
S candátem do Prahy vlakem aneb moje pytlácké přiznání
Přiznám se bez mučení, sežral jsem ho. Trofejní candát nasytil naši rodinu za okolností, které jsou bez přehánění odsouzeníhodné.
Přiznám se bez mučení, sežral jsem ho. Trofejní candát nasytil naši rodinu za okolností, které jsou bez přehánění odsouzeníhodné.
Další z cyklů příběhu od vody, které mi někdo vyprávěl a dost možná se opravdu staly. Za svůj rybářský život jsem měl dost zajímavých zážitků.
Už jako malý kluk jsem navštěvoval jeden moc pěkný revír, nedaleko mého bydliště. Když jsem si koupil svou první povolenku, často jsem zde právě chytával.
Ludva má chatu v osadě u řeky. Těžko doceníte krásu toho místa, aniž byste jej někdy navštívili.
Další povídka z ryb je tady. Přejeme příjemné čtení.
Včera v hospodě na mě čekal pan Milan, což je rybář tělem a duší. Zastydlý metalista a všeobecně v pohodě borec s šedesátkou na krku, dospělými dětmi a splacenou hypotékou.
Zdravím všechny čtenáře, jeden starší kolega mi opět poslal zajímavou povídku o níž se svámi rád podělím. Doufám, že si toto oddechové čtení užijete: Vyjel jsem si jednou na ryby začátkem léta.
Slunce právě začalo rozhazovat své teplé, zlaté paprsky po klidné hladině jezera, když se Jan a jeho dva nejlepší kamarádi, Miki a Tom, vydali na sobotní rybářsko-trampský výlet s cílem zažít dobrodružství, srandu, nachytat ryby [.
“Kvůli rybám málem skončil na Guantánamu, je to jasnej terorista, zírej na ten plnovous”, směje se můj spolubesedník, říkejme mu třeba pan Pleška, a ukazuje na dalšího kolegu, pana Drsoně. Ten se nejdřív k události [.
Velký problém řeší rybáři v obci Psojedy. Správce tamějšího rybníka a zázemí spolku, Jaroslav M.
Copyright © 2025 | MH Magazine WordPress Theme by MH Themes