Další povídka z ryb je tady. Přejeme příjemné čtení. Podobnost příběhu s případnou konkrétní události a osobami je čistě náhodná.
Do jisté doby mi nepřišlo na mysl, že se na rybách dá ztrapnit. Život mi ale ukázal, že to uvěřitelné lze vymyslet, neuvěřitelné musíte zažít.
Stal se mi trapas takového kalibru, že na něj vzpomínáme dodnes, po šestnácti letech.
Osobně bych se nad tím dávno povznesl, těžce to ovšem snáší moje žena, která v tom je naprosto nevinně.
Bohužel, zrovna jí můj trapas připomínají nejvíc. Ostudu jsem ji ale uřízl já- Hlavní roli v tom samozřejmě hrála moje vášeň pro ryby…
Jak se to stalo? Jako všechny neuvěřitelné příběhy, i tenhle začal naprosto nevině
Květnové svěží ráno u pstruhové řeky
Slunce nás probudilo do svěžího rána v polovině měsíce května. Na ulici zuřil pracovní den, sousedi startovali svoje vozy a spěchali do zaměstnání. Já se mohl smát, měl jsem náhradní volno. A jak jinak jej využít než na ryby.
Vstávat příliš brzo se mi rozhodně nechtělo a tak jsem vstal po šesté, odvezl ženu do práce a vydal se na okraj města. Zde mám v plánu strávit minimálně půl den házením nástrah na vysazené duháky.
Cajky mám připravené v kufru již od večera. Ráno připravuji termosku s naprosto nezbytnou kávou, balím svačinu a zdá se mi, že mě dnes už nezaskočí nic.
Na prašné cestě u řeky bylo krásně. Svěží ráno se rychle ztrácí v mírném oparu počínajícího teplého dne a tak se mi do mysli vloudí nápad, že do neoprénu vlezu jen ve slipech.
Voda v řece sice asi moc teplá nebude, jenže u nás zabrodíte sotva po pás a v neoprénu se určitě zapotím jak kapesník Karla Gotta po koncertu ve Slaném.
Jako první z auta tasím prut, který jsem měl připravený vzadu na sedačkách a opřel jej o kapotu. Pak jsem se začal svlékat do spodního prádla abych mohl rovnou do prsaček.
Boty jsem pečlivě položil na podlážku v autě a hadry hodil na sedačku vepředu.
Uvědomil jsem si, že prsačky mám v kufru. V té době jsem ještě aktivně chodil s klukama čutat fotbal, takže jsem se vymrštil z místa řidiče, kde jsem při převlékání seděl s nohama z auta ven.
Moji tehdejší obdivuhodnou mrštnost ale bohužel následoval naučený reflex, jímž jsem dveře zabouchl.
Teď už asi tušíte, co se stalo. Auto křáplo dveřmi, zámek zafungoval výborně a klíče zůstaly uvnitř.
Zdaleka nejsem první komu se to stalo. Málokdo už ale zůstal venku jen ve slipech.
Mobil jsem nechal v kapse kalhot vevnitř. Zoufale koukám na zavřené dveře a na prut, jenž jako jediná věc zůstal mimo auto.
K baráku by mě čekala asi hodinová cesta přes město s průchodem přes naši ulici plnou drben v důchodu. To už radši rozbiju okno šutrem, kdybych v okolí nějaký větší kámen byl.
Jediná schůdná, leč potupná varianta byla vyrazit za manželkou do zaměstnání. Jeho poloha nedaleko a na kraji zástavby mi dávala jistou naději, že svědků bude minimum.
Dodneška žena při vzpomínce na tuhle scénu rudne studem. Přijít na ředitelství fabriky jen ve slipech, bez bot a s prutem v ruce – Shimano bych u auta bez dozoru nenechal, to je událost, která vešla do dějin firmy.
Baby na recepci při mém příchodu prý chtěly volat na MP, že jim do budovy vnikl úchyl. Když jsem ale řekl, co se stalo a nechal zavolat paní referentku, tak mi dokonce nabídly kafe.
Manželka při mém spatření ale málem upadla do mdlob.
Situace se tímto naštěstí vyřešila. V půjčených montérkách a bagančatech jsem absolvoval pochodové cvičení na trase domů a zpět k autu (to už v normálním oděvu).
U řeky jsem si náhradním klíčem odemkl a vše bylo zase v pořádku.
Chuť rybařit mě ten den ale přešla. Vše zlé je však pro něco dobré. Od té doby jsem se stal exkluzivním hostem na firemních večírcích manželčina podniku.
K její nelibosti se tahle historka stala hlavním zdrojem fórů po následující roky a dodnes tím tamější osazenstvo baví nové kolegy.
Čtěte také:
Byl jsem svědkem podobného případu. Paní zastavila s autem u trafiky, nechala běžet motor, zaklapla dveře a šla si koupit cigarety. Pouhých pár kroků. V autě měla pejska, ten skočil na sedadlo řidiče, opřel se o okno a přední packou zamáčkl pojistku zamykání dveří zevnitř. Paní volala policajty, a ti ji dali číslo na nějakého zámečníka, který ji to nakonec otevřel.