Objevují se informace o tom, že Ministerstvo dopravy chce v tomto roce zahájit nové posouzení vlivů stavby plavebního stupně na Labi u Děčína.
V našem, vnitrozemském státě, získává budování vodních cest enormní publicitu i podporu části veřejností, což je zajímavý jev.
Možná za tím je kus námořní romantiky, k niž Češi odjakživa tíhli, což jako fanoušek všeho, co se točí kolem vody dovedu pochopit.
Jako milovník přírody a řek ale nadšení v tomto směru nevnímám. Před pár lety jsem si oddychl, když parlament definitivně zařízl splavnění Berounky až do Berouna.
Přípravy podobných staveb jsou totiž z pohledu přírody víceméně kompletní devastací řeky.
Dnes veřejnost a často ani mnozí rybáři paradoxně nemají ponětí o tom, jak vlastně vypadá člověkem nenarušená řeka a příroda kolem ní.
Zvykli si na to, že jejich městem teče lichoběžníkový kanál a přírodní řeku znají jen z amerických filmů, kde okamžitě po naskočení na člun následuje vodopád.
V ČR máme několik zachovalých větších toků. Z mého okolí jde namátkou například o Orlici nad Hradcem Králové, která krásně kontrastuje s blízkým a narovnaným Labem.
Také zmíněná Berounka si na mnoha úsecích přírodní charakter zachovává, stačí vyrazit jen kousek od Prahy nad Radotín. Labe je až na pár lokalit bohapustý kanál pro plavbu lodí.
A to dokonce i na úsecích, kde nákladní loď je asi tak častý jev, jako přelet létajícího talíře.
Pro představu: Naše největší řeka je kanalizovaná už někde od Jaroměře, což lze snadno porovnat pohledem na moderní mapu a mapu historickou, která ukazuje na celém Labi četné meandry. Dnes je řeka napřímená a mnohde zoufale monotónní.
Na Labi tak zůstávají, kromě jeho horního toku, pouze dva přírodní úseky – u Přelouče a mezi Ústím a státní hranicí. Oba jsou ohroženy stavbou plavebních stupňů a jejich zatopením.
Státní úřady sice v poslední době nechaly vyhotovit několik dokumentů, které vliv stavby jezu u Děčína na přírodu shledávají jako nevýznamný nebo dokonce pozitivní. Já si o tom ale troufnu pochybovat. Ostatně, příklady z minulosti celkem blízké bychom měli a žádná pozitiva na nich nevidím, viz o pár odstavců níže příklad z Vltavy.
Proti stavbě jezu vystupuje také hnutí Arnika, můžete se podívat na jejich video k tomuto tématu:
Stavba jezu řece a rybám opravdu neprospěje, zářným příkladem z nedávné minulosti může být Vltava 7
Z proudných a místy mělkých úseků se po zdvihnutí hladiny stane kanál. Řeka sice stále určitou rychlostí teče. Charakter toku a životní podmínky pro vodní živočichy se ale změní.
Zmizí zejména vhodná místa pro život a hlavně rozmnožování reofilních druhů ryb. Tedy těch které k životu potřebují proudnou vodu a členitou řeku.
Děčín má ve znaku parmu obecnou, po stavbě jezu tato ryba z Labe může zmizet
Jedním z nejvíce ohrožených druhů je parma. Tato ryba žije právě v proudech a po zklidnění řeky jezem její počty s jistotou klesnou na minimum. Parma sice dokáže přežít i v pomaleji tekoucí vodě, bude se jí ale hůře dařit a hlavně přijde i místa vhodná k rozmnožování.
Během pár let po vzniku jezu se populace radikálně sníží a vzpomínka na ni zůstane paradoxně jen ve znaku města Děčín, kde je parma znázorněná.
