Představa, že rybaření patří mezi levné koníčky, je mezi veřejností stále velmi rozšířená. Mnoho lidí si vybaví rybáře sedícího na skládací židličce s jednoduchým prutem a domnívá se, že kromě laciné povolenky už žádné větší výdaje nejsou potřeba.
Skládací židle, teleskop a pár věcí do povinné výbavy mi ale stačila tak někdy do konce základní školy. Od prvních brigád už se množství „nezbytného“ vybavení začalo prudce zvyšovat.
Rybáři hodně sledují ceny povolenek. U nich inflace zapracovala. Srovnání dvacet let zpět snad ani nemá smysl. Stačí jen mrknout na porovnání cen povolenek v roce 2016 a ceny povolenek v roce 2026. Deset let udělalo velký skok.
Postupné zdražování se nevyhnulo ani rybářským organizacím. Na jednu stranu je potřeba říci, že náklady na zarybňování, správu revírů, provoz organizací i další náklady rostly podobně jako ve zbytku ekonomiky. Na druhou stranu si řada rybářů při pohledu na dnešní ceny povzdechne, že ještě nedávno bylo vše podstatně dostupnější.
Celorepubliková povolenka od letoška neexistuje, takže tu porovnávat nemůžeme. Můžeme ale porovnat například celosvazovou povolenku ČRS. Pro dospělé stojí letos MP celosvazovka 3400 Kč, zatímco roku 2016 stála stejná povolenka jen 2100 Kč.
Zdražení můžeme sledovat také u územních povolenek. Například jihočeská MP stála před deseti lety jen 1400 Kč, letos již 2200.
Například východočeská MP tehdy stála 1100 Kč, letos již 1800 Kč a v podobném duchu i jinde.
Zdražením také prošly členské příspěvky ČRS, které před deseti lety stály 400 Kč. Nyní stojí 700 Kč, zde však stojí za to podotknout, že výši příspěvků ČRS docela dlouho krotil a až po letech došlo k postupnému zvýšení. Výše uvedené příklady cen platí pro dospělé členy a samozřejmě nejsou jedinými náklady každého rybáře. V rámci různých MO se liší například cena za neodpracované brigádní hodiny a příspěvky do různých fondů.
Zdražilo také cestování na ryby. Málokdo má kliku, že bydlí blízko revíru. A pokud ano, tak stejně často dá přednost dojíždění někam dál. Spolu s tím se do nákladů na ryby musí počítat i benzín, údržba vozu a dnes někdy i parkování.
Vybavení je paradoxně dostupnější než dříve
Zdražování v rybařině samozřejmě funguje také v oblasti vybavení. I když tady je situace dost specifická. Naše země patří k rybářským velmocem. Sice nemáme zdaleka prvenství v počtu rybářů, kterých je třeba v Maďarsku výrazně víc. Zdá se ale, že u nás každý druhý rybář má obchod, výrobu boilies nebo něco podobného. No, to je asi přehnané ale rybářských firem je u nás dost a konkurence v rybářských potřebách roste do maxima. To ale může být dobré pro zákazníka.
Navíc jsou tu značné rozdíly v možnostech nabídky a cenotvorby například mezi malými eshopy, tradičními kamennými obchůdky s menším obratem a velkými obchody a eshopy. Konkurence není malá a ti největší jsou od velkoobchodů schopni získat zboží za takové ceny, že jim menší obchodníci nemají šanci cenově konkurovat.
Zda je to dobře vždy, to se nedá říct. Některé tradiční prodejny to nejsou schopné utáhnout a nakonec zavřou. Častěji se v menších městech kombinuje prodej rybařiny ještě s nějakým jiným sortimentem. Za mě je uzavírání malých obchůdků škoda. Sice tam třeba neseženu svoje oblíbené nástrahy od specifických značek, zase ale mají červy a další podobné produkty když si vzpomenete v pátek odpoledne nebo někde i dokonce v sobotu. To už je na objednání z eshopu pozdě…
Ještě před dvaceti lety byla situace na trhu asi dost jiná. Kupní síla byla paradoxně menší a hlavně vyznavači moderní rybařiny museli do výbavy vrážet obrovské prostředky v porovnání s tehdejšími platy v dělnických profesích klidně jen okolo deseti tisíc měsíčně. někteří si dokonce půjčovali nebo kupovali méně výhodně na splátky.
Výbava v té době byla paradoxně extrémně drahá. Ceny mnohdy vyšší než dnes. Byla to doba menší nabídky, nižší konkurence na trhu a maržích, o nichž se dnešním obchodníkům může jen zdát. Alespoň, co znalí říkali. Já byl v té době mezi těmi, co dávali do kupy každou desetikačku z kapesného a brigád abych si koupil vláčecí nástrahy, které jsem zpravidla během víkednu úspěšně potrhal.
