Další z cyklů příběhu od vody, které mi někdo vyprávěl a dost možná se opravdu staly.
Za svůj rybářský život jsem měl dost zajímavých zážitků. Někdy se to hlavní a nezapomenutelné odehraje během chvilky. Například během jednoho náhozu.
Jednou, už je to neuvěřitelně dávno, jsem během léta jsem si vyrazil na řeku za městem. Šířka toku v místě je tak 30 metrů. Voda je lehce zakalená protože dopoledne pršelo.
Všiml jsem si, že pod protějším břehem štika nahání malé ryby. Rozmáchl jsem se celou silou a téměř přehodil řeku, velká plandavka s plesknutím dopadla poblíž břehu. Nechal jsem třpytku trochu klesnout a začal navíjet. Úder!!!
Jako kdyby mi někdo chtěl vytrhnout prut z rukou. Zdá se, že štika bude na zdejší poměry slušnější kus. Zřejmě se zasekla bokem za čelist, protože odpor byl poněkud nezvyklý, jako bych zároveň táhl kus větve. Najednou začala plavat proti proudu.
Držím vlasec napnutý, ryba se pořád zmítá na konci… Najednou tah zmizel a ryba je pryč… Třpytka vylétá ven a padá přímo doprostřed řeky.
Rychle domotám prověšený vlasec. Za chvíli cítím krátký, silný úder do prutu. Bolen, pomyslím si! Jen tahle ryba takhle dokáže udeřit do třpytky, když ji rychle táhnete vodou.
Byla to velká rána a málem mi vyráží naviják z rukou ale ryba drží na háčku. Asi pět metrů od břehu se vlasec uvolňuje. Ruce mi klesají. Co se to děje, doprčic?
Vztekle trhnu třpytkou, která mezitím spadla na dno. Vedu ji k břehu a najednou, přímo pod mýma nohama, třpytku napadne zubatá.
Další úder a šplouchnutí! Najednou napětí zmizí a já, ztrácím rovnováhu, padám zády do trávy. Prut letí na druhou stranu. Zvedám se, opráším se a vezmu do rukou prut.
Třpytka na vlasci není. Kam zmizela? Najednou mi to dochází. Když jsem přitahoval třpytku k sobě, vrhla se na ni další štika, která číhala kousek od břehu na svoji kořist. Velká asi moc nebyla: možná tak kolem šedesáti čísel.
Ryba nástrahu ve vodě minula a zuby odřízla vlasec kousek nad ocelovým lankem, které kleslo ke dnu i s třpytkou. Ryba byla zase v trapu.
Alespoň o nástrahu jsem nakonec nepřišel. V malé hloubce u břehu jsem si ji vyšmátral špičkou prutu… Jeden nához a tolik zážitků, skoro k nevíře.
Další příběhy od vody:
“Hoď mu to za krk, vole”: aneb bitka kvůli hadovi na rybářských závodech
Čeho je moc, toho je příliš: na ryby sem už nikdy nejedu!
Buďte první kdo přidá komentář