Zahájení nic moc. Rozhodně nic o čem by se dalo psát a na vymýšlení románových příběhů nějak není čas. Jelikož je ale pobyt na čerstvém vzduchu v divoké přírodě a na vzduchu velkou vzpruhou pro člověka trápeného pohodlím civilizace, tak jsem jednoho dubnového dne vstal nekřesťansky brzo a vydal se na nádraží.
Pstruhovka mě stejně baví nejvíc. Je to jedno z posledních chytáních v přírodě jako takové, i když s rybami to není zas taková sláva.
Za pouhé tři hodiny mě vlak vyplivnul na Mostkách, kde jsem ovšem nenavštívil četné příbuzenstvo ale vrhnul se do lesů. Za slabou hodinku jsem stál u staré revírní cedule u řeky.
Dnes jsem měl v plánu zkusit vláčku a jen ze břehu, chtěl jsem projít větší úsek řeky což se ze břehu dělá snáz. V prsačkách se člověk spíš zdrží na jednom místě a to se mi nechtělo.
Počítal jsem s tím, že ryb tímhle stylem asi moc neulovím. Na rychlý průzkum to je ale celkem fqjn. Na začátku chytám mezi velkými kameny v peřeji takže místo woblera nejdřív dávám gumovou larvu na malé jigovce s wolframovou hlavičkou. V točáku mám okamžitě záběr ale ryba se hned vypíná.
Rybu jsem neviděl ale jsem přesvědčený, že na sto procent to byl okoun. Na tomhle revíru to není žádní rarita a styl záběru i lokace v točáku tomu napovídá.
Dál narážím na to, že nemám ty broďáky a nemůžu pokračovat dál. Voda hraničí s prudkým svahem a suchou nohou to nejde.
Další peřej si musím nadejít vrchem. Tohle mě baví, když ryby neberou tak si člověk aspoň zahraje na horolezce. Následuje výstup po čtyřech přes šutry do svahu, balancování nad srázem a pak se konečně můžu dostat na kamenitou kosu, kde už dojdu k místu, kde ryby stoprocentně jsou.
Jsem o tom přesvědčenej, jen toho 5 cm Executora nechce žádná vzít. Větší nástraha je super v tom, že toho moc nechytíte ale když už, tak většinou větší ryba. Teda alespoň si to namlouvám.
Dvě peřeje, kde by na mouchu určitě šlo něco menšího, mám bez úlovku. Až na jednom hlubším místě se zadaří.
Proud tady teče takovou hlubší rýhou. Voda v řece je ještě křišťálově čistá, jak na jaře bývá. Obyčejně je větší průtok, nyní ale na pár kubících vidím až na dno. Jako někde vysoko v horách.
Každopádně vidím, že tady nic není. To je ale v pohodě, tahle rýha je jako tobogán bez jakéhokoliv stínu pro proud. Žádná jamka, žádný větší kámen. Zato při protějším břehu stojí stěna z několika velkých balvanů, mezi nimiž ryby jsou.
Nahodím wobler, nechám zajet do hloubky a bum. Je tam. Pstruh se nechá chvíli povodit, pak sebou mrskne u hladiny a je fuč. Tak to bylo rychlé.
Ještě tedy prohážu zbývající peřejky ale výsledek je stejný jako předtím.
Kdybych měl prsačky tak projdu podél břehu. Je tady ale zase téměř kolmý svah, tak musím nahoru. Cesta odsud je trochu lepší. Bohužel znatelná pěšinka naznačuje, že nejsem jedinej kdo vážil cestu na místa, kam nevede pohodlný přístup.
K velké tůni zase lezu po čtyřech, proplétám se změtí kořenů ve svahu a nakonec stejně jedu kousek po zadní části tšla. Prut už zkušeně držím v ruce abych ho nezlámal, přece jen jsem tady na těch kotárech vyrůstal, tak mám trochu cvik. Chápu ale, že spousta starších rybářů tyhle místa vynechá. Ostatně není žádné pravidlo, že čím hůře dostupnější flek, tím víc ryb.
Tady je zase voda čistá jak gin s tonicem, což většinou bývá spíš na podzim. V létě je voda trochu kalná a na jaře je obyčejně vysoká voda. Teď je vidět jako skrz křišťál.
Většinou se tady prohání jelci, žádného ale nevidím. Asi ještě budou v zimních tůních nahoře. Na pstruhy tu taky bývá dobré místo, ovšem když je nasypáno. V proudu na začátku ale nemám záběr tak asi nasypáno není, jdu dál.
