S muškou na Orlici

štika na mušku


Orlice, to je pro muškaře hlavně pstruhová řeka. Její krása ale nekončí pstruhovým pásmem. Jako jedna z mála řek zatím unikla bagrovací mánii, která zničila původní toky našich větších toků.

doporučujeme

Orlice nádherně meandruje nížinou směrem k Hradci Králové, kde končí v uniformním kanálu bývalé hradecké pevnosti.

Předtím ale vytváří nespočet prahů, tůní a dalších krásných míst jako stvořených pro muškaření na mimopstruhové vodě.


Právě jedno takové místo mi padlo do oka. Vyrážím vlakem ještě za tmy abych se svítáním byl na místě. S sebou mám tentokrát dva pruty, což se nakonec ukáže jako zásadní rozhodnutí.

Čtyřkový třímetr poslouží na francouzskou nymfu, tvrdší prut a krabičku streamerů mám jako překvapení pro místní dravce.


Po příjezdu, nebo spíš příchodu od nádraží na místo, zjišťuji jednu nepříjemnost. Přestože sotva skončilo léto, tak voda i tady dosahuje poměrně nepříjemných teplot. Dejcháče zrovna moc nezahřejí takže během půlhodiny jsem zmrzlý na kost. Odpolední teploty přesahující dvacítku mě oklamaly. Určitě jsem věděl, že zima ještě nebude. Chyba lávky.


Kromě toho mě deprimuje ještě pár věcí. První jsou chlapi kousek ode mě. Jsou sice velmi přátelští ale mají motorové kosy a úkol od vrchnosti skoncovat s náletovým křovím u cesty za řekou.

Ten rámus se nedá vydržet. Ba co hůř, nevidím žádnou rybí aktivitu. Normálně se v proudu prohání ryb jak máku ale teď se nedaří zahlédnout ani šupinu. Jestli je vyplašilo komando sekáčů nebo se stáhli opodál kvůli chladu těžko říct. Bohužel na nymfu nemám přes hodinu ani náznak záběru.


Po třetím výstupu na břeh za účelem vykonání potřeby (zima dělá svoje), si říkám, že takhle to dál nejde. Kvůli prochladnutí už trochu ztrácím koordinaci v nohou. Takhle riskuji, že uklouznu po šutru a vymáchám se kompletně.


Sestavuji devítku na streamer. Přece jen házením streameru se člověk alespoň zahřeje. Zároveň taky nemusím až tolik brodit. Stačí mi dojít jen do půlky lýtek a můžu pohodlně házet všude okolo.


Po pěti minutách házení jde okolo místní borec a žoviálně se ptá jak to bere. Prý ať si dám bacha, že mi na to může vlítnout štika a lanko tam asi nemám. Po mém ujišťování, že lanko tam mám se nestačí divit kam se ti muškaři všude nacpou.


Jakmile dotyčný kolega zmizí za rohem tak je tam ryba. Při taženi šikmo proti proudu se prut ohne a začíná cukání. Podle intenzity to vypadá na menší štiku. A nepletu se. Za chvíli je v podběráku kudla, která má zatíženého streamera ukázkově v koutku tlamy. Štiku neměřím ale podle délky podběráku je jasné že má přesně kolem míry.


Mobil mám na šňůrce na krku, takže akorát udělám pár rychlých fotek. Vyndám háček a pouštím rybu domů. Na chvíli jsem úplně zapomněl, že mi je zima.

Je to vlastně úplně první štika na mušku v životě. Prut jsem si koupil nedávno a za posledních pět vycházek jsem chytil akorát pár okounů a jelců.

A někdy ta jedna ryba úplně stačí. Obzvlášť když už dvě hodiny klepete kosu. Rybářská duše má teď na chvíli klid, úlovek se povedl a já můžu začít balit.

Další ryby si nechávám na jindy a takticky ustupuji zpátky do civilizace. Za podaný výkon se odměňuji obědem v Hradci a pádím dál domů. Doufám, že se na Orlici brzy zase podívám.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*