Tento text se našel při likvidaci archivu Poříčních svazů v šedesátých letech, pravděpodobně jako odmítnutý text redakční radě některé z ročenek na začátku dvacátého století. Literární badatelé se domnívají, že autorem by mohl být i sám J. Hašek v době, kdy byl vyhozen ze slovutného Světa zvířat. Původ historky je ovšem nejistý, za uveřejnění ale rozhodně stojí.
Když jsme se s Karlem a Pěničkou rozhodli jít na ryby, bylo to v podstatě z nouze ctnost. Karel přišel o práci, protože omylem poslal účetnímu místo výplatní pásky snímek své tchyně v negližé, a Pěnička, ten měl zákaz vstupu do všech hostinců v okolí, protože si posledně spletl harmonikáře s berním úředníkem a políbil ho na čelo.
„Na ryby,“ pravil jsem slavnostně, „půjdeme pro změnu střízliví.“
Načež jsme se zasmáli tak, že si Karel ukopl škrpál. Bylo rozhodnuto, že půjdeme ke Starýmu rybníku. Tam prej berou i líným rybářům.
Zásoby jsme měli, litr rumu, tři piva, čtyři rohlíky, dvakrát utopenec a jeden kovanej háček, kterej jsme si půjčili z výlohy místního železářství. Pěnička měl s sebou i starý budík, že ho hodíme do vody, aby to ryby probralo.
Dorazili jsme k vodě v náladě, že by nám i štika podala ruku. Karel si lehl do rákosí, že bude „pozorovat hladinu“, což bylo krycí jméno pro to, že okamžitě usnul. Já s Pěničkou jsme nahodili, on budíkem, já rohlíkem.
Po dvaceti minutách se objevil porybný. Byl to ten typ člověka, co se narodil už rozčílený. Oči jako dva špendlíky, brada mu kmitala tikem a na hlavě měl čepici tak šikmo, až to budilo dojem, že ji tam má z trucu.
„Máte lístek?“ zasyčel a ukázal na Pěničku, který právě lámal utopence na kusy a házel je do vody jako krmení.
„Nemáme, ale máme čestné úmysly,“ odvětil jsem. „Jsme sportovní rybáři bez ambicí.“
Porybný nás chtěl vyhnat, jenže v tom se ozval budík z vody. Začal zvonit, probral Karla a ten zčistajasna vlétl do vody, vytáhl jej a jako nějaký zmatený sumec vynesl budík zpátky na břeh. Porybný dostal záchvat smíchu, nebo mrtvici, tím jsme si nebyli, načež upadl do bahna.
Pěnička, jakožto bývalý dobrovolný zdravotník (vyhozený za podávání slivovice dětem jako „zklidňujícího sirupu“), se ho jal zachraňovat tak, že ho potřel utopencovou šťávou na čele a zakryl listím.
Nakonec jsme odcházeli bez úlovku, ale zato s novou životní zkušeností, že rybaření je krásná věc, ale pouze tehdy, když nejsou v okolí budíky ani porybní.
Čtěte také:
Rybářská povídka na P: Petrův podvečerní pytlácký plán
Prosívání krmení na feeder: s tímto setem to zvládnete snadno a rychle
Ludva a jeho hon za metrovou štikou
Tip na video: muškaření na Faerských ostrovech
Buďte první kdo přidá komentář