2 fígle jak vylepšit vláčecí taktiku na plaché štiky

Štika v trávě

Vláčka není jen o výběru nástrah nebo způsobu vedení. Na úspěch v lovu štik má vliv často i to kam míří naše první náhozy.

doporučujeme

Prakticky každá základní příručka o rybaření vás naučí nástrahu ze břehu házet vějířovitě okolo, abyste dokonale prolovili široké okolí.

Termín prolovit k tomuto rojnicovému postupu přímo nabádá. Při lovu stanovištního dravce, jako je štika, se však nemusíme držet takto primitivního uvažování.

Štika většinu času nevyhledává společnost ostatních jedinců svého druhu. Svým založením je navíc lovcem, jenž útočí ze zálohy. Co z toho pro nás při příchodu na místo lovu plyne?

Musíme si uvědomit, že v dosahu našeho náhozu se nachází pravděpodobně pouze jedna štika zajímavější velikosti. Zároveň taková ryba hodně času dlí někde na místě a bedlivě pozoruje dění v okolí.

Štika je špion a má dokonalý přehled o každém pohybu v oblasti svého dohledu. Vjemy ze širšího okolí pak registruje pomocí postranní čáry a případně může směrem ke zdroji podezřelých pohybů vyrazit na bližší kontrolu. Tady štiku stimuluje nejen touha se nažrat ale často i nenávist k čemukoliv, co vnímá jako konkurenci.

Nyní si představte, že dojdete k vodě a začnete místo prohazovat podle dokonalého vějíře od kraje ke kraji. Štika ale stojí dál od místa vašich prvních hodů a zrovna není ochotná sežrat , co se kolem mihne.

Neaktivní ryba tak s každým náhozem vidí nebo cítí vaši nástrahu, která se ovšem pomalu přibližuje aniž by se dostala do takové blízkosti, kdy štika intuitivně útočí. Moment, kdy může dojít ke spuštění toho správného chňap reflexu a útoku na nástrahu je dávno pryč. Při x-tém náhozu, kterým se k ní přiblížíte už o nastráze ví a maximálně si tak podezřelou věc pojede prohlédnout.

Taktika hlavně pro ploché vody

Můžete namítat, že jako první se chytá na místech s viditelným úkrytem. To je samozřejmě přednostní. Na lokalitách, kde jsou přirozené úkryty či kde známe horké fleky nebo prostě jen umíme číst vodu, se samozřejmě držíme těchto poznatků.

Naše taktika se hodí zejména pro místa s nevýraznou morfologií bez viditelného členění dna či proudu. Typicky jde o mělčí partie na přehradách, rybníky a v našich podmínkách bohužel časté regulované toky.

Tady nevidíte většinou zhola nic, pouze širou vodní plochu s homogenním prouděním či úplně stojící vodou. Výskyt dravců můžeme nepřímo odhalit podle míst shromáždění potěru a bílé ryby či například podle směru větru na větších nádržích.

Po příchodu na místo ale není k vidění konkrétní cíl kam házet. První objekt zájmu by měla být ryba, která se nachází poblíž břehu a kterou bychom jinak vyplašili. Počáteční náhozy tedy míří podélně s břehem. Až posléze náhozy směřujeme dál.

Daleké náhozy si necháme až na konec

Proč nenahodit rovnou tam, kam to doletí? Na podobných místech s menší hloubkou není vůbec zvláštní okamžitě za něco uváznout. Většinou jsou to větvičky, tráva a jiný menší bordel, který bez potíží můžeme vytáhnout na břeh. Přemisťováním různých předmětů z vody si ale můžete poplašit rybu, která stojí blíž k vám. Lepší je nejdřív házet například na poloviční vzdálenost a až poslední hody protáhnout dál.

schéma nahazování na štiku
Náhozy 1 a 2 míří podél břehů. Náhozem 3 pokračujeme na volnou vodu, nához 4 je ale posunutý o minimálně pět metrů. Takto se posunujeme každým náhozem dál až na druhou stranu. Posléze se vrátíme zpět doprava a hazime do mezer, které jsme poprvé vynechali

Nahazování směrem od břehu ale nepraktikujeme vějířovitě, nýbrž poněkud napřeskáčku. Jednotlivé hody směřují o dobrých pět metrů od sebe. Vzniklé mezery pak prochytáme v dalším kole.

Na lodi lovíme nejdříve blízký perimetr kolem plavidla

Lodě a Belly boat mají jednu výhodu, tou je možnost házet nástrahy ke břehu a tahat na otevřenou vodu. Ryby tomu často nedovedou odolat a i vázek je méně. Přesto není občas na škodu zavést podobnou taktiku jako uvádíme výše. Jednotlivé náhozy poněkud více oddálit do stran.

Na plavidle zkuste prvně prochytat nejbližší okolí. Ryba je často blíž než si myslíme a nemusí být příjezdem něčeho velkého na hladině tolik vyplašená.

Princip fungování této metody

Tyto taktiky celkem nemají co dělat s druhem nástrahy a metodou lovu. Respektive je úplně jedno, jestli chytáte na wobler nebo na gumu u dna. Princip je založen na chování dravce, který nejčastěji podniká ostré výpady vůči kořisti v těsné blízkosti. Útok štiky na nástrahu nebo menší rybku se povětšinou odehrává na vzdálenost do 1,5 metru.

Pokud naše náhozy směřujeme po cca pěti metrech od sebe, tak nám vždy zbyde netknuté “okno”, kde je ryba v relativním klidu. Při další sekvenci náhozů pak máme šanci nahodit přímo do jejího rajónu a obdržet záběr od ryby, která sice zaregistrovala, že se před chvílí něco dělo ale vzhledem k vzdálenosti tomu nevěnovala takovou pozornost. Dopad nástrahy přímo k ní navíc přišel až po nějakém čase, kdy si mohla “odpočinout.” Teď ji nachytáme za čerstva a ona, díky svým pudům, na náhlého vetřelce zaútočí.

Při postupném házení po menších posunech do strany, ryba vidí neustále se blížící “věc”. To jí dává čas nástrahu buď prokouknout nebo se poplašit. S touto taktikou se tomuto můžeme částečně vyhnout.

Přečtěte si také naše další články o lovu dravých ryb! Stačí kliknout na konkrétní druh, který vás zajímá:

Bolen Candát Hlavatka Jesen Jeseter Lipan Losos Okoun Parma Pstruh Duhový Pstruh Potoční Sumec Tloušť Štika

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*