Labe je už od devadesátých let jednou z nejnavštěvovanějších českých řek. Velcí kapři, sumci i další ryby lákají celé zástupy rybářů. Rybaření na Labi už ale není jako dřív o pobytu na břehu řeky bez zbytečného vzruchu a konfliktů.
Dění na některých úsecích Labe má daleko do vysněného ráje. Na jedné straně zde stojí zájmy rybářů a na druhé rozhořčení místních, porušování zákonů a vyhlášek, které nedrží krok s vývojem v rybařině. Do toho všeho rostou kilometry cyklostezek, předražené bufety a další atrakce, které z řeky dělají Matějskou. Jeďte se někdy o víkendu podívat do Polabí a než zajdete na ryby, tak navštivte centrum města. Na většině míst je větší frmol u řeky spíše než na náměstí.
Nemá cenu tady řešit klasický problém bivakování, který je už tak dosti upraven v neprospěch rybářů pomocí vyhlášek. To vše je následek nepořádku, který na lovných místech zůstává.
Že je mezi námi dost bordelářů je smutná pravda. Břehy Labe po nich vypadají jako smetiště. Na mnoha místech takové jedince pronásleduje jak místní policie, tak třeba i orgány ochrany přírody, jelikož velká část dolního Labe spadá pod CHKO.
Rybaření na Labi jen pro otrlé jedince
Velký podíl másla na hlavě má ale povodí Labe. Tento státní podnik za úplatu pronajímá téměř libovolný nevyužitý pozemek poblíž řeky. Právně je to naprosto v pořádku a pro stát vlastně jedna z mála ziskových aktivit.
Nájemci jsou většinou lidé z řad běžných členů rybářského svazu. U nich bychom očekávali hezký vztah k přírodě a ostatním rybářům. Právě zde ale vzala celá záležitost špatný směr.
Dotyční si zhusta začali vykládat své právo užívání pozemku jako neomezenou vládu nad řekou v jeho okolí. Cedule hlásající (nepravdivě a nezákonně) „soukromý pozemek“ rostou u Labe jako houby po dešti. Vyhánění rybářů z lovných míst a stavby (opět nelegálních) plotů a zábran jsou na denním pořádku. Některé konflikty musí řešit i policie.
Orgány státní správy vrací úder
Za poslední dva roky došla trpělivost jak orgánům státní správy, tak i majitelům pozemků přiléhajících k Labi. Za uzavření mnohých příjezdových cest k řece můžeme poděkovat těm dotyčným, kteří na Labi mnoho let páchali neuvěřitelný nepořádek.
Největší protiakce a úplný hon na rybáře je oprávněně konán na úseku dolního Labe, kde je podle pravidel CHKO zákaz vjezdu aut do přírody, natož jakékoliv formy stanování, rozdělávání ohňů a podobně.
CHKO disponuje stráží ochrany přírody, která stejně jako rybářská stráž či policie má status úřední osoby. Vzhledem ke konfliktním situacím pak tyto složky často postupují ve společné součinnosti. Sumy vybraných pokut bývají horentní. (Viz článek na webu Naše voda)
Největší problém ale vidím v kombinaci povodí Labe a nás rybářů. Jak je možné, že povodí nechá na mnohých místech nájemce státních pozemků si řeku doslova privatizovat? Druhá otázka, co na to RS a vyhrazování míst k lovu?
Zákonné nástroje jak řešit tyto problémy existují ale ne vždy jsou dostatečně využity. Trpělivost došla radním před lety například i ve Štětí, které není v CHKO. Tamější vyhláškou je na katastru města omezeno jakékoliv stanování. Můžete si přinést brolly ale pobývat na břehu smíte jen v době vyhrazené pro lov!
Mezitím si nájemci pozemků své úseky břehů postupně zabydlují. Z původních karavanů se stávají sruby. U řeky ilegálně rostou soukromé altány a udírny s krby. V okolí Litoměřic byl dokonce předloni spatřen karavan a vedle postavená vířivka. Zkrátka rybaření na Labi se vším komfortem za pár šupů na rok. Říkáte si, že ze mě mluví závist? I kdyby to tak bylo, ani tak nikdo nemá právo uzurpovat si kus řeky jen pro své potřeby.
Naštěstí ještě stále jsou na Labi místa, kde můžete rybařit poměrně v klidu a nikdo vás nebude vyhazovat. Na stará kolena začínám mít rád ty nenáviděné cyklostezky. Tam, kde vedou blízko břehu, bývá i o víkendech jen několik málo rybářů. Rybám cyklisti a bruslaři nevadí a pohled na ty holky v leginách potěší i starého jezevce, jako jsem já!
Čtěte naše články o lovu dravých ryb
Buďte první kdo přidá komentář