Je tu další rybářská báchorka, tentokrát je to horor doslova. Všechny zkazky, povídky, příběhy, historky a mystifikace najdete v této rubrice.
Jednou v létě jsme se s kamarádem rozhodli vyrazit na ryby. Dostali jsme tip na jednu starou pískovnu. Byla sotva půl hodiny autem od našeho městečka a člověk tam měl pocit, že je někde úplně mimo civilizaci, i když měl za zadkem obrovskou elektrárnu.
Vysoké břehy z písku, voda celkem čistá a kolem dokola rostly borovice. Bylo to v době, kdy se teprve začalo jezdit na ryby přes noc. Bivaků se i přes prodloužený květnový víkend tyčilo jen poskrovnu.
Nyní to tam určitě vypadá dost jinak. Možná bych tam měl zase zajet a hodit do placu tuhle historku a třeba by se břehy vyčistily.
Přijeli jsme ráno, vybrali si místo u písečné pláže, nahodili pruty a otevřeli pivo. To by už náš takový zvyk. Ten den ale ryby moc nespolupracovaly. Slunce pálilo jako blázen, na obloze ani mráček a voda byla úplně bez pohybu.
Kolem sedělo pár dalších rybářů. Většinu tvořili místní páprdové a padlo pár jízlivých poznámek ohledně bojlízáků. Kdo jste v té době chytal, to určitě pamatujete.
Přes den jsme neměli podle očekávání ani potažení, takže nezbývalo než počkat na vhodnější večerní čas.
Byla to doba, kdy rybář ještě na břehu opravdu čekal na rybu. Tenkrát jste si na mobilu mohli hrát akorát tak hada. V bivaku tudíž nebylo celkem co dělat, rybářské časopisy jsem měl dočtené a začal jsem se intenzivně nudit.
Udělalo se fakt teplo. Tak jsem navrhl, že se půjdeme vykoupat. Nechali jsme pruty nahozené, svlékli se do trenek a seběhli po rozpáleném písku k vodě. S rozběhem jsme skočili dovnitř. Voda byla teplá jak polívka. Zajímavý je, že ze břehu se mi zdála čistá. Když jsem stál na dně, neviděl jsem ani vlastní nohy. Stejně to bylo jedno, protože jen kousek od břehu šla voda prudce do hloubky.
Kupodivu jsme byli jediní, kdo se koupal. Ostatní rybáři seděli na břehu a jen na nás koukali, jako bychom byli blázni.
Po chvíli jsem vylezl ven a sedl si na písek. Kamarád plaval dál. Byl to bývalý boxer, hromada svalů a energie, takže se ve vodě vyřádil jak malej kluk.
A pak se to stalo.
Najednou se ozval strašný řev. Kamarád začal zběsile mlátit rukama a plaval ke břehu tak rychle, že jsem myslel, že dostal křeč. Když dosáhl na dno, začal kulhat a skoro upadl. Vběhl jsem do vody, popadl ho pod ramenem a dotáhl k bivaku. Byl úplně bledý a mezi nadávkami ze sebe soukal, že ho něco kouslo do nohy. Asi piraňa.
Položil jsem ho do trávy a podíval se mu na chodidlo. A v tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech.
Na vnější straně nohy byl jasný otisk zubů. Neznám přesně otisk piraně ale tohle ryba nebyla. Vypadalo to jako lidský skus. Modrofialové otlaky byly hluboké a úplně zřetelné, jako kdyby mu někdo sevřel nohu čelistí pod vodou.
Na křik se seběhlo pár rybářů z okolí. Chvíli jen mlčky zírali. Pak začali jeden přes druhého házet různé teorie. Nejstarší z nich, chlap v maskáčích, co tam prý jezdil celý život, jen zakroutil hlavou a tiše řekl:
„To bude jeden z těch utopenejch.“
Zasmál jsem se, ale on pokračoval úplně vážně. Prý se na pískovně za ta léta utopilo několik lidí. V létě alkohol, rozpálené tělo, skok do studené vody a konec. A jednoho chlapa prý nikdy nenašli. Jen auto zůstalo nahoře u lesa.
V tu chvíli už mi do smíchu nebylo.
Sbalili jsme věci snad během deseti minut. Kamaráda jsem naložil do auta a mazali jsme pryč. Noha se mu během pár dnů zahojila a za dva týdny už normálně hrál fotbal.
Na tenhle revír jsme pak nikdy nejeli. A od té doby nemám chuť koupat se ani nikde jinde, kde nevidím pod hladinu.
Čtěte také:
Nervózní chlap u vody a protokol s ulovenými rybami: další várka vtípků pro rybáře
Rybaření na Lipně za všechny prachy
Revír Vltava 7 láká celoroční přívlačí: dříve sem vysazovali pstruhy i hlavatky
Rybaření pro peníze: jak se koníček pomalu mění ve výdělek
“Hoď mu to za krk, vole”: aneb bitka kvůli hadovi na rybářských závodech
Buďte první kdo přidá komentář