Pro podobné případy není třeba chodit daleko, něco podobného se stalo celkem nedávno na Vltavě
V osmdesátých letech stejný osud stihl Vltavu nad Prahou, což je dnešní známá V7. Sice stále rychlá voda ale zvýšením hladiny jezem v Modřanech řeka přišla o peřeje a mělčiny. Na přírodě a rybách se to projevilo extrémně.
Jeden z nejexkluzivnějších říčních úseků na našem území se změnil v nepříliš populární revír. V7 je známá tím, že zde sice můžete například vláčet celý rok. Ulovit slušnější rybu je nicméně otázkou mnoha hodin u řeky nebo štěstí na vysazené duháky a siveny. (Zato zde snadno chytíte kapra, kterému regulace nijak nevadí – další krok k přeměně přírodních řek na kaprodromy).
Pryč jsou ale lipani, z podstatné části i parmy a další druhy říčních ryb. Revír mrtvý není, z původního bohatství této části řeky ovšem zůstal jen nepatrný zlomek.
Na kanalizovaném Labi se asi krásně bude dařit těm kaprům a některým dalším druhům, pro většinu říčních ryb ale jde o víceméně konečnou. Kdo má vztah k řece a jejím obyvatelům, ten z toho nemůže mít radost.
Přijdeme o poslední dlouhý proudný úsek Labe, který je navíc situován v krásné přírodě Labských pískovců. Regulace řek navíc nepomáhá ani zadržení vody v krajině ani nechrání okolí řeky před povodněmi. Proto se také celosvětově a dokonce i u nás na některých tocích znovu vytváří meandry, které jsou pro řeku přirozené.
O ekonomické výhodnosti nemůžu mluvit, na to jsou jiní odborníci. Zda má ale smysl stavět velké jezy na řece, podél níž vede hlavní železniční koridor, kde sviští nákladní vlaky cca osmdesátkou jeden za druhým, o tom silně pochybuji.
Na německé straně žádný plavební stupeň není a v případě velkého sucha lodě stejně skončí u Děčína. Jak se říká ve videu Arniky, v časech, kdy není chvílemi splavný ani Rýn, nám nový jez stejně nebude platný, když dál na Labi bude vody stejně málo
V našem státě navíc končí obdobné projekty obrovskými náklady vynaloženými na stavbu, která pak není využitá. Jinak celkem rozumně vypadající ministr Kupka tvrdí, že vybudování jezu u Děčína je v národním zájmu. Například pro přepravu nafty z Německa. Co když se ale na ministerstvu pletou, nebylo by to poprvé.
Zvýší se lodní doprava natolik, aby se stavba vyplatila?
Nechci být špatným prorokem ale podobné grandiosní stavby již na Labi máme. Příprava vodní cesty do Chvaletic a přístaviště byla budována hlavně kvůli tamější elektrárně.
Po dvaceti letech se zjistilo, že daleko výhodnější je uhlí vozit po železnici. Podél Labe vede dvojkolejná elektrifikovaná železnice v celé jeho splavné délce, částečně dokonce po obou březích. Kromě problémů se splavností zde nabízí železnice lepší cenu i rychlost.
Vlak s uhlím do Řečan nad Labem a vlečkou do elektrárny je daleko operativnější řešení.
Vybudovat projekt za mnoho miliard, aby se tam pak proplavovalo jen pár lodí denně a rekreační plavidla, kvůli nimž nemá cenu jez stavět, je ovšem typicky české. Stavba umožní proinvestovat nějaké peníze, což je kolikrát to nejdůležitější.
Nedivil bych se nakonec, kdyby jediný měřitelný přínos jezu v Děčíně by zisk vodní elektrárny. Na tom ale vydělá jen její budoucí provozovatel.
Můj názor je takový, že příroda touto stavbou utrpí, ryby také a to velmi a zásadně. Zda jez přispěje k všeobecnému blahu obyvatelstva, o tom nemám vůbec žádné iluze.
Čtěte také:
Buďte první kdo přidá komentář