Štika obecná: co žere a jak se chová

fluorocarbon jako návazec na štiku

Najde se rybář, který netouží ulovit pořádnou štiku? Pochybuji. Štika obecná je navíc náš nejhojnější velký dravec. Ulovit ji můžeme prakticky na všech mimopstruhových revírech.

doporučujeme

Drtivá většina úlovků štiky měří kolem 60 centimetrů. To není nic moc. Tyto ryby trpí pod obrovským tlakem, který na našich vodách panuje. V zahraničí jsou průměrné úlovky často výrazně větší. I u nás ale máme dost trofejních ryb. Pouze je nesmírně obtížné nějakou ulovit.

Trofejní štika běžně dorůstá obludných rozměrů přes 120 centimetrů délky a patnáct kilogramů živé hmotnosti.

Kde štika žije a čím se živí

Štika obecná se vyskytuje téměř ve všech typech vod. Vyhovuje jí zejména pomalu tekoucí nebo stojatá voda s dostatkem pobřežního rostlinstva a překážek ve vodě.

Nemá ráda vyloženě jen horní část toku v pstruhovém pásmu. Studená a rychlá voda není pro štiky příliš výhodné prostředí. Její výskyt zde je jen náhoda. Většinou za něj může štiky z rybníků do potoků a horských řek.

Mezi ostatními rybími druhy se štika vyznačuje svojí žravostí. Ne že by si snad cpala břicho od rána do večera. Na to nevypadá ani její podlouhlá fyziognomie. Dokáže do sebe nasoukat neuvěřitelně velká sousta. Nejedna rybka větších rozměrů končí ve štičí ozubené tlamě.

Jak chytat na woblery?

Štika obecná navíc není vůbec vybíravá. Pochutná si na téměř všem co plave kolem, včetně kachen.

Štika obecná je dravec od mala

Pojídat živočišnou potravu začínají štiky už po vykulení a spotřebování žloutkového váčku. Nejdříve se samozřejmě živí drobnými mikroorganismy. Velice rychle ale začíná přecházet na masitější stravu v podobě ostatních drobných rybiček.

Různé zdroje tvrdí, že štika dává přednost rybičkám s užším tělem. V Polsku údajně v některých jezerech s velkým výskytem štiky existuje specifická vysokotělá forma karase, který se takto evolučně přizpůsobil tlaku predátora.

Na druhou stranu jsou často k vidění záběry uhynulých štik. Ty doplácí právě na vlastní hltavost. Okoun a candát jim svou hřbetní ploutví často překazí požitek z jídla. Tato okouní pomsta pak způsobí smrt obou aktérů tohoto nešťastného omylu.

štika bere na rotační třpytku velmi ochotně

Velice zajímavý je i štičí kanibalismus. Kromě období tření spolu štiky většinou moc nekamarádí.

Odvěký princip, že větší štika sežere malou ale funguje jen do chvíle kdy, se potkají dvě stejně velké ryby. Výsledek takového setkání často končí nerozhodně kvůli smrti obou soupeřů.

V polárních oblastech například na Aljašce nebo v Kanadě údajně existují čistě štičí jezera. Kvůli absenci bílé ryby se štiky žerou navzájem. Dospělá populace tak vyrůstá jen díky konzumaci vlastního potěru.

Co ještě štika žere:

  • Žáby
  • Myši a krysy
  • Vodní hady a drobné plazy
  • Raky

Jak štika loví svoji kořist

Ve většině případů je štika samotářský lovec. Snad jen za určitých podmínek je možné pozorovat více štik na jednom stanovišti. To je většinou dáno vlivem extrémního počasí (horko, mráz nebo povodeň).

Ani tak ale štiky neloví jako hejno. Jejich taktika lovu s tím vůbec nepočítá. Kořist se nesnaží nikam nahnat. Útok je naopak chirurgicky přesný a většinou používají jednu ze dvou taktik:

  1. Přepad kořisti ze zálohy – typické chování stanovištního dravce. Štika spočívá v trávě, kořenech nebo za překážkou v říčním proudu. Okolo plující ryba je uchvácena rychlým výpadem.
  2. Útok z velké rychlosti – štika umí vyvinout velkou rychlost. To využívá zejména při pelagickém způsobu života nebo na revírech bez překážek. Za kořistí se rozjede jako blesk a rychle ji secvakne zuby.

Nejvíce fascinující věc na štice je polykání potravy. Je jedno jak chytne rybičku, jestli zboku nebo zezadu, zásadně ji vždy polyká hlavou napřed.

Štika je jednou z hlavních ryb při rybaření na Lipně

Podzim je nejlepší čas pro lov štik

Všeobecně známý fakt praví, že štika nejlépe bere na podzim. To je samozřejmě pravda, s ochlazením všichni dravci začínají přijímat potravu intenzivněji než během léta. Příchod zimy nelze podcenit a je potřeba se pořádně nažrat.

Štika sice nepřestává přijímat potravu ani v mrazech, její metabolismus ale nejlépe funguje právě během podzimního ochlazování.

My rybáři však nezřídka chodíme k vodě bez záběru. To je dáno specifickým chováním štičího trávení. Nemá totiž zrovna rychlé spalování a tak po intenzivním žraní musí chvíli odpočívat.

Navíc se umí opravdu hodně nacpat velkými rybkami a tak trávící siesta může trvat i několik dní. Další potravu prostě nemá kam dát.

pletená šňůra na štiky. Štika obecná vyžaduje i kovové lanko

Jak je vidno, štika je obávaným predátorom našich vod. Jeho osud ale není tak jednoduchý jak by se mohlo zdát. Štika je zároveň i kořistí mnohých jiných živočichů.

I na dospělé kusy si troufne norek nebo vydra, které jsou u nás poslední roky na velmi vysokých stavech. V bezpečí není ani před kormoránem nebo volavkou.

Její funkce je přitom v revíru nezastupitelná neboť likviduje nemocné ryby a přispívá k udržení vyvážené obsádky na lokalitě.

Největší predátor pro štiku je ale člověk. Je fascinující jaká péče je od rybářů věnována mnohonásobně početnějšímu kaprovi. Naprostá většina mírových štik ale končí na pekáči. Nic proti tomu, pokud jde o legální přivlastnění ryby. Nemůžeme se pak ale divit, že na pořádné ryby je potřeba jet do Švédska nebo Dánska. Velkých dravců jako štika nebo candát často není ani procento ze všech ryb na revíru. Každá dospělá ryba pak logicky chybí při výtěru a výrobě další generace. Mít stejný limit ponechaných dravců stejný jako u kapra se v tomto světle jeví jako nesmysl.

Čtěte také další články: Návazec na štiku – wolfram, ocel nebo fluo?

Pruty na štiky – jak vybrat prut od pětistovky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*