Mé začátky s lovem na umělou mušku jsou spojeny hlavně se stylem Francouzská nymfa. Na sociálních sítích ale rád objevuji pro mě nové metody, které pak velmi rád zkouším v praxi a porovnávám mezi sebou.
Jednou z takových metod je lov stylem muška-splávek. Ta spočívá v použití dvou mušek:
- Horní muška (splávek) – objemná suchá muška, často z barevně výrazného materiálu. Jejím úkolem je na hladině signalizovat záběr na spodní mušku. Nezřídka se ale stává také terčem útoku ryb
- Spodní muška (nymfa) – běžná nymfa, která se pohybuje na konci návazce u dna či případně ve sloupci. Kvalitně navázaný splávek umožňuje použití i silněji zatížených nymf.
Tato metoda mě zaujala a rozhodl jsem se ji vyzkoušet na mé oblíbené MP vodě, kde se vyskytuje především PO, PD a jelec tloušť. Poměrně mělké peřeje zde střídají hlubší a klidnější tůně, tudíž je tu pro „experimentování“ velký prostor.
Vázání splávků
Nejprve jsem si navázal splávky. Vázal jsem na suché háčky velikosti 12 z umělého materiálu svítivě zelené barvy, který má výborné plovoucí schopnosti a po namazání floatantem je téměř nepotopitelný. Jako spodní, chytací mušky, jsem připravil nymfy velikosti 14 – 18, s tungstenovou hlavičkou 2,5- 3,5 mm. Vše bylo připraveno a mohl jsem vyrazit.
První chytání s muškou-splávkem
V půlce října, kdy jsem se vydal k vodě, bylo poměrně teplé počasí, svítilo sluníčku a kolem vody létalo hodně hmyzu. Žádný sběr ryb z hladiny jsem ale nepozoroval. Navázal jsem tedy „splávek“ na horní přívěs a cca 50 cm pod něj sirupčíka velikosti 14. Začal jsem chytat v silnějších peřejích.
První test dopadl na výbornou. Muška na přívěsu neměla problém udržet větší nymfu v silném proudu, díky svítivé barvě byla ovšem dobře vidět i v peřejích a všudypřítomném napadaném listí.
Čtěte také: MP muškaření na nížinném Labi
Muška je dobře vidět a unese pod sebou i těžší nymfu
Po několika málo náhozech mizí horní muška pod hladinou, přisekávám a zdolávám prvního pstruha potočního přes 30 cm. Během několika minut z tohoto místa chytám ještě další dva pstruhy. Chci dopřát těmto rybám klid a přemisťuji se. Chytám v hlubší vodě na konci peřejí.
Chvíli po změně místa trhám sirupčíka a navazuji belgičanku. Tato volba se ukázala velmi dobrou. Na konci peřejí chytám několik pstruhů duhových, tlouště a bělici. Poslední rybou je ještě jeden pstruh potoční kolem 30 cm. První seznámení se s touto metodou považuji za velmi zdařilé.
Po zdolání cca 10 ryb muška stále plave, občas je nutné ji vysušit planými hody, případně papírovým kapesníkem. Bohužel koncová belgičanka ostré zuby ryb nevydržela. Rozhoduji se ale torzo mušky ponechat a opět změnit místo lovu.
Na klidnější vodě nahazuji sestavu a hned po dopadu sbírá suchou mušku standardně velký duhák.
Je zajímavé, že na žádnou přírodní suchou mušku jsem pstruha duhového ještě nechytl, ale prvního chytám na „zelenou kuličku“.
Z belgičanky na háčku zbyla pouze hlavička, několik paprsků peří bažanta z roztrhaného tělíčka a to je téměř vše.
Rybám to ale nevadí, ba spíše naopak. Zdá se mi, že je tato muška pro ryby ještě více atraktivní. V dalších peřejích jsem opět úspěšný, ryby berou celkem pravidelně, následuje několik dalších útoků i na splávek, ale ryba buďto spadne, nebo mušku netrefí.
Jsem velmi příjemně překvapen novými zkušenostmi a končím dnešní lov.
Be the first to comment