Potápivé woblery a výhody lovu s nimi

Potápivé woblery jsou zajímavou alternativou při lovu větších dravců
Titulní foto: redakce

Z obří nabídky woblerů v českých obchodech s rybařinou se nyní chci zaměřit na kategorii zvanou potápivé woblery. Nic nového pod sluncem to není, větší popularitu si ale u nás získávají až v posledních letech. Daleko víc rybářů chytá plovoucí varianty. Nechci říkat co je lepší, záleží totiž na situaci a způsobu použití.

S potápivými nástrahami se chytá trochu jinak a mají jiné vlastnosti a výhody či nevýhody oproti jejich plovoucím analogům. Někdy výrobci dělají ten samý wobler v floating (plovoucí) i sinking (potápivé) variantě. Nemusí být ani škodu mít od oblíbeného typu obě varianty. Případně ještě existují neutrálně vyvážené woblery.

Chytání na plovoucí a potápivé woblery
Potápivé woblery se vyrábí i v malých velikostech. Foto: Redakce

Těžší wobler dál doletí a nevadí mu ani větrné dny na velkých vodách

Jedna z velkých výhod potápivých woblerů je jejich vyšší hmotnost, což na druhou stranu vyžaduje trochu tvrdší prut. U nás je v módě chytat hodně nalehko, což chápu jelikož házet s lehkým proutkem celý den je snazší. Cílený lov větších dravců jak je hlavně štika ale vyžaduje silnější výbavu, obzvlášť pokud lovíme na větší woblery vážící desítky gramů.

Potápivé woblery nemusí umět plavat, naopak se musí rychleji potopit a tak prostě váží více. Alespoň s nimi dále hodíte a nevadí jim ani silný vítr. 

Můžete sice namítnout, že třeba lov štik je hlavně o chytání podél břehu. To je pravda ale neplatí to paušálně. 

potápivé woblery na velká jezera
Rozsáhlá jezera na severu Evropy jsou místa, kde musíte mít loď nebo možnost daleko nahazovat. Foto: Oněžské jezero, z redakčního archivu

Na stojatých vodách štika nemusí brousit kolem břehů skoro vůbec, dokonce čím mělčí voda tím pravděpodobněji může stát i poměrně daleko od břehu a pokud jste tam bez lodi nebo člunu, tak budete za delší nához rádi.

V zahraničí žije štik daleko více, a máte velkou šanci uspět i na volnější vodě a woblery prostě jsou oblíbené včetně potápivých.

Lov na potápivé woblery samozřejmě není jen o štikách. V našich končinách po zahájení začne hon na boleny a tam je možnost dohodit dále velmi důležitá. Bolen dravý je u nás hojný a tak možná právě zde oceníte tento typ woblerů ještě víc než u štiky.

Při lovu bolenů je wobler také výhodnější díky tomu, že potápivá verze si lépe poradí s proudící vodou. V tomto směru je legendární a levný polský wobler Salmo Thrill.

Potápivé woblery jsou trend na štiky i jiné dravce

Z teoretického hlediska se hlavní výhoda sinking woblerů dá shrnout tak, že se dají použít v prakticky libovolné hloubce. Plovoucí wobler má vždy nějakou hranici, která se uvádí na krabičce a hlouběji se mu většinou nechce. Dá se vést v hloubce menší ale níž ne.

Potápivé woblery se po dopadu na vodu okamžitě ponoří. Čím déle čekáte, tím hlouběji se dostanou a ve větší hloubce začínáte. Výslednou hloubku chodu pak ovlivníte rychlostí navíjení, má na ni vliv také případný proud a samozřejmě dělání pauz, při nichž na rozdíl od plovoucího jde wobler zase ke dnu.

Existují ještě neutrální woblery, které se při pauze potápí jen pomalu (úplně neutrálně vyvážit nástrahu nikdy nejde).

Díky tomu máte větší flexibilitu vedení nástrahy ve vybrané hloubce.

Způsob vedení

Nejlepší způsob vedení jsou přerušované pohyby ve stylu twitchingu. Zkuste to a sami se přesvědčíte, že počet záběrů určitě vzroste. Je to používaná štiková strategie, která ale funguje. Plynulé navíjení rybu přinese taky ale twitching nebo jiná varianta přerušovaného vedení mívá navrch. Hlavně zkraje sezony, kdy jsou štiky dost divoké to má nejlepší výsledky. 

