Zatímco u nás čekáme netrpělivě na vysazení granuláčů a pokud chceme zažít trochu té horské jezerní pstruhařiny, tak vyjedeme za siveny na Bedřichov, v Americe to mají trochu jinak. Hlavně co se velikosti ryb týče.
Důkazem může být nedávný rekord z jednoho z amerických států. Psal o něm americký magazín Outdoor Life.
Hlavnímu hrdinovi této historky Kim Andersonovi je 67 let a ryby už nějaký ten pátek chytá. Začínal na muskies, tedy severoamerickém druhu štik. V posledních letech ale přešel na lov salmonidů na jezerech.
Je to trochu jiná pstruhařina než u nás, připomíná spíše lodní ligu v přívlačí nebo honění ryb s live echolotem.
Koncem července Kim společně s kamarádem Gregem Ogdenem zapřáhli loď a vyrazili z Richfieldu v Utahu na sever. Dvanáct hodin jízdy na ryby v Americe asi není nic moc extrémního.
Cílem bylo jezero Payette v centrálním Idahu, které má nějakých 2100 hektarů, takže asi jako půlka Lipna. Tím ale podobnost končí, tohle jezero má ledovcový původ, průzračnou studenou vodu a místy přes 90 metrů hloubky. A taky rozhodně nepotkáte takové davy rekreantů ani rybářů.
Zkrátka místo, kam člověk jede cíleně na velké ryby v divokém přírodním prostředí. A pokud je nechytí, může se alespoň dvanáct hodin vracet domů a přemýšlet, kde udělal chybu.
Večer braly jen „menší“ kusy do deseti kilo
První večer se jim podařilo několik ryb ulovit. Čtyři nebo pět kusů, přičemž největší měl kolem 9 kilogramů. Už z toho by český rybář skákal tři metry do výšky. Není to ale zdaleka vrchol tohoto příběhu.
Na normální výpravu do zdejších končin to sice byl také velmi slušný výsledek, to hlavní ale mělo teprve přijít.
Druhý den se přesunuli o kousek jinam. Na echolotu začali pozorovat ryby u dna. Lovili na hraně necelých dvacet metrů hluboké lavice, kolem které už dno padalo do větší hloubky.
Oba rybáři používali baitcastové sestavy, 20librový fluorocarbon a jigy o hmotnosti cca 50 gramů. Greg Ogden zasekl první slušnou rybu. Anderson zatím spustil svůj těžký šedý jig dolů a vzápětí měl záběr taky.
„Radši mi podej ten podběrák“
Podle jeho slov trvalo asi minutu, než dostal rybu do blízkosti lodi.
Pak už jen upozornil kamaráda, že by možná nebylo od věci připravit podběrák.
To se ukázalo jako velmi rozumný návrh.
Ogden totiž právě v tu chvíli dostal do lodi svého sivena. Vážil 25 liber, tedy něco přes 11 kilogramů (i tohle je v našich podmínkách za hranicí fantazie). Jenže současně už Anderson přitahoval ke člunu svou rybu, která vypadala ještě líp.
Najednou měli v podběráku dvě ryby. Do stejného podběráku totiž zamířil i Andersonův obr.
Druhá ryba byla ale tak velká, že přes ni nebyl Ogdenův siven v podběráku prakticky vidět. Měření a vážení ukázalo ohromující čísla. Větší kus měl asi 112 centimetrů na délku a vážil 44 liber, což je v přepočtu kolem dvaceti kilo.
V našich podmínkách je dvacet kilo pěkná váha pro kapra nebo pro životní úlovek štiky. U lososovité ryby naprosté sci-fi.
Ani zde to není zcela běžná míra, jinak by o tom tak obsáhle ani nepsali. Ryba byla uznána za nový rekord státu Idaho.
Po zdokumentování byla navíc puštěna zpět do revíru, což také není v těchto končinách zcela běžné. Ale možná se jim nechtělo rybu vést 12 hodin autem.
Kam na jezerní lov velkých lososovitých ryb v Evropě? Norové loví velké pstruhy už i ze břehu
Lov lososovitých ryb na stojácích se u nás točí hlavně kolem v úvodu zmíněných granuláčů někde na rybníku
Pár hezkých horských revírů máme sice také, asi ale neurazím fanoušky Bedřichova nebo Labské, když napíšu, že i několikakilogramový pstruh nebo siven by vzbudil celonárodní pozdvižení.
Kam ale za takovými rybami? Idaho je trochu z ruky Výpravu za echt jezerními pstruhy lze ale zažít i v zemích, kam čeští rybáři běžně jezdí.
Na jezerní pstruhy je totiž vhodnou destinací například Norsko,u nás po hříchu známé spíše mořským rybolovem.
Přitom je zde spousta řek i jezer. Menší jezera velikostí ryb zas tak moc neohromí. Návštěvníkům této severské země z řad našich rybářů ale není tajemstvím, že největší norská jezera skrývají pstruhy slušných rozměrů.
Nedávno jsem si v Norsku koupil časopis Jakt&Fiske (Lov a rybolov), vydání 4/2026, kde jeden z místních borců popisuje svůj lov velkých pstruhů na jezeře Mjøsa, což je největší norské jezero ležící poměrně blízko Osla.
Velcí pstruzi se zde loví běžně, většinou ale z lodí, což už zde někteří Češi zkoušeli. Takové chytání je ovšem pro našince poměrně nákladné.
Ani místní nemají vždy k dispozici loď- V posledních letech se proto pár místních vyder specializuje na lov přívlačí ze břehu. A docela se jim daří.
Je to ovšem věc znalosti míst a využití specifické části hlavně jarní sezony, kdy se třou nedravé ryby, za nimiž pstruzi vyráží do pobřežních partií.
Rybář v časopise tvrdí, že lovu velkých pstruhů ze břehu věnuje zhruba 300 hodin během roku. Začíná se již v brzkém jaře, kdy to jde ještě dost ztuha. Nejlepší sezona je podle něj od poloviny května do prohřátí vody.
Pak se pstruzi stáhnou na studenější vodu do hloubek. Poslední dobou navíc i v Norsku bývá celkem teplo, letos bylo koncem června okolo třicítky. Sezona tak bude relativně krátká.
V časopise tento rybář uvádí, že za rok ulovil ze břehu přívlačí asi 200 jezerních pstruhů od 1 do necelých 8 kilogramů. Loví se většinou brzo ráno, ještě za tmy při teplotách vody a teplotě vzduchu někdy jen kolem dvou stupňů.
Čtěte také:
Obří pstruh ze Slezské Harty: 74 centimetrů tečkované krásy
Slavný herec skočil pro rybu do ledové řeky: Werich byl vášnivým pstruhařem
Revír Vltava 7 láká celoroční přívlačí: dříve sem vysazovali pstruhy i hlavatky
Světový rekord pstruha z Nového Zélandu: IGFA uznala jarní úlovek o váze 17,75 kg
Buďte první kdo přidá komentář