Podzim je bezesporu jedno z nejoblíbenějších období kaprařů. Ryby se začínají po vyčerpávajícím létě pomalu futrovat na zimu a u vody je o dost větší klid než v předešlých prázdninových měsících.
V tomto článku bych rád zavzpomínal na říjnovou výpravu, kterou jsem spolu s mým kamarádem Kubou podnikl na našem oblíbeném revíru.
Rozhodli jsme se pro lov v největších vázkách, pevně jsme věřili, že právě ty největší ryby vzhledem k velké obtížnosti lovu se budou nacházet právě tady.
Já se rozhodl pro hloubku, naopak Kuba využil příbřežních partií a vozil pod břeh. Pruty zavážíme těsně před setměním, jeden pokládám mezi 5 potopených stromů, druhý přímo mezi větve potopeného stromu a třetí těsně za pařezové pole.
Jak už v noci při prvním záběru zjišťuji, nebude to vůbec jednoduché. Ve 2 ráno mě budí krátká jízda, ryba neujede víc jak metr a už je ve vázce.
Snažím se s pomocí kotvičky zachytit vlasec pod kmenem stromu. Po chvíli se mi to podaří a rybu i když přes něco táhnu už na vlasci cítím.
Bohužel po asi 5 minutové přetahované mi praskla 30 lbs šňůrka na návazci, nebudu Vám nic nalhávat, byl jsem z toho opravdu hodně zklamaný.
Prut znovu navazuji a závažím zpět. Po sedmé hodině ranní mě budí brutální jízda. Prut zavezený uprostřed 5-ti potopených stromů jede jak o závod.
Rychle se oblékám do broďáků, hážu přes sebe bundu, skáču do lodi a vyrážím za rybou.
K mému velkému překvapení to ryba vzala jen přes jedinou vázku. Z té se mi ji daří v krátké chvíli vyprostit a navést na podběrák.
,,Není to žádný gigant, ale je první. Má tak 8 kg.“,volám na parťáka, který mě už netrpělivě čeká na břehu. S rybou jsem v rychlosti udělal dvě fotečky a mazala zpátky.
Dalšího záběru se dočkávám až v odpoledních hodinách.
Rybu opět ztrácím ve vázce, jak jinak.
Do konce dne už záběr nepřišel, a to ani následující dopoledne. Proto jsem se rozhodl zadní prut zavezený mezi 5-ti stromy položit o 20 metrů dál vedle kůlu trčícího z vody.
Po 20 minutách vidím, jak mi plovák jede po hladině, hned vzápětí se mi rozjíždí cívka, ale ryba ujede opět sotva metr a je natvrdo.
S pomocí kotvičky rybu vyprošťuji asi 10 minut, když konečně vlasec povoluje a mě se daří rybu přizvednout, zahlédnu tělo majestátného lysce.
,,To je ryba jako tele.“
Kapr se ale brání a mizí v hlubinách. Začíná přetahovaná o každý centimetr. Nesmím ji povolit, nebo o ni přijdu.
Bohužel ryba využívá své váhy a daří se jí nakonec dostat pod kořen. Začínám znovu kotvičkovat, nervy pracují, na prutě mám obří rybu a za žádnou cenu o ní nechci přijít.
Snažím se zachytit vlasec ale nakonec se mi i kotvička zasekává kdesi na dně, dopadlo to asi nejhůř jak mohlo, přišel jsem o rybu i kotvičku…
Tohle bylo jedno velké zklamání, udělal jsem co šlo, ale i to někdy nestačí..
Večer si v klidu grilujeme a přichází za námi další 2 kamarádi na pokec. Celou noc se opět záběr nedostavil.
Ráno odjíždí parťák na pár hodin pryč. Já si v klidu vařím kafe a v tom začíná pištět příposlech. Vydávám se za rybou co nejrychleji to jde.
Samozřejmě sotva nad ní přijedu, je vlasec opět někde zachycen. A to rovnou v osmi vázkách, už z toho jsem usoudil, že to bude nějaký sprinter:D
Víc jak 10 minut mi zabralo vlasec ze všeho vyprostit. Naštěstí vše drží a já podebírám dlouhého šupináče s váhou přes 14 kg. ,,Konečně je tam „. Měl jsem opravdu velkou radost. Druhá úspěšně zdolaná ryba výpravy.
Rybu nechávám odpočinout vedle mola v podběráku a mezi tím si chystám stativ na focení. Když mám vše hotovo, přichází se podívat i kamarád od vedle. Pár rychlých fotek, a kapr mává ploutví na rozloučenou.
Bohužel, další dny jako by se po rybách slehla zem, naopak parťák Kuba dostává z mělké vody hned několik záběrů, a třešnička na dortu? Šupináč s váhou přesahující 27 kg!!!!
Je sobota, předposlední den lovu, už si nevím rady a tak zkouším i zig rig. Nakonec mi kamarád Petr, který je majitelem tohoto revíru pomohl s vytipovaním ještě jednoho místa hned u břehu.
Na poslední noc tedy závažím levý prut až za pomyslný roh přes oka navrtané na kůlech trčících z vody. Poslední šance chytit jednoho z domorodých kaprů. Večer přichází šílený slejvák, v tom se mi po více jak 100 hodinách konečně ozývá příposlech.
Vybíhám ven, cpu se do broďáků, cívka se točí a já konečně vyrážím pro rybu. Nejdřív musím vlasec opatrně vytáhnout z navrtaných ok a poté jej vyprostit z větve potopeného stromu. Vše jde hladce.
Po chvíli souboje mi vedle lodi vyplouvá šupináč.
Mám až nepopsatelnou radost. Je mi úplně jedno že má 12 kg. Pro někoho to může být malý kapr. Pro mě to je jedna z nejcennějších ryb sezóny 2023.
Celý mokrý, ale šťastný ! To je na rybařině to nejkrásnější. Za těmi nejhezčími zážitky nestojí vždy největší ryby, ale příběh,píle a trpělivost. Je důležité přistupovat k vodě s velkou pokorou, jak rád říká jeden můj dobrý kamarád. A já s ním naprosto souhlasím !
Díky Kubo za parádní výpravu a Vám čtenáři, přeji úspěšnou sezónu 2024, plné saky a mnoho splněných snů nejen u vody.
Váš Michal🐳
Čtěte také:
Buďte první kdo přidá komentář