Pokud nevíte, jak se dělá twitching, můžete se podívat na toto video odněkud z bývalého SSSR. Je vidět práce s prutem a záběr ryby (video se spustí přesně ve zmíněný okamžik):

Rybu takové vedení dráždí a dokáže jí vyprovokovat k záběru i když je trochu apatická nebo na místech, kde to před vámi od rána prošlo už deset lidí.

Nástrahu oživujeme špičkou prutu, pohyby nemusí být nijak prudké. U nástrah s trojháčky je lepší plynulejší cuknutí aby se wobler tolik nepředbíhal a nechytil do lanka. Samotné navíjení nemusí být ani příliš rychlé. Chcete.li zkusit klidnější způsob vedení, tak na to jsou nejlepší vícedílné woblery s lákavým chodem.

Potápivé woblery Rapala
Potápivý wobler s kuličkami uvnitř umožňuje velmi dlouhý nához. Foto: redakce

Zásadní nevýhoda chytání na potápky jsou vázky. Plovoucí wobler vázne daleko méně a pustit na některých místech potápivý až na dno směřuje k brzkému zklamání. Chytám s nimi nejčastěji spíše ve sloupci, protože nikdy nevíte co leží na dně. Na řece navíc každý kontakt znamená nějaký bordel na háčcích a nutnost nástrahu vytáhnout očistit.

Pak jsou místa, která jsou poměrně čistá. Tam chytám relativně blízko u dna. Akorát při pauze pomalinku wobler prutem vytáhnu kousek na dno, aby si úplně nesedal.

Zajímavou kategorií jsou jerkové woblery, jako je například známý a cenově celkem dostupný Salmo Slider. Tyto woblery jsou bezlopatkové a hodí se v plovoucí verzi hlavně na prochytávání mělčích vod s možností házet hodně daleko, dostanete je tak do metru maximálně. 

Potápivá verze není omezená pracovní hloubkou

Jerky váží většinou alespoň 45 – 50 gramů a víc, chce to mít opravdu štikový prut s rychlou a tvrdší akcí. Zmíněné Salmo Slider váží kolem 70 gramů.

Salmo slider patří mezi potápivé woblery
Salmo Slider patří mezi jerky a vyrábí se v plovoucí i potápivé variantě

 S lehčím prutem sice opatrně jerka nahodíte, nevyužijete ale hody do dálky a hlavně s měkkým prutem nástrahu správně nerozpohybujete. Pro někoho 80 gramový prut na vláčku bude hodně tvrdý.Vlastně ale je to úplná normálka na štiky. Vzhledem k velikosti nástrahy a bojovnosti ryb…

Potápivé jerky jsou o trochu lepší než plovoucí, aspoň podle mého názoru. Chytám s nimi i mělčiny, pokud je alespoň metr vody tak je to naprosto v pohodě. Holubku vedení si regulujete pauzami a rychlostí. Jerky nemají vlastní chod, ten zařídíte potažení při němž vyletí dopředu a naklání se na boky, poté následuje pauza při níž zase klesá.

Ze zbarvení mám nejradši imitaci štiky nebo zelenou verzi s tečkou na boku. Tečka má svůj smysl aby údajně dravec měl nějaký pevný bod na kořisti, na něj míří. Používá se tento princip i na jiných woblerech.

V zásadě wobler vedeme pohyby špičkou prutu, kde se dá projevit hodně kreativity. Když nemám náladu tak jen pravidelně potahuji cca 20  čísel a pak dám pauzu. Dá se pracovat i pomocí přerušovaného navíjení. Já raději ale hýbu prutem. Pohyby nejsou příliš zběsilé, takže průvěs šňůry stíhám v pohodě dohnat navijákem.

Občas zafunguje zařadit rychlejší škubnutí při němž se wobler úplně zvrátí na boky a potom udělat pauzu. Chytání s jerkem je vlastně snadné, ze začátku jen můžete mít problém u toho vydržet, když dlouho není záběr ale to musíte překonat. 

Občas na jerka skočí okoun nebo bolen, jimiž naše vody oplývají poměrně hojně, takže věřím, že nuda u vody s ním nehrozí.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.