Tenhle příběh může znít neuvěřitelně ale skutečně se stal. Dokazuje to, že úplněk má na lidi větší vliv než se říká.
A taky popírá to, že ryby o úplňku neberou. Asi jak komu.
Vraťme se někdy do roku 2000, kdy se odehrávaly následující podivuhodnosti. Dozvíte se o tom jako první v republice, žádný rybářský časopis, web ani Youtuber o tomhle nemá ani šajna.
Tehdy rybařil, a dodnes v důchodu stále rád chodí na ryby nějaký Franta.
Vždycky to byl celkem normální rybář. Na ryby chodil od pěti let, na pivo od patnácti let a měl za sebou několik slušných úlovků už v době za komančů. Žádný lumen to ale nebyl, bojlízáctví tenkrát ani nyní úplně nepropadal. Chodil normálně na kapry nebo zubatou či candáta na rybičku.
Manželka mu jeho aktivity tolerovala. Času na rybách totiž netrávil přehnaně moc. Bydleli v menším městě, hned kousek od řeky Labe, na kterém František trávil chvilky volného času.
Revír začínal prakticky o dvě ulice dál. Když se mu nechtělo nikam jezdit, což bylo většinou, stačilo vzít pruty a za deset minut mohl být na řece nebo dojet na kole o pár set metrů dál na rameno.
Dalo se to kloubit s prací kolem domu a normálním životem zpestřeným občasným výjezdem do pražského hyper-supermarketu. Prostě rodinná idylka té doby.
Takhle jim to živobytí fungovalo až do chvíle, kdy se u Františka začala projevovat poněkud zvláštní jev. Při skoro každém úplňku totiž chodil na ryby, aniž by o tom věděl.
Poprvé se na to přišlo jedno pondělní ráno. František měl po klidném víkendu, kdy mimochodem byl v sobotu na rybách, vstát v pět a vyrazit na zastávku ČD, odkud cestoval na výhodnou měsíční traťovou jízdenku asi 5 zastávek do práce.
Místo v posteli se probudil na gauči. Oblečen byl v holinkách a v zablácených rybářských kalhotách, s jednou ponožkou a bolestí zad, jako by celou noc tahal pytle s cementem ve stavebninách, což mělo být až náplní následující šichty. Jenže to nebylo zdaleka všechno.
V kuchyni na stole ležela štika. V garáži se sušil na skobě mokrý podběrák a když se podíval do povolenky, tak měl zapsanou štiku 65 cm.
O noční výpravě ale neměl ani ponětí.
Byl to šok. Neměl ale čas moc přemýšlet, štiku vykuchal a běžel na vlak. Další dny ubíhaly jako normálně a téhle lunatické epizodě Franta počátku nepřikládal velkou váhu.
Připisoval to únavě, případně tomu, že si večer u televize dal o jedno pivo víc. Na oblíbené seriály jeho manželky se dívat musel a takhle to šlo trochu líp. Většinou dal dvě, takže žádný ochlasta to nebyl.
Jenže následující měsíc se situace opakovala. Tentokrát se pro změnu probral v garáži, kde spal v nafukovacím člunu, který pohříchu k vodě moc nebral. Vedle sebe měl vezírek a v něm zabitého kapra kolem 55 centimerů.
Po tomhle repete už jeho manželka Marie přestala mít podezření, že její starej začal chlastat a pak neví co dělá.)
Začala Frantu tlačit k doktorovi, což on odmítal s tím, že vlastně na ryby chtěl, jen jí to zapomněl říct. Fyzicky mu bylo krásně, čtyřicátník v plné síle. Mimo noční výlety se i hlava zdála v pořádku.
Ve skutečnosti sám nemohl přijít na to, co se s ním v noci děje. Jediná související okolnost byla, že se to pokaždé odehrávalo kolem úplňku.
Žlutá koule na nočním nebi mu vadila už dřív. Nemohl při nich spát, byl podrážděný a celkově proklínal nedoléhající závěsy, kterými světlo pronikalo do jejich ložnice v prvním patře rodinného domku.
Na první dobrou ale i jemu bylo jasné, že má co dočinění s náměsíčností. Konec konců, trpěl tím prý už v pubertě, kdy se prý občas probudil v jiné místnosti nebo na zahradě.
Rybářský aspekt jeho nočního bloudění byl ale novum, možná by si na tom nějaký inkoust udělal disertaci.
