Přijel jsem vlakem něco po šestý na zastávku Černošice. Šel jsem přes lávku na protější břeh, protože na tomhle se nedá kvůli chatám moc chytat. Fleky jsou tam většinou obsazený, což byly i teď,
Pod lávkou zrovna na belly boatu seděl někdo oblečenej jako z Vágner týmu a klepal vábničkou do vody, Jakub to ale nebyl tak jsem šel dál.
Došel jsem s věcma k vodě tou cestičkou kolem chat, kde to vždycky trošku smrdí septikem a starým dřevem. Místo jsem si vybral klasický – tam, kde odbočuje cesta, asi 500 metrů pod pláží.
Už jsem tam seděl mockrát. Z levý strany je trochu křoví a z pravý výhled na hájek naproti, kde je vždycky pár těch bivaků.
Rozložil jsem si věci, v klidu, nikam jsem nespěchal. Pruty dva, jeden s těžší montáží doprostřed, druhej víc kousek ke břehu, pod ten padlej strom. Je to tady místy překvapivě členitý.
Na jeden jsem dal rozpustný, na druhej oranžovou plovku s broskvovou příchutí. Vonělo to jako jako drahej parfém ale aspoň to ryba nemine.
Říkal jsem si, že aspoň něco z toho zaujme snad aspoň tlouště, když už nic jinýho. Nahodil jsem, položil pruty na stojan a sednul si. Všechno jak má být.
Asi po půl hodině se objevil nějakej chlap s krosnou. Přišel z cesty od chat, prošel kolem mě a sednul si kousek dál, možná deset metrů. Řek‘ jen „čau“, jinak mlčel.
Vyndal skládací křeslo a začal si chystat cajk. Všechno měl jako nový, takže buď si před nedávnem udělal radost nebo všechno musel pořád čistit. Pruty, navijáky, podobný jak já, možná lepší.
Za chvilku nahodil. Jeden úplně ke kraji, druhej trochu našikmo skoro přes můj. Ne moc blízko, ale tak, že to bylo znát. Nepovídal, nekoukal, prostě si tam seděl.
Já dál čekal. Občas projelo po vodě pár větviček, voda byla klidná. Vzduch stál, obloha jasná, ale vedro nebylo. Pláž nahoře byla prázdná, jen občas na cestě za námi prošel někdo s psem nebo i bez psa, ale jinak nic.
Občas proplavala kachna nebo přeletěl pták. Až dosud bylo ticho, což je věc, kterou na rybách vyhledávám.
Ten chlap si ale pustil rádio na telefonu. Potichu, ale šlo to slyšet. Nějaký písničky, co neznám, a mezi tím mluvený slovo. Něco o tom, jak se správně cvičí břicho.
Nezabýval jsem se tím. Otočil jsem se k vodě, koukal na pruty, ani ťuk.
Před polednem přišli další dva. Jeden mladší, jeden starší, oba v teplákách a s igelitkou. Tipoval bych, že neměli povolenku.
Sedli si ještě kus dál, asi dvacet metrů, ale házeli šikmo po proudu. Mezi náma a nima bylo najednou moc vlasců.
Nikdo ale nic neřešil, nikdo nic neříkal. Každej seděl a koukal. Občas se někdo napil, někdo vstal a znovu nahodil, jinak nic. Všechno beze slova.
Za chvíli po proudu plavaly dvě ženský, do vlasců se ale nezamotaly.
Ve dvanáct jsem snědl tři rohlíky. Měly trochu okoralý konce, ale šly. Zapil jsem to vodou z petky.
Ten chlap vedle vytáhl sušenku, rozlomil ji napůl, snědl jednu část a druhou si schoval do kapsy. Pak se zvedl, přešel za strom a chvíli tam nebyl. Když se vrátil, seděl dál a koukal do vody. Já taky.
Od vody šel takovej slabší zápach řeky, bahna a vody. Občas skočila ryba někde vzadu, ale nic poblíž. Ani jeden záběr, ani náznak. Swingery se nehly celej den. Nikdo nic nechytil. Ani pípnutí.
Kolem jedný projela celá školní třída na paddleboardech. Normálně by mi vadilo, že plaší ryby. Pluli hrozně pomalu a řvali. Tady to ale asi bylo jedno.
Ve tři jsem začal balit. Pomalu. Zabalil jsem jeden prut, pak druhej. Vytáhl montáže, nástrahy byly trochu oslizlý, ale jinak v pořádku. Žádný stopy, že by to ryby ochutnávaly. Sbalil jsem podložku, tašku, všechno urovnal.
Ten chlap vedle dál seděl, jako by ho to vůbec nezajímalo. Podíval se jen jednou, když jsem zvedal batoh. Neřekl nic. Já taky ne.
Cestou zpátky k vlaku bylo ticho. V dálce někdo sekal trávu, ale jinak klid.
Na lávce se mi na tyč od deštníku málem zezadu napích cyklista, nerespektoval zákaz a neměl zvonek ale jinak dobrý, vlak jel zcela mimořádně načas. Doma jsem si pak dal čínskou polívku.
Čtěte také:
Vycházka na rybník Jelito: ráno bylo mokro, odpoledne už míň
Nejlepší ryba je ta, co si člověk vezme domů: rozhovor s „obyčejným“ rybářem
XXL na rybách, tento přístřešek umí vytvořit zázemí i pro velkou partu
Mikročástice v akci: jak toto obalovací těsto zvyšuje účinnost nástrahy
fitwqd