“Kvůli rybám málem skončil na Guantánamu, je to jasnej terorista, zírej na ten plnovous”, směje se můj spolubesedník, říkejme mu třeba pan Pleška, a ukazuje na dalšího kolegu, pana Drsoně. Ten se nejdřív k události nechce vracet ale pod záminkou anonymity začne svůj příběh vyprávět.
Při krátkém pokecu nad šálkem kakaa jsem po nich totiž chtěl nějakou příhodu z ryb, neb znuděn běžným zpravodajstvím, hledám všemožné pikanterie, skandály či perverznosti z rybářského světa, které by šlo literárně zpracovat do naší skomírající rubriky Příběhy od vody.
Dále již nechme promluvit pana Drsoně. Člověka zjevu neotesaného ale bezúhonného občana tvrdě pracujícího, kvalifikovaného odborníka ve strojírenství, který rád volno tráví v klidu a míru přírody. Přesto se ale dostal do křížku s ramenem zákona.
Stalo se před několika lety v nejmenovaném krajském městě:
Jo, málem jsem dostal klepeta. Předmětem vyšetřování jsem se ale nestal kvůli porušení rybářského řádu. Ani jsem se nedostal k vodě.
Ve firmě jsem měl ten pátek krátkou. Běžný plán zaskočit odpoledne na jezero mi zhatila žena se starší dcerou. Domluvili se, že po škole zajedou do jakéhosi obchodu pro novou bundu, takže jsem se z rodinných důvodu stal nepojízdným.
Zvažoval jsem zajít někam v okolí města. K vodě to mám od domu poměrně z ruky, a když už mám jet sockou, tak se vyplatí rovnou sednout na vlak a zmizet mimo město.
Na stanici dojdu pěšky a za dvacet minut vlakem jsem kousek od dobrého fleku, říkal jsem si. Spojení jsem zjistil, vše naplánoval a nezbylo než vyrazit.
Svačinu, termosku, rybařinu házím do baglu a jdu. Mimo to mám ještě vláčák v obyč. látkovém obalu, který musím nést v ruce.
Plánování jsem asi přecenil a na dráze jsem zbytečně o dvacet minut dřív. Je pátek kolem druhé a stanice hučí jak včelí úl. Mladoši z intrů razí domů a čekání na vlak si krátí všemožně okolo.
Jdu dovnitř do haly, které u nás není zrovna malá ale situace zde je podobná. Sednout si nesednu, tak aspoň zkouším poprvé v životě koupit kafe v automatu přes kartu.
Daří se. Problém je jen s prutem, když si ho přehazuju do levý tak upouštím klacek na zem. No kurva, říkám si. Naštěstí je v tom hadrovým obalu a nepadá zvysoka, to bude cajk.
Espresso do mě padá za tři vteřiny. Tak ještě vycházím ven, trochu si pokrátit čas chozením kolem.
Pamatuju si, že v okamžiku kdy lezu ven mezi kouřící puberťáky se mi v hlavě honí něco ve stylu, jestli s touhle partou začne kamarádit dcera, tak ji roztrhnu jak hada.
Myšlenky mi ale přeruší úplně něco jiného. Dívám se na mobil na hodiny, když na jednou predemnou dva chlupatý v čerňákách.
„Policie, pane. Máte na to povolení?“ Docela nevybíravě bez pozdravu zařve jeden z nich. Leknu se a než lapnu dech, další dvě švestky stojí za mnou. Takhle mi pulzovala krev kolem uší naposledy předloni se sumcem na prutu, jenž tahle situace má teda dost jinej nádech.
„Jako na co?“ vydávám ze sebe bez jakékoliv snahy skrýt údiv a šok. Bejt kardiak, tak by mě exnutí kafe následovaný policejním zákrokem asi položilo na krovky.
„No na tohle“ jedou si svoje policajti a ukazujou na prut. „Přijde vám normální se s tím procházet takhle po nádraží? Vaše doklady…“
Jsem úplně zblblej tak sahám do kapsy od bundy a tahám to kouzelný pouzdérko s nápisem Rybářské doklady.
Policajt na to čumí jak tele.
Najednou se ukáže, že jeho kolega taky umí mluvit. „Já jsem říkal, že to nebude asi…“.
„V tom černým máte co? Něco na ryby?“ přichází k sobě první polda.
„Dostali jsme hlášku, že po nádraží běhá chlap a má zabalenej meč. Museli jsme to prověřit“.
Odroluju hadr, ukazuju že tímhle určitě hlavu nikomu neuseknu a konverzace rázem mění charakter. Občanku nakonec ani nechtěli. Rozloučili se a jak se kde vzali, tak se i někde vypařili.
K vodě jsem dojel ale na rybách jsem se do večera v podstatě jen uklidňoval. Doma si ze mě kvůli tomu dělají srandu dodnes. Ještě půl roku jsem pak měl strach, že se objevím jako exot v Policii v akci nebo Na stopě. Teď už to ale beru jako vtipnou historku.
Všem doporučuji: až pojedete vlakem s pruty v obalu a v tmavým oblečení na ryby, tak aspoň nechte viset podběrák zvenku na batohu. Za cvoka budete možná taky ale aspoň na vás nebudou volat zásahovku.
Čtěte také:
Češtin tvůj kobylek?