Perdigone nymfa – muškaření à la španělský styl

Perdigone nymfa v tlamě pstruha duhového

Perdigone nymfa je už celkem zavedený pojem v muškařině. Osobně rád podléhám různým módním vlnám, které náš koníček přináší. Největší vlnou posledních dvou dekád je moderní nymfování, které se člení na několik různých stylů.

Část rybářů jím opovrhuje, část si nadšeně osvojuje nové techniky. Přitom se pomalu zdá, že hlavní příliv zájmu už přešel a nic nového se nevymyslí.


To ovšem není úplně pravda, neboť v rybařině se vývoj nezastaví asi nikdy.

Nenápadnou ale zajímavou novinku přivál vítr od jihu. Závodní rybáři z Pyrenejského poloostrova již před několika léty začali chytat s vlastním a velice zajímavým typem nymfy. K této kreativitě je údajně dohnaly podmínky na rychle tekoucích řekách. Dostat se s muškou rychle ke dnu je tady více než žádoucí.


Jednoduché řešení v podobě velmi těžkých mušek mělo ale zásadní komplikaci. Spolu s váhou mušky rostly i její rozměry. Nacpat na háček co největší kouli a zbytek napajcovat drátkem z olova není vždy to správné.

Postup práce je krásně vidět na tomto videu od známého vazače Davieho McPhaila. BTW u nás se dokonce pořádají kurzy vázání perdigonek


Úkol tak zněl jasně: uvázat mušku, která rychle klesá ale zároveň si zachovává drobné rozměry.

Řešení se našlo díky použití moderních materiálů. Výsledkem jsou mušky, které vlastně ani nevypadají jako mušky. Spíše připomínají obyčejnou jigovou hlavu s minimem peří. Muška tohoto druhu je známá pod názvem Perdigone nymfa (v překladu doslova “brok”).

Rybáři s rozhledem i ve světě přívlače a zimní rybařiny v této mušce pak můžou vidět jistou variaci na tradiční ruské marmyšky. Jediný viditelný rozdíl je pár jemných štětů, které dodávají perdigonkám přece jen trochu muškařský vzhled.

Perdigonky mě zaujaly na první pohled. Jsou to velmi jednoduché ale hezké a na pohled někdy až ultramoderně vypadající mušky. V čem je jejich rozdíl oproti jiným nymfám?

Zdevastovaná perdigonka. Ani UV gel nezachrání mušku před zuby duháků a potočáků

Perdigone nymfa a její vázání


Perdigonové mušky jsou určeny k velmi rychlému vyklesání ke dnu a jeho kopírování i v silných proudech. Hlavní odlišností je tělo. To je odlité z UV gelu. Žádné dubbingy, žádné cdc a podobné věci na něž jsme zvyklí u běžných nymf.

Použita je zde většinou pouze vázací a tělíčková nit, nebo velice efektní vícebarevná lametka či drátek, jež jsou pokryty tenkou vrstvou vytvrzeného UV gelu.


Díky hladkému a úzkému profilu v kombinaci s wolframovou hlavou, jde perdigone nymfa ke dnu jako šutr. A to i při poměrně drobných velikostech mušek.

Na nymfách běžně používáme tělíčka z dubingu, pírka a jiné materiály, které mušce dodají na dráždivosti. Zároveň ale působí trochu jako padák a brzdí její propad.

Perdigonové nymfy jsou určeny opravdu do rychlé vody, kde podmanivé pohyby CDC pírek vůbec nestíhají rozehrát svoji hru. Nemusíme je tam tak vlastně ani dávat. Muška tak nabývá velmi úzkého profilu a neklade ve vodě příliš velký odpor. U dna se díky tomu drží i v hodně rychlé vodě, což lze velmi dobře cítit prutem.

UV gelem nekryté části barvených wolframových hlav jsou po pak pár nahozeních poseté stříbřitými fleky, protože barva neustálé otloukání o říční dno nevydrží. Podle mnohých rybářů jsou takto otlučené mušky nejúspěšnější.

Modrá koule v tlamě je 4mm fazetovana tungstenová hlava. Těžké hlavy v kombinaci s úzkým hladkým tělem jsou ideální pro chytání v jinak nedobytných hlubokých peřejí. Perdigone nymfa je tak muška,kterou nejčastěji ztrácím neboť končí v místech kam opravdu nechci brodit.

