Řeka téměř bez vody, to bohužel není vzácný problém českých a moravských toků na jejich horních úsecích. A na vině není zdaleka jen dlouhodobé sucho. Problémem jsou manipulace s vodami, často maskovaná za rádoby ekologický provoz různých MVE či jiné odběry povrchových vod.
V jejich důsledku se ohraničené úseky koryt potýkají s minimálním průtokem, který je odváděn od turbín nebo odběrných míst převáděn po stovky metrů mimo hlavní tok do různých náhonů či dokonce zatrubněných úseků.
Takových lokalit je po republice minimálně několik desítek na řekách a ještě více na potocích. Je to vždy tristní pohled na toky, které jsou prakticky bez vody.
Dlouhodobý problém spočívá v tom, že kontrola dodržování manipulačních řádů a minimálních zůstatkových průtoků na menších jezech je nedostatečná.
V některých případech dokonce mají provozovatelé natolik benevolentně nastavené mantinely, že můžou řeku nechat skoro bez vody. A úřady s tím nechtějí nic dělat, jelikož papírově problém neexistuje. V platnosti zůstávají i povolení vydaná v dobách dávno minulých, kdy se ohled na ekologii a ryby nebral ani v té nejmenší možné míře.
Přesně to se desítky let děje například na Otavě, kde proti tomu nyní začali bojovat vodáci. Asociace vodních sportů a turistiky zde po marném upozorňování úřadů přikročila k žalobě.
Vodákům došla trpělivost s jezem v Dlouhé Vsi poblíž Sušice. Za ním se z kdysi živé řeky stává pouhé kamenné koryto, v němž mezi valouny protéká minimální množství vody. Zatímco nad jezem teče obyčejně asi pět kubíků za sekundu, do původního řečiště pod ním dotéká podle povolení z roku 1984 pouhých 300 litrů.
Takový průtok odpovídá spíše menšímu potoku. Tento dlouhý úsek bez vody je samozřejmě pro vodáky problémem. Vliv nízkého průtoky na ryby a další vodní živočichy je určitě také extrémně negativní.
AVTS se do problému vložila začátkem letošního roku a zjistila, že povolení pro nakládání s vodami pocházejí z let 1961 až 1984.
Z administrativního hlediska odpovídají tehdejšími duchu doby, kdy byly vodní toky a jejich ekologie na té nejposlednější koleji.
Oficiální dokumenty obsahují chyby a ručně psané zásahy, povolení nejsou časově omezena a umožňují odebírat vodu pro průmyslový podnik, který už dávno neexistuje.
Úřady však tvrdí, že s tím nemohou nic dělat. Vodní zákon je podle nich nastaven tak, že staré povolení zrušit prakticky nelze. A tak dál platí dokument s přepsanými jednotkami a rukopisnými opravami, které by dnes neprošly ani omylem. Na jeho základě se pak i v dnešní době umožňuje, aby pod jezem voda skoro netekla.
AVTS po neúspěchu na místně příslušném úřadu zkoušela problém řešit na kraji, kde ovšem narazila na stejný problém. Staré povolení nelze zrušit a z úředního hlediska je převádění vody mimo koryto Otavy zcela v soulady s vydaným povolením.
V lejstrech je tedy naprostý pořádek, drobný detail, že řeka je na stovkách metrů bez vody nikoho neznepokojuje.
Zdá se, že vodní zákon je nastavený tak, aby se s podobnými problémy vůbec nedalo hnout. AVTS proto podala žalobu.
Vodáci se přitom s podobnou problematikou příliš nemažou, povedlo se jim dosáhnout uložení pokuty provozovateli jiného jezu na Otavě v Rábí, který porušoval manipulační řád. Místo 11 cm na koruně jezu ponechával méně než polovinu, za což zaplatil pokutu ve výši 50 tisíc.
Například Český rybářský svaz v posledních letech prověřoval možné porušování manipulačních řádů na severočeských tocích (například Ploučnice). Plošné řešení podobné problematiky ovšem rybářské svazy zatím patrně neprojednávají, což je u poměrně silného spolku sdružujícího stovky tisíc členů poněkud škoda.
Na druhou stranu, vodáci samozřejmě hájí také primárně své sportovní zájmy. Například v otázce výtěru bolena na Trnávce jsou naopak ve sporu s AOPK, která chce omezit špičkový provoz jejich vodního díla v podobě zdejšího sportovního kanálu. (Podle výsledku průzkumu zadaného AOPK zde kvůli nadměrnému průtoku při provozu kanálu dochází ke znemožnění jarního výtěru bolena dravého, psali jsme zde).
Je ale také fakt, že celá aféra s kanálem na Trnávce je poměrně zajímavá. Zatímco jinde AOPK potažmo jiné orgány ochrany přírody nemají s problematickým provozem jezů a MVE potíže.
Přitom tam jde často o dost zdecimované původní lososovité druhy či jiné chráněné živočichy (např. horní tok Úpy, Vltava u Dívčího kamene a další). Tady se naopak ochrana přírody poměrně nečekaně bije za bolena. Ten přitom z rybářského pohledu patří k velice hojným rybím druhům.
I přes občas rozdílné názory na konkrétní problémy je ale vidět, že dva naprosto rozdílné spolky mohou mít společný zájem v podobě napravení historických i současných škod, které vznikly na našich tocích.
Revitalizace koryt a napravení nevhodných stavů u vodních děl totiž rozhodně má pozitivní vliv jak na vodáctví, tak i zejména na obsádku původních lososovitých či reofilních druhů ryb.
Čtěte také:
Podnikatel začal na pstruhovém revíru stavět elektrárnu: povolení má z dob Rakouska-Uherska
V Pošumaví vybagrovali chovný potok, zahynuly jikry pstruha i chráněné mihule a raci
Po revírech rozvezli 46 tun kaprů: ČRS informuje o násadě do revírů
Buďte první kdo přidá komentář