Pokračování článku z letní 30 denní výpravy.
Bouřka se konečně přehnala a tak si jdu ukuchtit něco k jídlu. Odpoledne je úplný klid a docela se ochladilo. Až v podvečer dostávám opatrný záběr a zdolávám lysce kolem 10 kg.
Když jdu večer zakrmovat, přemýšlím o tom zda by bylo dobré krmení trochu ubrat. Přeci jen se ty největší ryby častokrát ukazují na již ,, vyťukaných “ krmných místech.
Rozhodl jsem se pro tentokrát udělat změnu a nakrmit jen pár raketami, cca 2 kg boilies. Je možné, že mé tvrzení je velkým milníkem, ovšem častokrát se mi tato taktika již osvědčila.
Prvního záběru se dočkávám kolem půlnoci. Ryba se mi snaží zajet do stulíků a tak dotahuji brzdu na tvrdo. Buď rybu otočím, nebo ji vyříznu. Naštěstí se mi daří kapra odtáhnout do bezpečí a tam ho i podebrat. Jedná se o dlouhého šupináče s délkou přes metr. Jedna rychlá fotka, nahazuji zpátky a jde se spát.
V 7 ráno mě probouzí příposlech. Na prutě cítím konečně pořádnou váhu. Ryba až na pár výpadů vůbec nebojuje, spíš je to jen těžká váha, která se převaluje ze strany na stranu. V podběráku mi končí majestátní ryba – vysoký, kulatý šupináč.
Další záběr se dostavuje o 3 hodiny později. Tentokrát se však jedná o starého, tmavého dlouhána s délkou necelých 109 cm. Při zdolávání jsem dostal záběr i na druhý prut, než jsem však rybu zdolal, kapr se mi vyřízl.
Boilie Red Crab Balanced si může připsat další body! Kaprům neskutečně chutná, obzvláště těm velkým.
Takovéto dvě parádní ryby v jedno ráno jsem fakt nečekal, o tom to ale je. Rybařina je celá jedno velké překvapení.
Opět přichází déšť, tentokrát však prší skoro celých 48 hodin v kuse a voda v pískovně se nejen přikalila, ale hladina začala velmi rychle stoupat o několik desítek centimetrů. Musel jsem dokonce posunout i bivak, jinak bych už dávno ,, plaval „.
Největší dopad to však mělo na brání ryb. Opět to několik dní ani nepíplo a výprava se blížila ke konci. Už mě čekají pouhé 3 noci na této magické vodě.
K mému velkému štěstí však hladina začala klesat až na stav jako byla předtím a i kal lehce opadl. Začal jsem ještě znovu věřit v zlom. A opravdu! Předposlední ráno mě budí jízda.
Popadám prut, oblékám se do prsaček a v ranní mlze si plnými doušky užívám zdolávání ryby, která mi visí kdesi na konci vlasce. V podběráku nakonec končí tmavý šupináč. Není sice nijak veliký, ale svou bojovností to rozhodně vynahradil.
Celé odpoledne mi chodí záběry na oba pruty. Jedná se o menší amury a tak je třeba často dokrmovat, aby tam zbylo i něco pro kapříky.
Předemnou je poslední večer a hlavou mi běží vzpomínky za mých posledních 30 dní. Pokořil jsem svůj vlastní rekord amura, chytil jsem si svého nejdelšího kapra ze svazového revíru, načerpal mnoho cenných zkušeností a hlavně si užil ten úžasný čas sám bez lidí.
Už jen koukám z bivaku a nasávám atmosféru poslední noci. V tom se mi začne pomalu odvíjet cívka a já jdu opět do akce.
Po krátkém zdolávání podebírám poslední rybu výpravy – zlatý šupináč s váhou přes 15 kg. Lepší zakončení výpravy jsem si snad ani nemohl přát.
Montáže sice leží ve vodě až do 6 hodiny ranní, ovšem záběr už nepřichází a tak po nádherných 30 dnech pruty schovávám do pouzder a odjíždím několik stovek kilometrů zase domů.
Musím říct, že návrat po měsíci opět do normálního života je teda něco.😂
Veliké poděkování patří Vojtovi Novotnému a firmě TB baits, bez kterých by se má výprava nemohla uskutečnit, ještě jednou velké DÍKY!
A Vám čtenáři bych chtěl popřát mnoho krásných a pohodových chvil nejen u vody, ale i při čtení dalších článků. Váš Michal🙂
Fotogalerie:
Buďte první kdo přidá komentář