávěli, že jednou se tady budou chytat kapři nad dvacet kilo nebo sumci nad dva metry, tak možná neuvěří. Že je budou rybáři pouštět, to bych jim ani neříkal, měli by nás za blázny.
Podmínky pro různé druhy se mění v závislosti na klimatu, lidské činnosti na řekách a dalších faktorech mezi něž patří i rybáři. I ten prvorepublikový rybář by prohlásil losos byl hojnější do poloviny devatenáctého století.
V osmdesátých letech devatenáctého století mapoval tento druh na českých vodách Dr. Frič, který následně vydal knihu Losos labský. Ta ovšem také nevznikla na oslavu hojnosti ale nýbrž jako reakce na úbytek migrujícího krále vod v českých řekách.
Prohlásit, že dřív bylo ryb více prostě nejde. Vše je relativní a záleží, jak o které rybě mluvíme.
Jinak bychom se za chvíli dostali až do středověku, kde by rybář sedící na břehu Vltavy povzdechl: „Za Přemysla Oráče to bylo úplně jiný.“
Jako rybáři ale máme sklon dost paušalizovat a zobecňovat. Možná jsme jako rybáři prostě geneticky naprogramovaní věřit, že nejlepší časy skončily přesně deset až dvacet let před dneškem.
Jenže naše paměť je pěkný podvodník.
Pamatujeme si jen ty nejlepší dny na rybách
Můžete snadno zapomenout ty všechny vycházky bez ryby. Časem vám v paměti vyvstanou jenom ty, kdy se dařilo. Po dvaceti letech se vzpomínky budou skládat hlavně z těch povedenějších momentů výpravy.
Najednou si pamatujete sumce, který vám málem stáhl prut do vody. Pamatujete si den, kdy jste měli dvacet záběrů.
Ale pamatujete si těch sedm víkendů předtím, kdy jste seděli čtyřicet hodin u vody a nezabral ani cejn?
Po nějakém čase tohle prostě vypustíte.
Mozek totiž funguje jako velice striktní kurátor fotogalerie vašich zážitků. Nechá si nejlepší momenty a všechny ty nudné smaže.
Po dvaceti letech pak máte pocit, že každá výprava končila totálním úspěchem.
Ve skutečnosti jste tehdy nadávali úplně stejně jako dnes.
Rybář nikdy není spokojený
Je to vlastně zvláštní druh optimismu naruby. Když ryby berou málo, říkáme, že dřív to bylo lepší.
Když berou hodně, říkáme, že před deseti lety to bylo ještě lepší.“ Rybářská nespokojenost je něco jako počasí. Prostě patří k folkloru a rybářské latině stejně jako notorické lhaní o velikosti ryb.
Dřív nebyl internet. A to hodně mění vzpomínky.
Naši dědové neviděli každý den na Facebooku deset fotek velkých kaprů.
Nevěděli, že někdo právě chytil životní rybu na druhém konci republiky.
Když se někomu zadařilo, věděla to sice celá místní hospoda a možná se něco doneslo do sousedního okresu, jinak to ale nikoho ani moc nezajímalo. Byli rádi, že jsou rádi.
Dnes otevřete telefon a za pět minut máte pocit, že všichni kolem chytají metrové štiky, obří sumce a kapry jako telata. Jen vy sedíte u vody, kde zrovna spolupracují maximálně komáři. Je to ale zkreslené jelikož rybáři, kterým se zrovna nic nepovedlo nic moc nepostují.
Před vámi tak defiluje výběr šťastlivců a vy máte pocit, že zrovna vám to nejde.
Není divu, že máme pocit, že ryb ubývá. Ve skutečnosti jen vidíme mnohem víc cizích úspěchů než kdykoli předtím.
Některé druhy ubývají citelně.
K úbytku ryb skutečně dochází. Týká se to ale bohužel spíše výběrově jednotlivých druhů.
Některé vody trápí sucho, predátoři, znečištění, pytláctví nebo nadměrný rybářský tlak. Jsou místa, která se změnila k horšímu, a bylo by pošetilé tvrdit opak. To vše některým druhům svědčí jiným ne. Mizí původná pstruzi obecní, drobné ryby jako slunka nebo karas obecný.
Co se týče pstruhů, tak prognózy hovoří o tom, že vlivem sucha a oteplení nám do dvaceti let nezůstanou skoro žádné vhodné pstruhové potoky…
Zato máme revíry plné vypasených kaprů a roste nám populace sumce. Z toho se sice můžeme krátkodobě radovat ale dlouhodobě nevím nevím. Částečně za tu proměnu mohou i rybáři. Paradoxně tím, že některé hojné druhy příliš neodnáší. Těch je pak sice hodně, ale nikdo neřeší jaký vliv to má na ostatní druhy…
Vědci se například shodují na tom, že na některých vodách rapidně roste počet sumců (rozhodně ale ne všude). Na některých velkých revírech (např. Orlík) se dokonce sumci už přestávají vysazovat.
Stávající obsádce se tam ovšem daří, je jich dost a jsou velcí. Mnohé evropské země s poněkud pragmatičtějším přístupem ke konzumace rybího masa ale tento problém nemají. I když podmínky pro život sumců tam jsou velice dobré. Nikdo je ale nepouští.
Vše je tedy relativní a nedá se říct, že ryb je plošně méně. Ostatně svazové zarybnění se u některých druhů počítá v obrovských množstvích. U jiných druhů to ale tak snadné není.
Až příště uslyšíte…
„…že dřív bylo ryb víc.“
Tak se vůbec nepouštějte do polemiky. Nemá to cenu a navíc tohle nadávání patří tak nějak k rybářské kultuře. Na českých vodách se takhle prokazatelně lamentuje už víc jak 100 let.
Za 60 let bude dnešní mladý rybář sedět jako dědek u stejné vody, vedle něj bude stát vnuk s prutem. Bude jen otázkou času, kdy zazní letitá klasika:
„To jsi měl vidět kolem roku 2026. Tenkrát to bralo na každej nához během chvíle.“
Čtěte také:
Lov dravců ze člunu: nafukovák od Savage Gear s V-trupem
Proběhly další kontroly rybářů: na Pastvinách prověřili i Vágnera
Padl nový rekord sumce: Holanďan ulovil z belly boatu rybu měřící 251 centimetrů
Skoro metr a půl na jedno otočení: naviják SPOMB 14000 zrychlí zakrmování raketou
Jak na lov cejna feederem: kde ho hledat, kdy vyrazit k vodě a jakou zvolit sestavu
Dá se říct že souhlasím ,ale když si vzpomenu na Labe v Děčíně někdy v osmdesátých letech ,tak bílá ryba byla v nepřeberném množství ,na plavacku šly plotice v podstatě na hod a bylo jedno co je na háček ,.Na pstruhových kapilárách jsem ještě v devadesatkach slovil devět tisíc co dva roky a dnes na osmi kilometrech 450 kusů . Takže za mě bylo líp. )))
Ahoj rybářim od 1979 bílé ryby bylo víc ale co se týče kaprařiny je to naopak co nachytam v dnešní době za rok jsem nenachytal za deset let dříve a nemluvím o velikosti ryb.