Hon na rybáře. Tak by se možná trochu bulvárně dalo popsat to, co se v poslední době děje kolem českých vod.
Téma už navíc nezajímá jen rybářská média. Videa z policejních kontrol letos v létě plní sociální sítě i televizní obrazovky. Tohle je přitom další docela třaskavé téma. Někdy si říkám, že jsme pro veřejnost jako otloukánci. Teď se k tomu vyjádřil i ČRS. Zatím ale řekl hlavně to, že vlastně taky neví, co rybářům jednoduše poradit. Je to složitější problém než se zdá.
Ve stručnosti:
- Povolenka neznamená právo tábořit (bivakovat) u vody. Rybář může za určitých podmínek vstoupit na pobřežní pozemek kvůli výkonu rybářského práva, přespávání a bivakování ale rybářská legislativa neumožňuje a řídí se jinými předpisy
- Pravidla se liší místo od místa. Rozhodovat mohou obecní vyhlášky, ochrana přírody, režim chráněných území nebo pravidla vlastníka pozemku.
- ČRS chce v pravidlech udělat jasno. Se státními orgány už několik měsíců řeší sjednocení výkladu a připravuje praktičtější doporučení pro rybáře.
- Do té doby si každý má ověřit konkrétní lokalitu. Nejbezpečnější variantou jsou oficiální kempy a tábořiště.
Lidé tráví v přírodě, na horách a u vody stále více času. Vodáci, turisté a další milovníci outdooru běžně nocují v přírodě a zejména kolem řek to místy začíná být masová záležitost.
Na pranýři jsou ale především rybáři.
Možnosti legálního bivakování jsou přitom poměrně omezené. Rybářů u vody je hodně, čehož si všímají i dotčené obce u přehrad a řek. A tam, kde se hromadí lidi se vždycky najde pár volů, kteří kolem sebe mají nepořádek, hluk nebo autem driftují po louce posledního místního sedláka, který ještě nehodil farmaření do žita. Na schůzi zastupitelstva to pak začne vřít a v ramci zachování veřejného mínění pak přicházejí vyhlášky a další omezení cílené právě na pobyt u vody.
Výsledek? Míst, kde může rybář několik dní v klidu bivakovat, postupně ubývá. Ještě začátkem století jste si třeba na Labi mohli postavit třeba vojenskou kuchyni a nikdo by si nevšiml, dneska si na spoustě míst neohřejete ani polívku z pytlíku.

Mezi rybáři se tak množí dotazy na místa, kde se ještě bivakovat dá. Takových míst je v podstatě dost málo a jde zpravidla o lokality, kde je pobyt u vody tolerován.
Rybáři se ptali ČRS, ten ale nemá moc možností, jak reagovat
Nyní se na tuto problematiku zaměří i ČRS. Na webových stránkách RIS Portálu se objevil poměrně obsáhlý článek, který problematiku shrnuje.
Na ČRS se obrací celá řada členů a svaz nyní jedná s nejrůznějšími institucemi ve snaze dobrat se něčeho konkrétního. Pokud vás to zajímá, doporučuji si článek přečíst.
Znalí už tuší, že situace s tímto není jednoduchá.
Všechno navíc silně závisí i na konkrétní lokalitě, přítomnosti chráněných území a v neposlední řadě i majiteli pozemku, kterým často u vodních toků bývá stát. Může jít také o soukromého majitele nebo obec. Ani jeden samozřejmě nemá zájem nikomu poskytovat zázemí.

A tady se dostává právě do toho problému. Při otázce vícedenních pobytů u vody se totiž střetává hned několik zákonů. Některé jdou vstříc rybářům (zejména právo přístupu na pozemky), jiné mohou pobyt u vody silně omezovat. Spolu s tím se nám objevuje stále více fenomén privatizace nebo dokonce komerčního využití pozemků u revírů.
Rybář disponuje právem na přístup k vodě i na soukromém pozemku. Příjezd autem ani táboření ale zaručené nemá
Nutno říct, že současné pojetí některých stylů rybaření zcela neodpovídá tomu, s čím počítá legislativa. I přes novelizaci rybářské legislativy se stále operuje spíše s představou rybáře, který jde na ryby na pár hodin, pak se sbalí a zmizí.
Rybaření v délce několika dnů, spojené s nocování, vlastně rybářská legislativa nezná. Táboření, bivakování a další podobné aktivity spadají pod jiné legislativní normy.

Zákon říká, že rybář může za účelem výkonu rybářského práva vstupovat na soukromé pozemky s určitými výjimkami, kam ale spíš spadají objekty nepřístupné v obecném zájmu (energetika, vodní díla a další infrastruktura).
Rybář tak má bezesporu právo jít na ryby k řece přes soukromou louku a i zde rybařit (příbřežní pozemky na velké části vod jsou ale často státní, zejména u řek a přehrad). Není zde definována žádná přesná hranice od vody, která je rybářům jakkoliv vyhrazená, jak se často rybáři domnívají.
Přístup je zkrátka dán ze zákona a majitelé musí výkon rybářského práva strpět. Na rozdíl od představ rybářů ale tato výjimka neumožňuje například vjezd automobilem ani táboření, rozdělávání ohňů atd. Leda, že by s tím majitel pozemku souhlasil a neodporovala to dalším vyhláškám a zákonům.

