Vědci jsou poměrně přesně schopni zjistit stáří ryb. Například z šupin či tzv. otolitů, neboli sluchových kaménků.

Dnes ale nechci psát články na vědecká témata. Pojďme se společně podívat na legendy a skoro se dá říct až pověsti.

V tomto žánru exceluje příběh japonského koi kapra jménem Hanako. Podle svého majitele se měla dožít neuvěřitelných 226 let, což by z ní činilo jednoho z nejstarších obratlovců, jaký kdy byl zaznamenán. Starší už je snad jen grónský žralok nebo božská Helenka.

Otázkou ale zůstává, zda je na těchto zvěstech aspoň trochu pravdy.

Hanako byla červeně zbarvená samice okrasného koi kapra. Když v roce 1977 uhynula, měřila přibližně 70 centimetrů a vážila kolem 7,5 kilogramu. Její majitel, doktor Komai Košihara, tvrdil, že ryba spatřila světlo světa v polovině 18. století a byla součástí rodinného majetku. Ryb se „dědila“ v jejich rodině po několik generací.

Zní to jako hezká pohádka. U ryby ale byla provedena analýza šupin. Ta měla podobně jako letokruhy stromů odhalit skutečný věk ryby. Výsledek byl šokující, japonský odborník, který zkoumání prováděl, dospěl k závěru, že Hanako se narodila kolem roku 1751. V době úhynu by jí tedy bylo přibližně 226 let.

To zavání trochou přehánění.

Ačkoliv je Hanako dodnes často uváděna jako nejstarší kapr historie, věk nebyl nikdy nezávisle potvrzen.

Hlavní problém spočívá v samotné metodě určování stáří. U mladších ryb lze věk poměrně dobře odhadovat podle růstových kroužků na šupinách nebo kostech. U velmi starých jedinců se však tyto struktury postupně stírají a jejich interpretace se stává stále méně přesnou.

Řada odborníků proto upozorňuje, že u ryby údajně staré více než dvě století už může být takový odhad zatížen značnou chybou. Jinými slovy, kapr dost možná tak starý nebyl

Zajímavé je, že Hanako neměla být jedinou dlouhověkou rybou v jezírku svého majitele.

Ve stejných materiálech se objevují také koi kapři jménem Santa a Yuki, kteří se údajně dožili 141 let. Tyto údaje jsou však doloženy ještě slaběji než samotný případ Hanako a mezi biology nejsou považovány za spolehlivě ověřené rekordy.

Dlouhověcí úhoři ze Švédska a z Prahy

Ještě zajímavější je srovnání s jiným známým rekordmanem živočišné říše. Švédský úhoř přezdívaný Branteviksålen, známý také jednoduše jako Åle, měl podle dostupných záznamů žít více než 150 let.

Do studny v obci Brantevik jej údajně v roce 1859 vypustil osmiletý chlapec Samuel Nilsson.

Úhoř zde přežíval po generace a stal se místní legendou. Když byl v srpnu 2014 nalezen bez známek života, vyvolalo to velký zájem médií i vědců.

Ani zde však nelze věk považovat za stoprocentně prokázaný. Přesto je tento úhoř považován za jeden ze známých případů případů mimořádné dlouhověkosti ryby.

Zajímavé je, že evropský úhoř patří mezi druhy s výrazně pomalejším stárnutím než kaprovité ryby, takže vysoký věk u něj biologicky mnohem uvěřitelnější než u kapra.

I proto řada lidí pohlíží na příběh švédského úhoře s větší důvěrou než na legendární rekord 226leté Hanako.

Z českého pohledu rozhodně stojí za zmínku také legendární úhoř Pepík ze Spálené ulice v Praze.

Generace návštěvníků budovy dnešní České pojišťovny znaly bazének, ve kterém žil úhoř. Jako reklamní tah to bylo jistě vynikající, část diváků této živé atrakce se možná rovnou nechala pojistit.

Podle dobových zpráv byl první úhoř Pepa vysazen do nádrže ještě před první světovou válkou jako mladá ryba a v bazénku měl strávit několik desetiletí.

Jeden z často uváděných údajů dokonce tvrdí, že zde žil od roku 1912 až do roku 1976, tedy přibližně 64 let.

Pokud by byl tento údaj přesný, šlo by o mimořádný věk i na poměry úhoře říčního.

V 90. letech byl do bazénku nasazen další úhoř a od roku 2004 zde žije již třetí pokračovatel slavného jména Pepík.

Původní úhoř se navíc zapsal i do české literatury. Vzpomínal na něj vášnivý rybář Jan Werich, který jej znal už jako dítě. Objevil se také v románu Dům uprostřed města od Karla Ptáčníka, který v pojišťovně dříve pracoval.

Jak je to tedy s dlouhověkostí ryb ve skutečnosti?

U běžného kapra obecného se za normální považuje věk přibližně 15 až 25 let. Ve velkých vodních nádržích, kde ryby nejsou vystaveny silnému rybářskému tlaku a mají dostatek prostoru i potravy, mohou někteří jedinci překročit hranici 30 let.

Z různých zemí existují také zdokumentované případy kaprů starších než 40 let.

Naopak věk přesahující jedno století u kapra obecného zatím vědecké důkazy nepotvrzují.

Čtěte také:

Na Slapech zůstávají škeble na suchu: ochránci přírody prosí o pomoc i rybáře

Elektronická povolenka stále v přípravě: o zavedení budou rozhodovat i územní svazy

Robin Red Original Carp: pelety pro vody, kde už kapři viděli skoro všechno

Hyperrealistický umělý pstruh na velké štiky: Westin Tommy The Trout

Bonus pro kapraře: kvalitní PVA punčocha z japonského materiálu s extra metrem navíc