V pomaleji proudící vodě se pak tyto mušky projevují poměrně těžkopádně a bez aktivního potahování prutem neustále končí ve vázkách.

Použití perdigonové nymfy

Moderní chytání francouzskou metodou využije nejlépe vlastnosti této mušky, případně stejně dobře poslouží při chytání českou nymfou.

Kontakt s dnem je zde opravdu velice intenzivní. Perdigonky jsem zkoušel jako českou nymfu i na (mírně řečeno) hůře citlivém šestkovém prutu. Stačí použít těžší alespoň 4 mm velkou hlavu.

Cítit byl každý naráz do kamene na dně řeky. Můžete si s nimi tak vyzkoušet nymfování i když nemáte po ruce odpovídající náčiní.

Francouzská nymfa bez speciálního návazce


Francouzská nymfa je dosti efektivní metoda lovu. Není to zázrak pro všechny typy vod a situací. Na správném místě ve správný čas ale nemá konkurenci.

Na mimopstruhové vodě však poněkud narážíme na legislativu, která do června omezuje délku návazce na dvojnásobek délky prutu. Při délce cca 3 metry u nymfovacích proutků si tak můžeme dovolit zhruba šest metrů vlasce od šňůry k poslední mušce.

Přečtěte si také: Rybářské nafukovací čluny – jak vybrat plavidlo pro chytání


Na první pohled to tak nevadí. V prodeji jsou dlouhé ujímané návazce už v délkách od 4 metrů. Bohužel jsou tyto “kraťasy” trochu těžkopádné a tahají za mušky podobně jako těžká šňůra. Pokud navíc použijete některý z těžších typů indikátorů, tak si tím celou sestavu úplně pokazíte. Ve výsledku nejde mušky uvodit o moc dál než na délku prutu, čímž se značně ochudíme o základní výhodu tohoto způsobu lovu – možnost přímého kontaktu s muškou na delší vzdálenost. Přizpůsobit si krátký návazec není pro začátečníky bez zkušeného kamaráda příliš jednoduché, tudíž se nabízí jiná, poněkud improvizační řešení.

Co k tedy s tím?



Řešení jsou dvě:

1. Uvázat si vlastní návazec z kousků vhodného vlasce potřebných průměrů, což se mi nechtělo. Na speciální návazec se navíc používá specifický typ vlasce, který jsem zrovna neměl k dispozici a řešení strmosti ujímání je stejně pořád ten stejný problém.

2. Jít úplně tou nejjednodušší cestou a na ujímání zapomenout. Jde to lépe než si myslíte. Toto řešení vešlo ve známost díky americkému muškaři Devinu Olsenovi. Ten ve svojí knize popisuje styl, kterým loví právě jeho přátelé – závodníci ze Španělska. Místo nymfovacích návazců používají pouze několik metrů tenkého vlasce.


Já jsem použil zhruba 450 centimetrů obyčejné dvacítky (někdo používá lehce silnější, není to však kritické. Zvážit lze spíše výraznější barvu vlasce pro lepší pozorovatelnost na dálku), k níž navazuji koncový návazec o délce cca metr a půl.

Indikátor je dobré použít co nejlehčí, pokud nemáte koupený tak stačí kousek backingu. Nebo ho můžete úplně vypustit. Při použití dosti těžkých nymf záběr cítíte bez problémů přímo v prutu.

Nahazování vyžaduje táhlý a pomalý pohyb


Už tak podivné nahazování s dlouhým návazcem je sice ještě divnější díky absenci ujímání, nicméně v rajóně oněch 6 metrů se dá nahodit naprosto bez potíží.

Jediný a pro mě zásadní rozdíl, který jsem zaznamenal je nutnost zdolávat pomocí navijáku. Chuchvalcem nebo vlascem zaseklým někde za opasek končí jakýkoliv pokus o stahování návazce rukou pod sebe. Tenký a měkký návazec je příliš náchylný k motání a zachytávání se o výčnělky výstroje.

Citlivost této sestavy a její jednoduchost jsou doslova úchvatné. Žádný záběr vám neunikne.

Přečtěte si také: Red tag, muška která dobyla svět

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*