Odtud také pramení touha některých rybářů vlastnit pozemek u vody. Chytají se toto i podnikaví jedinci a jako pozemek vhodný k rybaření se už inzerují různé louky u vody a pod. i na stránkách realitních kanceláří.
Na vlastní louce máte zpravidla poměrně volné ruce, i když i sem mohou zasáhnout různé vyhlášky a další předpisy například v chráněných oblastech.
Pro majitele pozemku ale platí rybářská legislativa z oné druhé strany. Lovící s platnou povolenkou tak má přístup i na pozemky, které jsou vaše nebo je máte v nájmu. I když jste sám rybář a pozemek máte právě proto, abyste mohli vaše rybaření lépe provozovat.
Umožnit výkon rybářského práva musíte i jiným a nemůžete místa ani vyhrazovat.
Nikdo naopak nemá právo nad rámec běžných zákonů a vyhlášek tábořit na cizím pozemku jenom proto, že jde zároveň o rybáře. Veškeré výhody pro rybáře se týkají jen samotného výkonu rybářské práva, které je navíc omezeno denní dobou lovu. Vícedenní pobyt tak v mnoha případech ospravedlnit nelze.

V praxi je ale situace dost různá. Často je problém si i jen sednou na místo někde v chatové oblasti neboť vám místní dají svoji nelibost silně najevo.
Svaz radí využít kempy
To je rada, která většinu rybářů moc nepotěší. ČRS ale zcela logicky doporučuje využít oficiální kempy.a tábořiště.
Velká část kempů ovšem není zrovna místo, kde byste mohli mít v klidu dlouhodobě nahozeno a nakrmeno, i když jsou výjimky. Jako oficiální hledisko to ale lze pochopit. Z hlediska práva prostě jiná rada ani neexistuje.
Musím se ale svazu zastat. Vliv na možnosti přístupu k vodě, umožnění táboření a podobně, to svaz opravdu nemá. A jak se píše ve zmíněném článku, vše podléhá celé řadě lokálních pravidel, vyhlášce a stanovisku majitelů pozemků.
Zmapovat situaci po celé ČR se taky nedá, jinak bychom tady takový článek dávno měli. Jako rybáři to máme prostě těžší. Novodobí vyznavači outdooru si prostě za soumraku hodí někam spacák, natáhnout tarp (něco jako celta ale desetkrát lehčí a dražší) a ulehnou za přežvykování drahého outdooorového menu.
Takových si nikdo nevšimne, ledaže by si lehli přímo pod fotopast místního nimroda.
Rybář, který si ale rozdělá u vody živobytí na víc dnů a ještě chce mít pod dohledem auto, ten je prostě vidět a dost často je jako pěst naoko…
Mnohde rybáři prostě nějak tolerují nebo si jich zatím nevšímají
Možnosti bivakování ale existují, ne všude jdou rybářům hned po krku. V této zemi má sice teoreticky vše svého majitele, prakticky ale na spoustě pozemků nemáte majitele „za zadkem“ nebo se o pozemek nikdo příliš nestará.
Nenápadný rybář, má na takových pozemcích větší šanci strávit výpravu v klidu spíš než na louce patřící někomu místnímu nebo obci, která má bordelu u vody už dost. Jen prostě neexistuje moc míst, kde by se dalo napsat: sem jeďte, tady se oficiálně bivakovat smí. Tohle existuje snad jen na soukromácích nebo na světlých výjimkách typu revíru v Pískové Lhotě, kde pozemek i vodu vlastní SÚS ČRS.
Jediná škoda, že svaz v minulosti nevyužil více svoji členskou základnu a nenakoupil některé pozemky a vodní plochy v dobách, kdy z toho každý dědic a realiťák nedělal dojnou krávu. Na těch pár místech v majetku svazu je možnost bivakování i parkování aut někde poblíž o dost lepší.
Je otázkou, co se svazu podaří vyjednat a dohodnou když svaz i majitelé pozemků vlastně představují nesourodou menšinu osob a spolků rozdrobených po celé ČR.
Příjemné by ale bylo dosáhnout nějaké dohody například se správci povodí. Vodohospodáři zpravidla drží ve své správě pozemky u většiny tekoucích vod a zrovna zde, by nějaký plošný kompromis situaci silně pomohl. Míček je ale i na naší straně, bordel na břehu, vlasce přes celou řeku a další prohřešky na nás vrhají špatné světlo.
Čtete také:
České boilie s rekordní minulostí: GLM Squid Strawberry láká kapry kombinací olihně a jahody
Zákaz vnadění už na svazovkách: rybáři se připravují na další vlnu veder
Pouhých 180 gramů: Shimano Vanford patří mezi nejlepší navijáky pro UL a jemnou přívlač
Giant Fishing rozšiřuje nabídku o nové bezpečnostní backleady pro kapraře
Sumce uvázal na provaz: porybní brali povolenky a dávali pokuty
Tábořit se smí jen na místech k tomu určených a vyhrazených.Nevím co jiného k tomu dodat.