Po měsíci a půl jsem opět vyrazil na Ohři. Vláčecí prut jsem nechal doma a vzal si věci na muškaření.
Ještě den před odjezdem jsem doma namotal novou šňůru a navázal pár streamerů, kterými hodlám pstruhy z Ohře ošálit.
Cesta do Žatce probíhá jako vždy. První ranní bus je úplně prázdný a tentokrát se ani nestačím kochat okolní krajinou a obhlížet letošní perspektivy úrody chmele. Celou cestu řeším pracovní maily na mobilu a v Žatci jsem díky tomu vlastně hned, jelikož jsem práci dokončil na posledním kruhovém objezdu před autobusákem.
Kafe jako minule ani neriskuju a valím k řece. Oproti předchozí vláčecí výpravě je tu znatelný rozdíl v průtoku.
Minule teklo přes třicet kubíků. Teď to není ani půlka. Ohře ale pořád slušně teče. Na brodění to už ale bude větší pohoda.
V okolí na dohled není kupodivu ani jeden rybář. Vlítnout do broďáků je otázka chvilky. Připravím prut a jdu do vody.
Předchozí článek o přívlači na Ohři najdete zde.
Muškaření na Ohři zkouším tentokrát se streamerem
Začínám na klidnějším místě, kde jsem při posledním muškaření tahal druháky. Házím asi pět minut malého streamera a nic. Aktivita ryb v okolí také nulová a tak poslouchám svůj instinkt.
Nedávám si ale Sprite jak v té pravěké reklamě ale měním fleka. Změna místa ryba jistá platí v muškaření dvojnásob.
Přecházím na rychlejší partie. Je tu ale poměrně hloubka, takže brodím jen kousek od břehu. Ve větším průtoku bych možná ani to nedělal ale teď se dostanu aspoň tak, abych mohl házet směrem po proudu a šikmo na něj dolů.
Asi na sedmý nához mám záběr. Vůbec to není špatná ryba. Začátek sice pomalejší ale pak jede. Táhne fest a drží se u dna.
Největší překvápko nastává když mi dojede nebo ho spíš dovedu pod prut. Do vody vede kolmo šňůra a rychlospojku nevidím.
Vzhledem k tomu, že mám na streamera trochu delší návazec než by mohlo bejt dobrý, tak tam musí být hloubka skoro tři metry.
Ryba opět vítězí nad člověkem
Paráda ale rychle skončí. Ryba nabírá další výpad po proudu a pár metrů pode mnou se vypíná.
To je docela fuck up. Jsem docela zklamaný, ryba mohla být pěkná. Měním dalšího fleka.
Pokus projít hlubší břeh postupně nahoru není odměněn úspěchem. Nahoře narážím na mělčinu.
Že je tady menší hloubka jsem věděl. Teď za malé vody a jasného dne si ale teprve dokážu představit rozsah mělčiny. Má snad čtvrt kilometru.
Řeku je vážně nejlepší si vlastnoručně projít čehož využívám dosyta a zkouším proházet občasné hlubší partie.
Buď tam ale nejsou ryby nebo je svým přiblížením plaším. Sice mělčina ale postupně se nořím až po pás a z tyhle pozice se mi dlouhé hody příliš nedaří.
Nakonec mám záběr. Je to potočák. Říkám si, že to je snad nejmenší potočák z Ohře a to ještě netuším, že o nějaký čas později chytím ještě menšího. Tenhle ale vzal streamer, který tvořil možná půlku jeho délky.
Ohře umí být opravdu osvěžující řekou
Během chytání na mě doléhá typická kletba z Ohře. Venku už je v devět ráno dost horko.
Hlava mi hoří. Co je ale ve vodě to mrzne. Homer Simpson by řekl, že uprostřed to je fajn. Ale ne. Mám na těle jasnou a ostrou hranici mezi úžehem a úpalem.
Dejcháče v létě nejsou při muškaření na Ohři nic moc, hlavně když pod nimi máte jen kraťasy. Chtěl bych vidět borce, kteří brodí v létě jen tak v sandálech, co by na ledovou řeku řekli.
Zima si vybírá svou daň a musím si odskočit. Asi dvacetkrát.
Na břehu se teprve ukazuje skutečný stav věcí – necítím nohy. Zajímalo by mě, kolik má voda stupňů.
V rámci zahřátí jdu změnit místo do proudnějších partií. Je to asi kilometr proti vodě a to by mě mohlo rozhýbat.
Na místě mě překvapuje parta tří muškařů, kteří to už pročesávají po celé šířce toku. Místa pro muškaření na Ohři je ale dost a při tomto průtoku není problém nabrodit klidně do půlky řeky.
Začínám trochu nad nimi ale za 40 minut nemám žádný úspěch. Zkouším něco vystreamerovat ale moc mi to nejde.
Vodit šňůru v tomhle rozbitém proudění je nad moje síly. Zkouším ještě převázat na mokrou ale se stejným výsledkem. Sbírající ryby také nevidím a tak mě to trochu přestává bavit.
Rozhoduji se jít zase zpátky do míst kde mi to bralo.
Nakonec ale měním plán a jdu na muškařské pásmo. Voda tady skoro neteče ale v minulosti jsem tady pár záběrů od duháků obdržel.
Opatrné záběry byl ve skutečnosti pstruží dorost
Nasazuji menší streamer s červeným marabou ocáskem. Útoky přichází téměř okamžitě. Ryba z toho ale není žádná.
Až asi za čtvrt hodiny zdolávám potočáka zhruba k 35 centimetrům. Pěkná ryba ale na zdejší zvyklosti je to spíš menší úlovek.
Další záběr dlouho nepřichází, občas jen přichází klepnutí do mušky a nic. Přemýšlím co to je, jestli jsou tady opatrné ryby nebo prostě do mušky kouše drobotina.
Podobné kousky takhle zjara dokáží hlavně rozzuřené plotice. Odhodlávám se k experimentování a navážu místo streameru mikronymfu.
Asi na pátý nához do toho praští a je to ryba. A malá. Potočák pod patnáct čísel bude sotva roční ryba. Vracím tedy zpátky streamera ale úspěchy další žádné.
Chytám od půl deváté a už se blíží jedenáctá. Voda sice ledová ale venku je vedro a aktivita ryb asi lepší nebude. Náznak mráčku na nebi žádný nevidím a tak to balím.
Ve městě ještě dávám už skoro tradiční kebab a mažu domů.
Zdravím, hezký článek a hned sem si vzpomněl na ten minulý s vláčkou:-) Akorát mě tedy zarazil čas? To jste všechno zvládl, včetne kilometrového přesunu za hodinu a půl? To asi dělám něco špatně, u mě je hodina a půl, rychlovka když se zastavím po cestě z práce někde, kde to znám, projdu si 3-4 místa pár metrů od sebe a ten čas je fuč:-)
Myslím, že to bylo kolem dvou a půl ale už si nevybavuju. Jistý je, že do Žatce přijíždím kolem půl osmé, takže to tak vychází. Hodina a půl je fakt skoro nic, když mám náladu tak tam vydržím celý den, ve vedru ale chytám nerad a nezachrání to ani studená řeka:)