Elektronika v rybolovu je téma. Terčem hejtů jsou ale hlavně sonary a lajvky. U vody je přitom ale rozšířenější jiný mor. Za nejvíce přeceňovanou součást výbavy se dá označit obyčejná pípák alias elektronický signalizátor záběru.
Na rozdíl o výše jmenovaných totiž stojí od pár stovek a má ho každý.
Není to ale žádný obecný vůči elektronice. Aby nebylo mýlky, mám je samozřejmě taky a nejedno zbytečné pípnutí v lůně přírody šlo od mého stojanu.
Elektronické signalizátory záběru patří k nejprodávanějšímu vybavení moderní kaprařiny. Jejich původní záměr a účel přitom pořád dává smysl.
Upozornit rybáře na záběr při dlouhém rybolovu. Prostě ve chvíli, kdy není v jeho silách pořád fyzicky koukat na pruty. Je to při spánku u vody při vícedenních výpravách. I třeba jen při denním odpočinku v bivaku, přípravě krmení, návazců a dalších činnostech, kdy zrak nemíří přímo na stojany.
Dá se namítat, že čihátko mlátící zespodu do prutu nebo cvakající brzda upozorní rybáře taky. Pokud ale chytáte v silném větru, u hučícího jezu nebo u silnice, tak to nemusí vůbec být reálné. V takových momentech je elektronika nezastupitelná.
Problém je, že propadáme dojmu, že bez nich to nejde ani při tichém mlhavém ránu na klidném rybníčku.
Výrobci navíc každoročně přicházejí s novými modely, které mají delší dosah příposlechu, více funkcí, barevné LEDky, začíná se zmiňovat možnost propojení s telefonem nebo stále sofistikovanější propojení se světly, alarmy a dalšími prvky. Když člověk otevře stránky rybářských potřeb, snadno získá pocit, že bez pípáků už se dnes ani nedá chytat.
Jenže opravdu je většina rybářů potřebuje?
Pro mnoho z nich je odpověď překvapivě jednoduchá. Jak kdy. Dost často vůbec ne.
Sedíte metr od prutů. Nač ten hluk?
Stačí se projít kolem většiny revírů. Řada rybářů vyráží k vodě po práci nebo o víkendu jen od rána do oběda. Rozloží vybavení, postaví stojan, zapnou signalizátory a pak si sednou na židli sotva metr nebo dva od prutů.
Pokud nejste ten typ, který to zalomí a usne hned po usednutí do křesla, jako to má můj soused, tak vám stačí i obyčejný policajt.
V takové situaci je otázka, co vlastně elektronický signalizátor přináší.
Špička prutu je na očích, swinger nebo indikátor záběru vlasce funguje stejně dobře jako před desítkami let. A rybář stejně většinu času sleduje vodu a pruty. Záběr vidí i bez elektroniky.
U vody je někdy větší hluk než v dílně
Pípák se tak často stává spíš zvykem než skutečnou pomůckou. U vody to pak dělá akorát rušivé zvuky. Každé přehození, nebo nstavování citlivosti či tónu roznese po okolí elektronický zvuk. Nic extrémního, pokud se nás u vody takto sejde pár desítek tak to u rybníka zní, jak při bastlení někde na stanici mladých techniků nebo v telefonní ústředně.
Elektronické signalizátory mají bezpochyby své místo při dlouhých výpravách nebo nočním lovu. Problém nastává ve chvíli, kdy je používá téměř každý bez ohledu na situaci.
Stačí, aby se přes revír přehnal silnější vítr, aby se vlasec zachytil o plovoucí trávu nebo aby do něj najela malá ryba. Okamžitě se ozve další pípnutí.
Když sedí na jednom břehu deset kaprařů, vzniká někdy doslova koncert různých tónů. Neustálé pípání, bzučení a houkání připomíná fakt spíš provoz dílny nebo skladu než pobyt v přírodě. Přitom mnoho těchto zvuků vůbec nesouvisí se skutečným záběrem.
