Opět jsem se nechal unést sílou Facebooku. V Pískové Lhotě se prý ve velkém sypou duháci. Desítky záběrů a ryby kolem 40 centimetrů garantovaně i pro ty největší nemehla. To už se nedalo vydržet a muselo se jet!
Na další víkend jsem se tedy rozhodl, že do Lhoty vyrazím osobně s kamarádem Michalem. Jezero Písková Lhota je úplně nový revír (tisková zpráva o zahájení lovu zde). Funguje od května roku 2020, kdy ji středočeši koupili i s pozemky. Předtím to byl neoficiální ráj nudistů, kteří mají od letoška doslova „po ptákách“, cha cha!:)
Já nudista nejsem a tak je toto moje první návštěva zde na pískovně. Zatím jsem na ni slyšel chválu hlavně od kaprařů.
Není to ale revír jen pro kaprobijce. Když jsme přijížděli k vodě, tak to vypadalo spíš jako na sjezdu vláčkařsko-muškařské repre. Všichni bičovali vodu buď mušákem nebo UL prutem na vláčku.
Na revíru platí trochu jiný režim než normálně. Musíte si doma vytisknout extra pověření k lovu. Ještě po dojezdu je potřeba poslat rezervační SMS (25 Kč na den) a pak už můžete chytat. My jsme si nejdříve flek kousek dál od vjezdu, mezi kapraři. Ti byli dnes v defenzivě a dalo se mezi ně vmáčknout i s dvacetimetrovým rozestupem.
Poprvé po dvou měsících jsem měl zase mušák v ruce. Trochu nezvyk.
Ještě jsem upravil příliš krátký návazec a mohl jsem začít chytat. Bohužel vázání mám stále doma v Podkrkonoší a tak jsem si musel vystačit s arzenálem mušek, který mám v Praze. Použil jsem dvě bronzové nymfičky. Koncovou černou s flashem a na přívěs jsem fialovou s červeným marabu ocáskem. Ta se mi na duháky osvědčila už během jara na Ohři. Michal začal nejdřív na vláčku.
Já jsem si mohl užívat první náhozy se šňůrou. Už dlouho mi nefoukal vítr přesně do zad. I přes delší pauzu od mušky mi to s větrem lítalo dostatečně daleko. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Ryba pěkná. Zásadní chyba ovšem byla, že jsem se nenechal vyfotit. Bláhově jsem si totiž myslel, že takových ještě chytíme plno.
Nejspíš měl něco přes čtyřicet. A byl to vlastně můj první pstruh se znatelným hákem. To je alespoň trochu vidět na fotce z podběráku.
Další záběry ne a ne přijít. Hejna pstruhů pravidelně jezdila kolem. Mušky je ale zajímaly čistě platonicky. Michal mezitím taky přešel na mušku. Zachránila nás až změna místa. V jednom bodu pískovny se pstruzi totiž shromažďovali. Tam jsme chytli další ryby.
Brát ale ani tady moc nechtěly. Nedivím se. Na hlavy jim padaly všechny možné nástrahy ze všech stran. Kolem oběda se vítr úplně uklidnil, což aktivitu ryb ještě snížilo. I profesionálně vypadající vláčkaři začali tvrdit, že to nějak nebere. Asi jsme zase přijeli v blbý čas. Pozitivní je, že jsem měl možnost si konečně prohlédnout revír, o kterém se tolik mluví.
Jaký mám dojem z nového revíru? Když odhlédnu od kraválu ze sousední dálnice, tak je to vcelku pěkný kout přírody. Obsazenost revírů byla tak akorát. Nebylo tady zdaleka prázdno, skulinek pro lov na přívlač nebo mouchu ale bylo dost. A jako bonus jsem měl po dvaceti letech kontrolu od RS.
Suma sumárum: necelé 4 hodiny chytání, pár duháků jsme chytili (jeden byl pěknej). Třeba se příště podaří na mouchu jeseter, maréna nebo lín. Vysazuje se tady velmi často a zdaleka ne jen kapr!
Buďte první kdo přidá komentář