Nadměrná úspěšnost lovu mimo povolenou dobu
Pro nás je nejvíc zajímavé to, že jeho noční výpravy měly nadprůměrně vysokou úspěšnost.
Zatímco normálně se František musel často spokojit s několika cejny a občasným kaprem nebo dravcem, v noci se z něj stával téměř profesionální rybář.
Jednou přinesl pěknou štiku, podruhé dva candáty, slušné úhoře a dost kaprů.
Největším úlovkem byl sumec, který měl přes metr dvacet, což tenkrát nebyl tak častý úlovek jako dnes.
Ani on sám si nedokázal vysvětlit, jak se mu podařilo takovou rybu zdolat aniž by se probral. Dokonce se vždycky stihl vrátit domů a usnout.
Manželka měla pak druhý den co kuchat. Náměsíčník v rodině Marii sice radost nedělal ale když se vracel v pořádku a nosil maso, tak dokázala přimhouřit oko.
Bohužel pro Frantu se tajemství jeho náhle nabytého talentu nepovedlo udržet v rodině. Vlastně díky tomu vás s nimi po letech mohu seznámit na našem webu. Vyprávěl mi o tom jeho vlastní syn.
Jeho tehdy pubertální děti oporou otce v těžké chvíli zrovna nebyly. Děcka situaci brzy vzala za nejlepší zábavu posledních let.
Jakmile se blížil úplněk, začaly děti sledovat, kdy otec vstane z postele. Občas ho potkaly v chodbě, jak v pyžamu a s naprosto vážným výrazem hledá rybářskou tašku. Jindy už měl na sobě ty holínky a kontroloval tlak na velkém nástěnném barometru. Všechno činil s naprostou rutinou, přestože spal.
Děti rychle pochopily, že s náměsíčným otcem se dá docela dobře zabavit. Jednou mu například zkusily říct ať to zkusí v kopřivách u železničního mostu. František se bez jediného zaváhání oblékl, vzal pruty a odešel. Nad ránem přišel, spálený od kopřiv až v obličeji ale měl s sebou další dva pěkné kapry.
Od té doby začaly děti otci v noci doporučovat konkrétní místa. Občas ho poslaly k jezu, jindy na vodu pod elektrárnou nebo na místní revír, který byl od domu vzdálený jen několik set metrů. František si samozřejmě nic nepamatoval, ale děti měly každé ráno přehled o tom, kde se jejich otec v noci pohyboval a zjišťovaly, co se mu podařilo ulovit.
Marie z toho příliš nadšená nebyla a dětem noční kontakt s otcem či nedejbože doprovod na ryby zakazovala. Už tak měla pocit, že celá věc skončí tragicky utopením v řece a naprosto stačí, když se z rodiny utopí jeden.
Situace začínala být poněkud komplikovaná také z hlediska rybářského řádu. František totiž zpravidla vyrážel k vodě v době, kdy řádu dbající kolegové právě dorazili domu a jeho náměsíčnost rozhodně nebyla uznávanou výjimkou z pravidel.
Naštěstí se rybářské stráži nějakým způsobem vyhýbal. Za zmínku stojí i jeho poctivost. Všechny úlovky měl zapsané tak, jak se sluší a patří. Jen občas se objevila v povolence nějaké doplňující poznámka navíc.
Jednou tam například našel úhledným písmem napsáno: „Dnes bez záběru. Příště na opačný břeh.“
František proto začal být přesvědčený, že jeho noční výpravy mají nějaký systém. Přes den se mu totiž na některých místech nedařilo, zatímco v noci tam pravidelně přinášel pěkné ryby.
Zkoušel si před spaním připravovat nástrahy, dělat návazce a chystat si vybavení. Vlastně se začal na vlastní náměsíčnost trochu spoléhat.
Tohle moc nefungovalo. Po takové přípravě prý většinou žádná noční výprava neproběhla. Když ale přípravy vynechal, tak nakonec jednoho dne ráno následovalo probuzení v garáži nebo na gauči v oblečení na ryby.

Dalo by se to asi řešit zamčením výbavy ale podle vyprávění jsem přesvědčený, že Franta to úplně nechtěl.
Postupem času se totiž jeho přístup k nevědomému nočnímu rybaření změnil. Přestal ho považovat za problém a začal ho vnímat jako určitou konkurenční výhodu.
