Beru vláčák a dvě krabičky nástrah, to by mohlo stačit. Na řece teče sněhová voda, brodit se bojím i když toho, že sebou nemám broďáky nakonec zalituju.
K vodě to mám celkem z ruky, asi 40 minut pěšky po lesních cestách. Největší dobrodrůžo čeká hned na začátku, když přelézám rokli a potok. Lávka je poškozená od poslední vichřice, takže přes hluboké údolí jdu po padlém stromě. Kdyby to viděla moje matka, tak nebude ráda.
Zas taková akrobacie ale není nutná, kmen se skví do šířky a máme sucho. Jen na konci už kůra opadává, za mokra bych tam asi nelez. Dřív stejně žádná lávka neexistovala. Musel jsem potok někde prostě v užším místě přeskočit po kamenech.
Další cestu zpestřuje bahno po lesácích, který ztěžuje chůzi po jinak celkem solidní lesní cestě. Není to sranda dostat se na ryby, jinak než pěšky sem teoreticky nejde dojít. Autem se dá přijet z druhé strany na začátek lesa, pak je závora. Aspoň sem nikdo moc nechodí, říkám si. I když o víkendu to rozhodně není pravda.
Revír nejde přestěhovat? Ceduli ale jo
Při příchodu k vodě mě cestou do očí praští dobře viditelná cedule s rozhraním MP a P revíru. Nic extra na ní není, jen je posunutá asi o 300 metrů blíž než byla. Nějaký divný. Na klasickým začátku ale zůstala rezavá stará cedule, která hlásá to samé jako nová, dolů MP – nahoru P. Fakt nevím, kde mám začít chytat, abych nepřišel o papíry hned na začátku sezony. Držím se radši starýho značení.
„Taktiku“ mám stejnou jako vždy, tam kde není moc velká hloubka se primárně spokojit s woblerem. Na prutu mám klasický Salmo Hornet v dvoubarevný fluo kombinaci s okouním bokem. Sice pstruhovka, ale blízko MP, takže malý okoun zdejší osazenstvo vůbec nebude udivovat a okouni i pstruzi se tu určitě žerou navzájem.
Začínám u peřeje, kde teď není s woblerem šance cokoliv chytit. Moc rychlá voda a hloubka. Gumu tam nepustím, nejsem fanda tahání ryb za cenu toho, že nechám ve vodě půlku krabičky. Tady řeka spolkne v podstatě cokoliv, co dopadne na dno a vysoko ve sloupci se teď chytí leda tak… nic.
Posunuju se o dvacet metrů dál, kde je řeka pořád docela rychlá ale už o hodně mělčí. Tady si Hornet určitě hrábne o dno a taky že jo. Podotýkám, že na wobleru mám jeden jednoháček takže moc nevázne. Když už tak většinou za kámen. S plovoucím woblerem ale stačí povolit a vycouvá.
Na třetí nához záběr, podle síly něco lepšího. Zdolávání ale není dlouhé, oproti mušáku cítím v prutu 18 g s 0,16 mm vlascem téměř neomezenou sílu. Jednou rukou akorát sundávám podběrák z batohu a pstruh je u břehu. Potočák 35 cm je na zdejší poměry super začátek.
Řeka zde tvoří širší pláň, určitě tady je víc ryb ale bohužel dalších patnáct minut nepřináší žádný výsledek a mě to táhne dál.
Nyní poprvé začínám chápat, že nemá cenu si chytání ze břehu vždy představovat tak idylicky. Sice jsem hodně nalehko ale dvě nejlepší místa budu muset vypustit. Vyšší průtok znamená, že se k ním suchou nohou nedostanu.
Kdybych měl broďáky nebo aspoň holínky, tak v těch 15 – 20 centimetrech na okraji podél strmého břehu můžu jít dál. Nade mnou je široká zaplavená mělčina, kam se ale suchou nohou nedostanu.
Když je rybaření opravdu sportovní, na rybách jako na horách
Na druhou stranu bych se zde v holínkách asi zabil, chytání tady zahrnuje slézání strmého břehu po kořenech a držení se větví, abych se vyšplhal zpátky. Prut většinou záháknu do kořenů a lezu postupně, bez pomoci rukama to nejde.
Potenciálně nejlepší fleky musím obejít, co nadělám. O sto metrů výš opakuji horolezeckou vložku. Akorát na vyšším břehu u skal. Cesta dolů je ale přístupnější o čemž vypovídají zřetelné otisky holínek dole u vody, nejsem tu v poslední době zdaleka první rybář.
V klidnější vodě se občas pohybují hejna jelců. Tentokrát ale na wobler nic nereaguje, ani okoun. (P revír ale obsádka velmi pestrá). Ryby asi ještě budou zapikaný někde v jámách u dna, řeka je ledová jako prase.
Skalnaté a písčité podloží znamená, že můžu nasadit gumovou nástrahu aniž bych trhal. Z nedávné výpravy na Ohři mám v krabičce navlečené čeburašky na Havlíčkovo nymfy, tak tam jednu rovnou posílám. Lítá to jako blesk, ťukám po dně a nic.
