Losos a Labe – proč je lepší ho tady nechytat!

Laická veřejnost zná lososa jen jako filet z Kauflandu nebo Tesca. Představa lovu těchto ryb v českých vodách je pro většinu lidí úplné scifi. My rybáři ale víme svoje.

Losos v Labi opravdu plave. To vše díky programu na reintrodukci této ryby do řeky Kamenice a Ploučnice, které se do Labe vlévají na Děčínsku.

Vysazování lososích jiker i mladých ryb do těchto vhodných řek probíhá už dvě desítky let. Úspěšné návraty se odehrávají zejména na Kamenici každé jaro a podzim.

Proč má největší úspěch právě Kamenice? Její ústí do Labe leží blízko státní hranice s Německem, kde rybám v cestě nestojí skoro žádná překážka.

Zatímco na našem Labi se nachází necelá stovka víceméně neprůchodných a nedobře projektovaných jezů s přechody, němci postavili pouze jeden plavební stupeň. Ten má navíc dobře vyřešenou migrační průchodnost.

Řeka Kamenice je rájem pro všechny lososovité ryby
Kamenice v NP České Švýcarsko je ideálním trdlištěm pro salmonidy. Čistá voda, absence umělých zásahů do koryta a hlavně klid od rybářů i vodáků poskytují dobré podmínky pro úspěšný zrod nové populace

Losos se nám tak poměrně spolehlivě do Kamenice vrací. Výskyt výše proti proudu nad Ústím nad Labem je méně častý (Umělé vysazování s určitými úspěchy ale probíhá i v povodí Ohře).

Losos chráněný ale i lovený

Losos obecný je nejen u nás přísně chráněným druhem. Přelstít tuto rybu se poštěstí málokomu a skoro každý rybář dodrží rád zákony a lososa vrátí vodě.

Lov lososa na Kamenici samozřejmě není povolen. K jistým úlovkům dochází nahodile zejména na hlavním toku Labe.

Neuvěřitelné české náhody při lovu lososa

Klidně přiznám, že lososa bych si v Labi chytit chtěl. Jako každý rybář oněm úspěšným jejich lososy závidím. Ulovit ho v Čechách je prostě bomba. A hlavně velké lákadlo. Odolat tomu pokušení je přinejmenším tak těžké, jako toho lososa dostat na udici.

Proto bychom měli očekávat, že budou nastavená vhodná pravidla. Na trase lososího tahu, by se nemělo chytat tam, kde se šance na úlovek rapidně zvyšuje na úkor ryb.

Ulovit lososa na Labi cíleně je totiž poměrně těžké. Tahy nejsou příliš početné a musíte mít velkou porci štěstí. Trefit se nástrahou na široké řece přímo před jednoho z nich je dílo náhody.

Celé povodí Labe bylo zároveň i místem výskytu atlantického lososa
Labe bylo společně s Odrou hlavní “dálnicí” pro tah anadromních ryb do českého vnitrozemí. Losos postupoval až na trdliště v našich pohraničních horách. Nejdelší a nejpočetnější tahy zmapované v 80. letech 19. století se odehrávaly na Vltavě, Otavě a Orlici. Přítrž všemu učinila výstavba jezu ve Střekově, díky níž losos v Čechách prakticky vyhynul. Pro zajímavost: na celé délce toku Labe v Čechách se udává 93 vodních děl (jezy a dvě přehrady) na straně německé pouze jediná, která je ovšem vybavena velmi povedeným rybím přechodem. Podobný nebo horší stav prostupnosti toku je na všech významných přítocích Labe u nás. Zdroj mapy: Wikipedia.com licence CC BY SA 3.0

Letošní prosincové úlovky ale nutí člověka k zamyšlení, zda svaz a potažmo stát nezanedbali ochranu lososa v jednom z jeho nejzranitelnějších míst – okolo soutoku Kamenice a Labe.

Zde losos opouští poměrně bezpečné labské vody a vplouvá do velmi stísněného koryta Kamenice přímo v Hřensku. S jistou koncentrací chráněných ryb se zde počítalo dopředu a tak v rybářském řádu je vyznačen zákaz rybolovu.

Neplatí ale celý rok, nýbrž pouze během krátkého období na konci podzimu v období očekávaného podzimního tahu. Sezóna přívlače ovšem trvá až do Silvestra.

Prosinec – hlavní sezóna lovu lososů v Čechách?

Už Dr. Antonín Frič ve své knize Losos labský (vydáno 1893) popisuje občasné nepravidelnosti v migraci této ryby. I letos se několik lososů rozhodlo táhnout mimo “vyhrazený čas” a tak měli možnost seznámit se osobně s některými z tamějších rybářů. Nutno říct, že ti lovili zcela legálním způsobem.

V čase jejich ulovení na místě žádné omezení neplatilo a losos byl vždy vrácen vodě. Už to musíme vnímat pozitivně. Předešlé úlovky zatoulaných lososů až někde na Ohři prý skončily na pánvi jako obří duháci.

Duhák je totiž velmi oblíbená kamuflážní ryba legálních pytláků z řad členů ČRS a MRS. Velká část posledních českých hlavatek z Otavy a Vltavy byla do povolenky zapsána právě takto.

Letošní rok trhá rekordy

Senzační zprávy o letošních úlovcích na Labi přinesl web časopisu Rybářství (zde a zde). Reakce na sociálních sítích na sebe nenechaly dlouho čekat a tak došlo kromě gratulací i na tvrdá slova.

Pokud by se jednalo o náhodný úlovek na “volném toku” Labe, tak by nejspíš zůstalo jen u blahopřání. Jak se ale samotní rybáři přiznali, do oblasti kolem soutoku chodí často a rádi, což bylo doplněno i fotografií z těchto konkrétních míst. Vyjádření ve smyslu, že tam šli na sumce nevzbudilo úplně ve všech sledujících důvěru.