Pro rybáře, kteří si chodí k vodě odpočinout od městského hluku, je to trochu paradox. V poslední době dovršený ještě tím, že si nějaké tele doveze externí reprák a pustí si nejvýmluvnější východoevropský rap.
Více elektroniky znamená více starostí
Každá věc navíc má nějakou nevýhodu. Například každé další elektronické zařízení znamená další věc, o kterou je potřeba se starat.
Baterie je třeba pravidelně měnit. Před odjezdem je dobré zkontrolovat, jestli je vše funkční. Po dešti je potřeba signalizátory vysušit i když jsou vodotěsné a při delším skladování se doporučuje baterie vyjmout. Hlavně u levnějších pípáků, ponechaných volně v batohu se může hlásič sám zapnout a u vody pak jen zíráte, že pípák nepípá. Většinou to nastane právě v situaci, kdy ho zrovna potřebujete.
Právě při kratších výpravách jsou nevýhody pípáku zřejmé i při cestě k vodě. Najednou člověk převáží další kufřík s výbavou, bez které se ještě před pár desítkami let běžně obešel a nyní na pár hodinách u vody vlastně taky.
Nejde o nic zásadního, ale je to zátěž navíc. jak do batohu tak do hlavy. Člověk musí myslet i na to, jestli má nabité baterky a pak si to u vody připravit. Pokud máte jen vidličku s hrazdou, tak je to na půldenní vycházce najednou dost osvobozující.
Ne všechno, co je moderní, je nezbytné
Není pochyb o tom, že kvalitní pípáky mají své využití. Pokud trávíte u vody několik dní, vaříte, stavíte bivak nebo prostě nekoukáte furt na pruty, jsou skvělým pomocníkem. Stejně tak při nočním rybolovu je hlásič a svítící swinger užitečná věc.
Problém je spíš v tom, že mnoho rybářů je pořizuje automaticky, protože je mají ostatní. Není pravda, že by stará čihátka od vody vymizela. Když ale nepočítám feeder a těch pár plavačkářů, tak zhruba polovina rybářů je má prostě na stojanech nebo vidličkách nasazené a používá je vždy,
Není lepší poslouchat vodu?
Mnoho zkušených rybářů říká, že jedním z nejhezčích okamžiků u vody je právě klid. Šplouchnutí kapra, zpěv ptáků, vítr v rákosí nebo večerní ticho.
Moderní elektronika dokáže rybolov zpříjemnit, ale někdy také zbytečně odvádí pozornost od toho, proč lidé k vodě vlastně chodí.
Možná stojí za to si občas položit jednoduchou otázku. Fakt potřebuji zapínat signalizátory pokaždé, když jdu na dopoledne posedět k vodě a celou dobu sedím přímo u prutů?
Pro spoustu rybářů asi zní odpověď ano, jelikož u vody to bývá slyšet. Hlavně ráno, kdy se každý zvuk do ticha nese na stovky metrů daleko. Přitom stačí úplně jednoduchá věc, prostě ten čudlík na začátku chytání nezapnout.
Čtěte také:
Nový plovoucí podběrák pro větší ryby: konec obav, že jej utopíte
Na velikosti nástrahy záleží: jen ne tak, jak si většina myslí
Štika se fotit nechtěla: rybář bezmocně přihlížel jejímu útěku
Jedno z nejžádanějších boilie je stále dostupné: Broskev-játra skladem
Pěkné křeslo k vodě: na Deluxe Camo Chair si posedíte za výhodnou cenu
Souhlasím s autorem článku. Já si k vodě chodím od hluku civilizace odpočinout a není nic krásnějšího než zpěv ptáků a šplouchání vln. Elektronika jako hlásiče, sonary apod. jde úplně mimo mně. Líbí se mi právě to tajemství, kdy nevím, co je pod hladinou. Někdo ale chodí k vodě proto, aby ulovil co největší rybu, a když vidím ty naložené vozíky, připomíná to spíš přípravu na válku. Je to ovšem každého věc, svůj minimalistický přístup nenutím.
Super článek to je všechno pravda. Záleží na lidech