Až jednou to neodhadnu pošlu nymfu rovnou mezi větve stromu, co na protějším břehu spadl do vody. Chtěl jsem to hodit jen na kraj stromu. Zahučelo to ale přímo mezi.
Naštěstí neváznu ale okamžitě mám záběr, rybu dokonce zahlídnu na hladině. Je to potočmen. Dlouho si ho ale nepovodím a je dole. Nu což, aspoň nějaká motivace to tam pročesat, tak házím dál všude možně. Napříč, po vodě i proti, ale nic.
Úsek úplně bez ryb nebo to tady spíš neumím
Škrábu se svahem dál a pokračuju v průzkumu. Jednu rybu mám a hezkou, mám pohodu. Cestou se ještě zastavuju na úseku, kde jsem už od mládí nikdy nic nechytil.
Sto metrů řeky, s peřejí, hloubkami a podemletými břehy. Přesto za spoustu let na vláčku ani mouchu odsud nemám nic. A to jsem zamlada měl čas týdně ty tři docházky sem odchodit, teď se do rodnýho kraje dostanu tak jednou za měsíc maximálně, chytřejší o zkušenosti ze světa a chytnu stejný prd.
Samozřejmě ještě věším neutrhnutelný wobler na strom. Zatracená klika, že asi po dvou minutách klepání ho zázrakem sundám dolů. Já ty větve co jsou ještě bez listí dobře nevidím v tomhle přítmí, tak každou chvíli nějakou nechtě přehodím. Z půlky řeky, kde je i normálně kolem metru a půl hloubky bych wobler asi zpátky nedostal ani s broďákama,
Žádný zdržování a jdu dál na další tutový místa, kde ryby touhle dobou určitě stojí. Asi tam jsou ale na nástrahy nereagují. Wobler podél břehu nic, guma na dně taky. No ,co se s tím tady budu… jdu dál.
Další místo patří k tutovkám a kupodivu, tahám další rybu. Potočák je už menší, tak 25 cenťáků. Vyproštěn z wobleru je hned u břehu bez podběráku, jelikož mám háček bez protihrotu a jde to zlehka. Nemám ale fotku, udělal jsem rychlej snímek při zdolávání z mobilu a zmáčknul jsem to přesně ve chvíli, kdy byla vidět jen voda. Hlavně že mám v batohu redakční foťák za hříšný peníze, kterej umí 18 fotek za sekundu. Tak příště.
Měl jsem si ty broďáky vzít a vlézt aspoň na kraj
Příště ale zatím nepřichází. Jedna z nejlepších jam na okrese, kde se to hemží pstruhem, lipanem a další zajímavou rybou, kterou by člověk na takové vodě nečekal, je za křovím. Vody je tolik, že křoví zaplavuje a já se prostě k tý jámě nedostanu. Můžu to házet dvacet metrů nad nebo dvacet pod. Protáhnout to ale pod keřem takhle nemám šanci, tak chytám ostudný zero.
Snad se sem dostanu s mušákem až bude nižší voda. Tímhle jsem v podstatě obešel místa, která jsem měl v plánu. Ještě se divím co dovedla poslední menší povodeň, břehy potrhané až tak, že vznikají výklenky. Na pár místech voda vymlela nános a máme nové štěrkové plotny.
Krása a ideální pro ryby. Snad nikoho chytrýho nenapadne břeh opravit. Takhle to připomíná divoké řeky, které jsem vídával při pracovních cestách na Sibiř. Příroda si tu řeku rychle přetvoří k obrazu svému a myslím, že rybám to jen prospívá.
Cestou zpátky mi to ještě nedává a protahuji znovu jednu z klidnějších částí. Wobler nic ale nechytá. Až teprve na gumovou nymfu se mi daří dlouhým náhozem po proudu doprostřed od dna něco lapit. Tipuju že to mohl být tloušť, kterým tady ten kousek patří. Jenže ryba zase padá, budu muset přehodnotit jaké kupuju háčky na čeburašku, v krámě v Praze jsem vzal co bylo a zatím výsledek tristní. Minule na Ohři mi z toho přesně takhle spadl potočák, tady dva. V podstatě tedy tři záběry na tenhle háček a ani jedna ryba zdolaná.
Za krátkou vycházku to není tak blbej výsledek:
Celkový účet za asi dvě hodiny chytání jsou 2 potočáci zdolaní:
- 35 cm
- další cca 25, neměřen – oba na Horneta s muškařským jednoháčkem
- 2 potočáci na Havlíčkovo nymfu (růžovka), spadli – buďto blbé háčky nebo blbé ruce, jinde mi ale ryby nepadají, zkusím koupit jinej typ háčku a možná menší velikost.
Na vycházku za sněhové vyšší vody to tady fakt není špatný. Navíc ve světle toho, že další den na sousední vodě bylo čisté zero u mě i u ostatních borců, které jsem potkal. Až na jednoho, který pod jezem vyškrábl tři ryby.
Navíc jsem se pěkně prošel kolem vody a z klády přes rokli jsem nespadl. Hodnotím jako super procházku, chytal jsem odpolko po práci 15 – 17 hod.
Be the first to comment