Pamatuji si svůj první nákup děleného vláčáku z carbonu. Dnes máte velké rozpětí cen, kdy se prut dá sehnat za pár stovek. Rozumnější rybář sáhne po něčem trochu dražším.
Tenkrát se ale začínalo od dvou tisíc, což při brigádě za 40 Kč na hodinu a možnosti brigádničit jen jeden den z víkendu (taky se muselo chodit na ty ryby), byly velké peníze. Nějaké pruty z nostalgie mám ještě doma. Dnes samozřejmě lze získat v této ceně pruty výrazně lepší, což je dáno i vývojem materiálů. Pokud bych ale vzal náklady k poměru k příjmu, tak dnes není problém pořídit špičkovou sestavu.
Velká rybařina, tedy pruty, navijáky, křesla, bivaky, čluny a další: zde se dá říct, že jsou někdy dostupnější než dnes. Kaprař samozřejmě při pořizování kompletní výbavy naráz utratí bez problémů desítky tisíc. To samé by ale utratil i před mnoha lety. Mzda a finanční možnosti jsou u každého různé, ceny velkého vybavení je ale příznivá. Záleží ovšem na výběru. Jdete-li po špičkových modelech tradičních značek, tak se prohnete.
Dnes ale máme spoustu značek (ano, většina se vyrábí kdesi v Asii ale tam jsou schopni vyrobit i špičkové věci), které nabízí rozumný poměr ceny a kvality.
Co zdražilo víc, to je drobná rybařina. Nepřeberné množství návnad, háčků, bižuterie a vše poměrně drahé. Fascinující je narůst ceny háčků. To ale souvisí i s rozvojem nejrůznějších typů a tvarů atd. Ani dnes není problém sehnat háčky do 3 korun za kus, zejména pro jemnější chytání, tak od velikosti 6 výš a klasickou položenou, feeder či plavanou.
U háčků „na kapra“ už ceny rostou víc. V extrému vás může některý typ háčku vyjít přes dvacku za kus, což není málo. I v kaprařině je ale nabídka široká a skoro každý druh lze najít od značky s dostupnější cenou. Přesto není cena kolem 10 Kč za háček nijak zvláštní.
Z mého pohledu se situace dost proměnila u vláčecích nástrah. Například woblery pro mě byly vždy synonymem drahých nástrah. Dnes se pořád dají koupit velice pěkné kousky mezi 200 – 300 korunami jako tehdy a dnes je to pro mě dostupnější. Naopak gumové nástrahy jsem brával za nízkonákladovou variantu, což dnes moc neplatí. Ty nejhezčí gumy jsou skoro drahé jako levnější woblery.
Celá věc má ale jeden rozměr. Rybáři dnes zpravidla mají určité finanční možnosti a ochotu utrácet. Jednoduchý rybolov dnes pěstují hlavně důchodci, částečně z důvodu financí a taky proto, že prostě někteří chtějí chytat jako dřív.
My ostatní někdy rádi utratíme peníze za pěknou nebo užitečnou věc. Ještě před patnácti lety by mě například nenapadlo, že za pletenku dám i 1200 korun…
Za posledních deset let se však bezpochyby zvýšily náklady téměř ve všech oblastech rybaření. Povolenky, vybavení, nástrahy i doprava stojí více než dříve. Současně ale mají rybáři k dispozici širší nabídku produktů a to i v cenově dostupných kategoriích a často ve slušné kvalitě.
Otázkou tak zůstává, zda je dnešní rybaření skutečně dražší, nebo zda jsme si jednoduše zvykli utrácet za svůj koníček více než kdykoliv předtím. Mnozí rybáři by nejspíš souhlasili s tím, že platí obojí.
Nemůžeme navíc brát rybaření izolovaně. Ve srovnání s ostatními koníčky, a jinými možnostmi trávení volného času, na tom rybařina zas tak zle není. Téměř všechny outdoorové aktivity znamenají vysoké náklady na výbavu. A kdo chce, tak má pořád možnost chytat jednoduše – třeba na jeden prut, splávek a pařený rohlík. Takových je ale málo:)
Čtěte také:
Sada hlásičů VTX Bite Alarm Set: moderní pípáky s protizlodějskou funkcí
Za upytlačení sumce deportace na Ukrajinu. Polskem cloumá rybářská aféra roku
Spací systém Giants Fishing spojuje lehátko a spacák pro rybáře do jednoho celku
Kvetoucí voda na Lipně: škodí přehradě rašelina nebo člověk?
Rybáři v ČR vysazovali mladé úhoře, do lovné velikosti dorostou za 8 let
Buďte první kdo přidá komentář