Přívlač na Lipně aneb první výjezd na velkou vodu

přívlač na Lipně je úspěšný způsob rybolovu

Popisované události se odehrály koncem října 2019. Byla to naše úplně první výprava na Lipno. Ne, že bychom byli zelenáči, chytání na velkém jezeru je ale něco úplně jiného než běžné výjezdy na Labe. Přívlač na Lipně nás lákala už dlouho, a konečně nám bylo souzeno okusit šumavské moře na vlastní kůži.

doporučujeme

Osud nám totiž přihrál nového kamaráda Karla, který kromě jiných pozitivních vlastností, disponuje i chatou nedaleko od slovutného jezera.

Slovo dalo slovo a v sobotu v 6:30 ráno jsme se naloďovali do člunů. Předcházel tomu páteční příjezd a večerní rumová smršť kombinovaná přeháňkami slivovice, kterou Karel vozí z Moravy, jenž je pravlastí jeho manželky.

Očekávání velkých úlovků zahání i žaludeční nevolnost a tak všichni svorně nastupujeme na palubu přidělených plavidel. Na mě vyšla Karlova vlajková loď v podobě člunu s volantem, což je pro mě, zvyklého na gumová plavidla, nevídaný luxus.

Motor má sílu, kterou jsem dosud nepoznal. Rozdíl oproti našemu elektromotorku, se kterým jezdíme normálně, nedokážu ani popsat.

Na Lipno jedeme hlavně na candáty. O těchto rybách na Lipně slýchávám od dětství opravdové legendy. Dneska se konečně dozvím, jestli je na tom ještě něco pravdy, nebo už všechno odvál čas a místní masařky.

Přívlač na Lipně je pro ošlehané mořské vlky

Pod vedením velkého Karla se po vlnách ženeme kupředu. Najednou se jízda zastavuje. Pmrkou ještě stavíme i druhý člun a začínáme se chystat lovit. Na echolotu nám Kárl ukazuje viditelný zlom na dně a tváří se přitom, jako by nás dovedl do naprostého rybářského ráje.

Je sedm ráno, zatažená obloha a pořád dost temno. Vítr zvedá vlny, které jsou pro mě, suchozemce, stejné jako na moři. Kotvíme nad zlomem a první nástrahy letí do vody.

Na druhý nához cítím ránu v prutu… a nic! Banjo tahám z vody a je na cucky od zubů. Takhle jsem si to teda nepředstavoval.

Než nasadím novou nástrahu, tak Milan, který okupuje loď s námi, tahá pěknýho candáta 63 centimetrů z druhé strany paluby. Ryba tady je jen ji chytit. Do oběda mám ještě asi šest takovýchto ran. Nejspíš něco nedělám dobře.

Kluci na sousední lodi chytali asi padesát metrů od nás a mají tři candáty, největší 71 cm. Na našem kontě je jen ten první Milanův. Karel kroutí nechápavě hlavou ale prut do ruky za celou dobu nevzal a radši udílí cenné rady, které však nepadají na úrodnou půdu.

Na Lipně se hodí plavidlo s motorem

Kolem půl jedné už jsme definitivně zralí na návrat. Silný vítr a deštík udělali svoje. Ani vyjasnění oblohy nám od klepání kosy nepomáhá. V lodi se člověk až tak moc nezahřeje.

Vracíme se zbaběle na základnu, kde v chatě pokračujeme zahříváním tělesných schránek zevnitř. Tempo ale zdaleka nedosahuje na laťku nasazenou v pátek. Ranní vstávání a celý den v chladu a větru si vybírá svoji daň. V devět se doslova vypínám a jdu spát, zítra je neděle a nás čeká další den plný pokusů o pokoření lipenských dravců.

Nedělní úspěch

Neděle přinesla lepší počasí. V šest ráno se už na obzoru začalo rýsovat slunce a po hladině se válel lehký opar. Ideální počasí na přívlač na Lipně i jinde.

přívlač na Lipně časného podzimního rána

Po včerejším fiasku nám náš guru Karel nabídl, že nás vezme do nějaké zátočiny, kde se dá s úspěchem chytat na větší ploše, než když jsme se včera motali v podstatě jen kolem jednoho fleku.

Tohle byla trefa do černého. Na první nához na woblera přišla padesátka štička. Během dvou hodin se mi povedlo ještě šest okounů nad třicet centimetrů na twitch. Daří se i všem ostatním, spokojenost je vidět na všech tvářích.

Oběd jsme tentokrát nahradili svačinou, neboť času je málo a je nutné odpoledne vyrazit na dlouhou cestu zpátky na sever.

Candát je na Lipně legendární ryba

Po poledni se mi na wobler pověsili ještě dvě menší štičky a jedna lepší ryba spadla. Postupně jsme se začali posunovat na trochu hlubší vodu. Snaha byla odměněna úspěchem. Milan chytil štiku 65 cm a mě nakonec kleplo štěstí do prutu a povedl se candát 72 centimetrů na gumu. Lepší konec jsem si nemohl přát.

Naprosto spokojený jsem vystřídal Karla u kormidla a hlavně jsem dalekohledem pozoroval, jak se daří sousedům. Odpoledne jsme se vrátili na chatu, hodili věci do auta a vyrazili domů. Určitě jsme tu ale nebyli naposledy!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.