Nutno dodat, že nikomu neřekl, jak se věci mají. V nedalekém restauračním zařízení a mezi kolegy rybáři své úspěchy prezentoval jako výsledek cílených taktik a strategií vyčtených v rybářských knihách.
Navíc nebyl lakomec a neváhal na důkaz svých úspěchu občas někoho podarovat rybou, čímž se jeho věhlas šířil i mezi nerybáři v okolí.
Franta zažíval období velké slávy, kdy ale paradoxně nebyl moc vidět u vody.
Zatímco ostatní rybáři plánovali rybaření, sledovali počasí, četli časopisy a vstávali v nekřesťanské hodiny, on měl všechno vyřešené.
O sobotách a nedělích už chodil aby se neřeklo na devátou ráno a na oběd byl s prázdnou doma. Pak ale jednou za měsíc stačilo jít večer spát a ráno se jen kochal a následně všude chlubil tím, co chytil.
Stalo se to maximálně jednou nebo dvakrát za sebou v měsíci. On to ale byl vždy docela pohádkář a svoje úspěchy uměl prodat.
Navíc už při dorůstajícím měsíci prohlašoval všude možně, „že brzo půjdou“. A skutečně šly.
Když zjistil, že jeho noční úlovky začínají být zajímavé i pro ostatní rybáře, tak dokonce začal sepisovat jakýsi rukopis s radami, jak na ně.
Informace a styl ale dost silně kopírovaly jednu známou rybářskou příručku, pročež mu to v časopisu odmítli vydat. Franta totiž reálně o své taktice moc nevěděl, pokud to nespočívalo jen v chození na ryby po nocích.
Strmý vzestup ale provází stejně strmý pád. Rozuzlení přišlo hned další jaro. Přes zimu kupodivu náměsíčnost vymizela, zřejmě vlivem škaredého bezměsíčného počasí. S příchodem jara se vrátila s plnou silou. Přesně se začátkem sezony. Náměsíčnost opět fungovala. Všeho ale do času.
Koncem dubna se Franta opěr probudil v holínkách na gauči. Chvíli přemýšlel, jak se chytání povedlo, a už se těšil, až si prohlédne kapry.
Jenže v kuchyni nic nebylo. V předsíni našel rybářskou tašku, na stole pod věšákem nějaké papíry. Bylo to hlášení o zadržení povolenky a přestupku.
Nejprve nevěřil vlastním očím. Na koberečku v MO si na něm ale krásně smlsli.
Za poslední rok už svojí bohorovností, navíc podloženou výsledky, dost lidem ležel v žaludku. Když byl párkrát viděn ve světle lampy, jak v půl jedné míří k řece, bylo jen otázkou času, kdy si noční rejd udělá i místní jednotka pomalého nasazení v podobě důchodců s plackou RS.
Do konce léta na ryby nesměl, nakonec to ale svojí nadměrnou aktivitou při brigádní činnosti a několika pytly krmení na chovnou vodu nějak uhrál na zahájení dravců. Z náměsíčnosti ho to ale vyléčilo nadosmrti.
Nejlepší na tom ale je, že ani porybní na něm nic nepoznali. U vody prý komunikoval normálně a ruce natažené před sebou prý neměl.
Podle stráže bez odporu odevzdal doklady a spořádaně odkráčel domů. Ve městě je to tak pořád ten Franta, co už tenkrát chytal zásadně přes noc.
Tenhle příběh s náměsíčností mu po letech nevěří ani jeho obvoďák, který by jako dlouholetý rybář mohl mít pochopení. Za všechno ale může dnešní úzkoprsost, jsou prostě věci mezi nebem a zemí, které se nedají vysvětlit ani kdyby jste se na to zeptali umělé inteligence. Za chvíli nás čeká super úplněk, tak se moc neposmívejte abyste se taky neprobudili v holínkách s kaprem vedle sebe!
Čtěte také:
Vandr za lipanem aneb vlakem a pěšky na stará rybářská místa
7 důvodů, proč je podzim skvělým obdobím pro rybaření
Z rybářského zápisníku: svině v zátoce a štika u skály
Proč rybáři lžou o úlovcích a proč dnešní doba kazí zážitky z rybolovu a rybářskou latinu
Rybaření na Lipně za všechny prachy
Buďte první kdo přidá komentář