Prosincové úlovky sumců již sice nejsou vzácností. Náčiní se kterým na ně šli ale dle mínění části rybářské veřejnosti (ze skupin na FB) příliš sumcově nevypadá (dle informací z Rybářství např. vlasec 0,20, kopyto 7.5 cm).

Opakovaný úspěch jedné malé skupinky v lovu lososů je také v našich poměrech věc nevídaná. Někteří komentátoři si tak troufli vyslovit podezření, že dotyční moc dobře věděli jakou rybu chtějí chytit a jejich úspěch je toho důkazem.

Obvinění tohoto charakteru lze jen těžko dokázat. Nikdo jim to navíc ani dokazovat nebude, protože dotyční mohou mít z právního hlediska čisté svědomí. Konali naprosto v souladu s legislativou. Lov proběhl legálně, nikdo nic neporušil a případné stížnosti můžeme směřovat spíš na nedostatečnou ochranu revíru ze strany rybářského řádu.

Nechat naše lososy na pokoji je to nejlepší co můžeme udělat

K náhodným úlovkům

na Labi dochází a docházet bude. Těch pár kousků chycených nejčastěji na krátkém úseku prvního labského revíru u Hřenska můžeme rybářům jen přát. Je to prostě štěstí i kdyby se o lososa sebevíc snažili cíleně.

Atlantský losos je pro české země vzácným druhem. Kdysi patřil mezi běžné ryby ale vlivem rozvoje průmyslu a stavby jezů z našich řek zmizel. Hlavní slabina spočívá v poměrně složitém cestování za účelem rozmnožování.

Patří mezi tzv. anadromní druhy ryb. Rodí se a vytírá na horních tocích vnitrozemských řek. Celý jeho dospělý život se ale odehrává v mořích, kde se živí rybami a nabírá zásoby energie na dlouhou cestu proti proudu.

Losos vydrží nejíst i rok

Pro nás rybáře je zásadní informace, že po vstupu do sladkých vod přestává konzumovat potravu. Veškeré způsoby lovu spočívají v dráždění agresivních pudů pomocí výrazných nástrah. Stačí se podívat na klasické lososí mušky z Británie. Pestrými barvami a blýskavými lametkami se jen hemží.

Překonání stovek až tisíců kilometrů proti proudu lososa značně vyčerpá. Největší úkol, samotný výtěr pak dorazí zbytky jeho energie. Po nějaké době se zdecimováná ryba vrací s proudem zpět do moře, kde teprve má další možnost pořádně se najíst a dát se do pořádku.

Tuto cestu mnozí z lososů zaplatí životem. Podle výzkumů Dr. Friče se některé kusy na našem území pohybovali ve sladké vodě až jeden rok, což znamená rok života pouze z tukových zásob!

To se týkalo zejména lososů vltavských a z řeky Otavy, která byla naší nejvýznamnější lososí řekou. Navíc značně vzdálenou od oceánského pobřeží. V případě Kamenice bude tento interval, díky blízkosti moře, výrazně kratší.

Dlouhodobá absence příjmu potravy je pro rybu náročnou zkouškou.

Úlovek dospělého lososa na udici znamená zmobilizování těch posledních energetických zásob, které losos vydá na předem prohraný boj o život. Ryba samozřejmě netuší, že bude puštěna a dá do toho úplně všechno.

Stejně jako i u jiných druhů ryb, dochází k jistému procentu úmrtnosti u puštěných kusů. Losos má navíc tu nevýhodu, že po vzpamatování se nemá možnost získat energii z potravy. Vyčerpaná ryba tímto ztrácí určitou část šancí na šťastný návrat do moře a opakovaný výtěr v pozdějších letech.

Nelze srovnávat české Labe s proslulými lososími řekami v zahraničí

Můžete namítat, že ve světě se losos běžně stylem chyť a pusť loví. U nás je ovšem situace trochu jiná. My těch ryb máme strašně málo. Vzhledem k počtu navracejících se lososů, který se pohybuje v desítkách kusů ročně je pak ztráta byť jediné pravidelně vracející se ryby velice znát.

Každý rybář, který se opravdu zajímá o přírodu a život ryb tak musí uznat, že cílený lov lososa u nás je věc velmi kontraproduktivní i když to neodporuje rybářskému řádu.

Náhodnému záběru zabránit samozřejmě nelze ale vydat se na místo, kudy losos prokazatelně musí proplout bez možnosti úkrytu je velmi nefér.

Přibude další zákaz nebo budeme spoléhat na rybářskou etiku?

Mezi rybáři je samozřejmě podstatná část lovců, kteří etiku lovu tolik nevnímají. Zde ale je míček na straně svazu a potažmo státních orgánů ochrany přírody, které umožňují volný přístup na takto strategický úsek lososího putování.

Ze zákona je zakázán například lov u rybích přechodů. Ústí Kamenice do Labe je přírodním útvarem, jenž má ale pro lososa podobnou funkci. Je to místo, které musí překonat, a kde se stává zranitelným. Ochrana této lokality by tak měla být logicky zavedena celoročně. Proč tomu tak není těžko říct.

Úřední aparát není příliš proslulý svými rychlými reakcemi. Při častějších úlovcích podobného charakteru jako letos ale nějaká opatření určitě přijdou. Všichni známe svazovou filozofii, dlouho se nebude dít nic a nakonec přijde absolutní zákaz lovu široko daleko. Charakter této části revíru, kde nám patří jen půlka řeky (státní hranice prochází středem toku), k tomu přímo vybízí.

Ať už to dopadne jak chce, jisté je pouze jedno. Zatím se losos musí spoléhat na to, že ho rybáři prostě nechají plavat.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*