Muškaření na Labské přehradě ve Špindlerově Mlýně

Když jsem na mých úplných začátcích s muškařením slýchával, jak jsou záběry od ryb na stojaté vodě o mnoho razantnější než na řece, nedokázal jsem to pochopit a ani jsem tomu upřímně moc nevěřil. S jezerním muškařením nemám mnoho zkušeností- pouze několik vycházek z boatu a dvě ze břehu. Po pozvání od zkušeného muškaře vyrazit na Labskou přehradu jsem ani chvíli neváhal, zda se přidám. 

                          

O lovu na této vodě jsem slyšel i četl hodně, proto jsem se velice těšil a zároveň se bál výsledku, kvůli mým nulovým zkušenostem s touto konkrétní přehradou a téměř nulovým zkušenostem s jezerním muškařením. Po desáté hodině jsme připravili vše potřebné a s boatem na zádech vyrazili k vodě. Zvolili jsme část u přítoku.

Na začátku samé přehrady mě překvapilo, jak málo je vody. Podle břehů chybělo několik metrů vody. Voda celkově byla dost zakalená a zelená. Těsně u přítoku se proháněla celkem početná hejna malých lipanů, díky polarizačním brýlím bylo ale vidět i několik kusů odhadem 30 – 40 cm. Na samém kraji byla hloubka kolem 1 – 1,5 m a při proplouvání bylo vidět poměrně hodně ryb, které se belly boatu vůbec nebály.       

Když jsem doplaval na trochu hlubší část, zvolil jsem intermediální šňůru s lurou na konci. Dal jsem na rady zkušeného kolegy a zvolil prut aftma 5 a silnější fluorocarbon na konci – průměr 0,18 mm. Během první hodiny jsem měl několik opatrných záběrů a na černou luru jsem vytáhl okouna. 

Tato ryba je zde brána jako škodná, proto je zakázáno pouštět okouny zpět. Prochytával jsem mělčí část poměrně dlouho a kromě několika útoků od okounů se nic nedělo. 

Přejel jsem tedy zhruba do poloviny úseku, kde je již přehrada hlubší. Šňůru jsem nechal delší dobu vyklesat a začal stahovat luru. 

Kolem poledne byli na hlubší části duháci, kteří předváděli velmi razantní záběry a pěknou sílu při zdolávání. Poměrně často jsou vysazovaní pstruzi okousaní ze sádek, chybějí jim ploutve, mají plíseň…

 Tyto ryby ovšem byly ve skvělé kondici a svojí bojovností se vyrovnaly přírodnímu pstruhovi obecnému. Protože záběry přicházely celkem pravidelně, zůstal jsem v polovině úseku, střídal barvy lur (černá, žlutá a růžová) a užíval si souboje s rybami.

První potočák ze stojaté vody

Při přemisťování na jiné místo přišel záběr a já zdolal svého prvního pstruha potočního ze stojaté vody. Byla to krásná ryba ve skvělé kondici. Když záběry ustaly, přemístil jsem se na nejhlubší část úseku. Kvůli dlouhému čekání při klesání intermediální šňůry jsem zvolil šňůru potápivou.

Luru na konci jsem měnit nemusel. Chtěl jsem zkusit chytit ještě nějakého jezerního potočáka, proto jsem nahazoval podél břehu. Během cca půl hodiny přišlo několik záběrů, kdy bohužel nevydržel koncový fluorocarbon. Změnil jsem tedy na průměr 0,20 mm. Rybám tato změna absolutně nevadila a já zdolával duháky i okouny.                

Kolem čtvrté se začala na hladině objevovat první kolečka od ryb, které sbíraly líhnoucí se pakomáry. Vyměnil jsem tedy šňůru za plovoucí, koncový fluorocarbon navázal o průměru 0,16 mm a na konec dal epoxidového pakomára. Po několika hodech na sbírající ryby dostávám záběr, který mi málem vytrhl prut z ruky. 

Rány do prutu od duháků

Když od kolegy slyším, že na tuto metodu je důležité dát silný fluorocarbon, protože záběry jsou tvrdé, tak zjišťuji, že ryba mi záběrem přetrhla návazec. Opět dávám silnější fluorocarbon a tahám krásné pstruhy duhové. Jeden z nich vynikal svou barvou. Jednalo se zřejmě o rybu, která v této vodě žila již nějakou dobu a měla krásné tmavě fialové zbarvení, jaké často vidíme u přírodních pstruhů duhových z jiných částí světa na fotkách.

MP muškaření na nížinném Labi

Touto metodou s pakomáry jsem chytal poprvé a musím říct, že mě opravdu nadchla. Bohužel se nepovedl další pstruh potoční, který by mi zážitek z lovu na pakomáry ještě umocnil (snad příště ). Po hodině chytání jsem se začal blížit k autu. Cestou jsem chytil ještě pěkného okouna na pakomára a tím svůj lov skončil. Přibližně za 7 hodin chytání jsem zdolal 5 okounů, jednoho pstruha potočního a mnoho pstruhů duhových. 

Pstruzi byli většinou mezi 30 a 35 cm, větší rybu jsem nevytáhl. Co ovšem ztráceli na velikosti např. trofejních řek u nás, vynahradili svojí bojovností určitě. V blízké době bych se chtěl na přehradu vrátit. Láká mě především odpolední a podvečer, kdy bych si chtěl znovu vyzkoušet adrenalinové záběry při lovu na pakomáry a vůbec první chytání se suchou muškou na jezeru.

Autor a foto: Michal Rejthárek