Tajný tip jak na okouny, když neberou

S lovem okounů jsou důvěrně obeznámeni všichni vláčkaři. Okoun jako jeden z nejhojnějších dravců nám často skočí po nastráze při lovu jiných dravců. Nezřídka jsou natolik ambiciózní, že si troufnou na nástrahu určenou candátům nebo dokonce štikám. Když je v náladě, tak je těžké okouna neulovit. Jiná situace ale přichází, když není aktivní. V následujícím článku rozebereme několik tipů jak na okouny v období jeho výrazné pasivity.

Rozprostřený výskyt okouna nám chytání dost usnadňuje. Najdeme ho skoro všude. Přesto jsou některá místa lepší než jiná. Okoun se drží podvodních překážek. Nejraději se zabydluje v padlých stromech, obývá i zarostlé mělčiny a vyskytuje se podél terénních zlomů a starých koryt.

Jak na okouny s gumovou nástrahou

Gumové nástrahy za poslední léta nastoupily několik různých cest vývoje. Z hlediska nástrah okouního kalibru můžeme gumy rozdělit na dvě větve. První skupinou jsou tradiční nástrahy, které pracují i bez přispění rybáře. To jsou například klasické twistery a gumové rybičky s pohyblivým ocáskem. Spadá jsem ale i spousta moderních nástrah všemožných tvarů. Poznávací znamení je, že se ocásek nebo jiná část nástrahy při navíjení sám vrtí.

Druhou skupinou jsou například smáčci. Ti jsou neuvěřitelně pohybliví ale život jim musí prostřednictvím prutu vdechnout sám lovec. Když je taháte monotónně, tak nic nedělají.

Vedení gumových nástrah

• Rovnoměrné navíjení – možná trochu překvapivé ale obyčejné tažení nástrahy vodou na okouna funguje i když zrovna není v dobrém rozpoložení. Fígl spočívá v tom, že musíme chytat ve správné hloubce. Pasivní okoun se drží dna a tam musíme být i my s nástrahou. Zde je důležitá volba zátěže. Musíme se díky ní dostat do hloubky avšak nesmí být příliš těžká, abychom mohli navíjet dostatečně pomalu a neryli do dna. Občasný kontakt s podložím není špatný, brnknutí o kámen nebo zvíření kalu ryby spíš přiláká. Ovšem neustálé váznutí a propadání nástrahy do nánosů kazí fungování nástrahy. Na mělčinách nám postačí třeba i gramová zátěž nebo hlavička. Na hloubce a hlavně v proudu budeme potřebovat více.
• Stupňovité navíjení – ideální styl vedení pro smáčky a další nepohyblivé nástrahy. Použít můžeme například metodu pěti otočení kličkou a následný pád zpět na dno. Klasický pilovitý průběh na pasivní rybu ale nemusí udělat nejlepší dojem. Zabírá prodloužení pauzy na dně, klidně až na deset sekund. Záběr na ležící nástrahu můžete při dobrém kontaktu s nástrahou cítit přímo v prutu. V takovém případě ale musíme chvíli vydržet než okoun gumu nasaje.
• Lov u dna s gumovou nymfou nebo ráčkem – nové a netradiční nástrahy můžeme využít pro lov u samého dna. Na bahnitých revírech ovšem volíme lehčí zátěž, jinak hrozí, že se nástraha do řídkého bahna ponoří a veškerá snaha vyjde vniveč. Celý trik zde spočívá v pozvolném tažení nástrahy po dně, které můžeme zakončit lehkým výskokem a pauzou. Zkrátka se snažíme napodobit přirozené chování těchto živočichů. Při pauze můžeme trochu povolit šňůru nebo vlasec aby zvědavá ryba necítila žádný odpor

Na okouny s woblery

Občas pomůže změnit nástrahu radikálně a přejít od měkkých nástrah k woblerům. Nejraději mám delší woblery typu minnow, špatné ale nejsou ani menší modely určené původně na pstruhy jako legendární Salmo Hornet.

S Hornetem a podobnými nemusíme nic zvláštního vymýšlet, můžeme použít rovnoměrné navíjení jako s gumou.

S minnow je vše opět v našich rukách a záleží na nás, jak se nám povede nástrahu rozhýbat. Způsobů vedení je mnoho. Nejlépe fungují variace twitchingu, o kterém si můžete přečíst v tomto našem článku.