Poslední zářijový víkend jsem strávil na březích mé domácí svazové štěrkovny. Jedná se o docela rozlehlou vodní plochu o velikosti 135 hektarů.
Dno je velmi členité, nachází se zde jak bahnité partie, tak i tvrdé místa složené ze štěrku a kamenů, které bývají poseté velmi ostrými škebličkami.
K vodě přijíždím v pátek kolem patnácté hodiny. Vše potřebné vybavení musím naskládat na vozík, a dostat ho na dva kilometry vzdálené lovné místo.
Chytám naproti 300 metrů vzdáleného ostrova. Jeden prut nahazuji na 105 metrů vzdálenou lavici, s hloubkou 3,5 metru. Druhý pak na 115 metrů, kde se nachází anomálie s hloubkou kolem 5 – 6 metrů.
Co se týče návnady, ze začátku jsem na ,,rozjetí“ krmného místa používal boilie o průměru 24 mm s příchutí Játra Broskev a Monster Crab.
Část kuliček jsem ještě napůlil a po předmočení zasypal sypkou směsí drcených boilie stejných příchutí.
Chcete mít naše články na očích?
Přidat mezi preferované zdroje Google
Pod háček na návazec D-rig nastražuji ,,singl“ kuličku Monster Craba a na druhý prut panáčka Játra Broskev s plovkou Citrus.
Sotva jsem vše nachystal a rozbalil, slunce zapadlo za horizont a začalo se stmívat. Jako vždy jsem byl plný očekávání.
Kapři se vyhazovali každou chvíli a někteří byli teda pořádní. Bohužel se záběru do půlnoci nedočkávám, a tak si musím dát nucenou, čtyř hodinovou pauzu.
Ráno s úderem čtvrté hodiny nahazuji opět pruty. Krmím jen kobrou asi dvě hrsti kuliček nad každou montáž a jdu se ještě na chvíli natáhnout.
Dopoledne se malinko ochlazuje a dokonce i chvíli prší. Koukám jen zpoza bivaku na moje pruty, které nehnutě leží ve vidličkách.
V poledne pozměňuji strategii a vsázím vše na návazec ronnie rig s 16-ti mm lehce ořezanou kuličkou pop up s příchutí Pineapple Banana.
V odpoledních hodinách se otáčí vítr proti mě a konečně dostávám dva záběry. První rybu jsem vyříznul u podběráku, u druhé zdolávání proběhlo úspěšně.
Není to velká ryba, ale to mi vůbec nevadí. Krásný, kolem šesti kilo těžký šupík.
Jak rád říkám, i když pořád dokola, nezáleží na velikosti ryby. Ten, kdo si neumí vážit malé ryby, není dle mého názoru rybář srdcem.
K vodě se je třeba chovat s obrovskou úctou a pokorou, což mi přijde že se v poslední době hodně zapomíná. A to je hodně smutné…
Předemnou je poslední noc a stejně jako včera čekám, co se bude dít. Opět slyším mnoho a mnoho výskoků malých i velkých ryb.
Záběru jsem však nedocílil ani tento večer. Po stažení prutů dokrmuji raketou cca 2 kg krmení.
Zbývá mi pár hodin do konce lovu. Sedím v křesílku, popíjím kávu a plnými doušky si užívám každý okamžik. Klid, svoboda a ticho. Tyto chvíle mám na rybařině snad nejradši.
Za svítání dostávám parádní jízdu. Kapr se docela brání, i když není opět nijak velký. To co mu však chybí na velikosti mu nechybí na kráse.
Vysoký, široký, v podzimní trikolóře vybarvený koženáč. Zkrátka ryba s obrovským potenciálem.
Další a zároveň poslední záběr přichází, když si vařím oběd. Bohužel se rybě podařilo přeříznout ujímaný vlasec o škebličky.
To k lovu ale na takovýchto vodách patří a jsem s tím naprosto smířený. Asi by mě to ani nebavilo, kdybych vytáhl každou rybu bez jakéhokoliv rizika.
Ten boj a adrenalin do poslední chvíle je na tom všem přece nejkrásnější.
Čas mé víkendové výpravy právě vypršel. Je na čase uložit pruty do obalů, naložit vozík a vydat se zpět k autu.
Výpravu bych shrnul sice jako méně úspěšnou na ryby, o to více jsem si ale u vody odpočinul a užil dnes už velmi vzácný klid a ticho. Rád se zde zase vrátím, protože mám s místními kapry ještě nevyřízené účty:D
Přeji Vám mnoho krásných chvil a zážitků nejen u vody,
Váš Michal 🙂
Čtěte také:
Buďte první kdo přidá komentář