Je tu ještě pár hezkých peřejek, kde bývají ale spíš podmíračci potočáci ale tam by to stejně chtělo nabrodit, jelikož je tu řeka strašně členitá a se spoustou mělkých kapes, kde se nástraha na dálku špatně vodí.
Zas lezu nahoru, tentokrát už celkem přijatelným svahem a cestou jdu o velký kus dál.
Obcházím ohyb řeky, kde prostě za X let jsem nebyl schopný skoro nic chytit. Pokračuji až na další hluboké tůně. Tam to chvíli mrskám až najednou vidím nějaké odlesky ve vodě. Obrovské hejno bílé ryby, jelci, plotice všechno dohromady. Za pár týdnů se to rozjede po celém revírů a například na mouchu je mnohde skoro problém se přes plotice prochytat na jiné ryby.
Teď se ještě rozcvičují po zimě. Mám naději na nasypané duháky, tak to tady řádně protáhnu woblerem. A fakt, že jo. Za chvíli je na háčku ryba.
Po kratším souboji je před podběrákem duháček, tak samou radostí pro něj natáhnu rakeťák a ryba pryč. Unglaublich, jak říkají skopčáci, když se například potkají se zdejší úrovní pohostinství.
Nešikovnost první třídy. Po dvou marných záběrech jsem rybu prostě podebíral až moc nadšeně. Nahánět rybu podběrákem se nevyplácí, ještě když mám jednoháček bez protihrotu.
Tak nemám fotku ryby no… Stejně ten duhák nebyl velkej, navíc ještě vypadal trochu pohuble. Granuláče většinou sypou pěkně vyžrané.
Po asi dvou náhozech následuje klasický průser, kdy wobler pověsím na strom. Plovoucí wobler s jednoháčkem skoro nejde utrhnout, jediný co hrozí, je právě strom. Tady těch větví nad vodou je docela dost a ještě nemají moc listí. Takže je svým ostrozrakem snadno přehlédnu.
Přehoupnout zpátky se mi wobler nepodařilo, větev už byla celkem porostlá, naštěstí se ale nezasekl. Když povolím pletenku, tak klesne na hladinu a plave. Hodilo by se mít partáka, který to přehodí svojí nástrahou a stáhne. Jenže jsem sám. Dala by se pletenka fiknout, navázat něco s trojhákem a wobler si přitáhnout.
Visí z větve asi 4 metry od břehu, takže prutem fakt nedosáhnu a ani se mi nechce lézt do ledové vody. Zrovna tady je hloubka nad pás.
Jsem ale lakomý krátit tu nesmyslně drahou šňůru, co mám na navijáku. Nakonec mě napadne spásné řešení. Pletenku nechávám vcelku, jen ji u špičky prutu omotám na jigovku s větším háčkem. Asi jako když vážete mušku nebo jigstreamer.
Vzniká z toho taková houpačka, kterou není problém hodit ty 4 metry nad wobler. Jigovka se hned chytne za šňůru mezi větví a woblerem a můžu si jej snadno přitáhnout k sobě. Pak jenom říznu fluoš, wobler dám pro sichr do krabičky (kdyby mi vypadl do vody, tak odplave pryč, to už se mi stalo kdysi taky) a ze šnůry vymotám jigovku.
Pletenku si už z větve celkem nepoškozenou můžu navinout k sobě. Na koncový fluo zase navážu karabinku s woblerem a můžu chytat dál. Krása.
Po těch třech nezdařených záběrech už jsem si připadala jako nešikovné jelito, tak aspon tady jsem si poradil.
Předemnou je ještě jedna tutová tůň, kde ale očekávaně nic nechytí. Tady už jsem na místech, kam chodí všichni. Ryb tady ale je na místní poměr relativně dost a kromě duháků i potok a lipan. Problém, že nejvíc se toho nachytá na mušku a na přívlač hlavně s broděním, jelikož ze břehu překáží bujná vegetace, která odolává i časté devastaci pomocí štěpkovače nebo s čím sem povodí neopomene pravidelně zajet.
Tak tohle místo prohodím jen z povinnosti a pak jdu dál. Ještě proházím párkrát okolí jezu a frčím na vlak. Tři rybky neurazí, i když všechny spadly. Oproti zahájení vidím jasný posun vpřed a celkově mě pobyt na méně navštěvovaných vodách někde v lese nebo polích baví.
Čtěte také:
Výprava za pstruhy, na kterou jen tak nezapomenu
Rybaření na Lipně za všechny prachy
Seznamte s rybářskou legendou Oldřichem Pěnkavou, který jako první pustil velkého kapra
Buďte první kdo přidá komentář