Máme tu menší zamyšlení na aktuální téma.
Pátek třináctého. Den, který v mnohých z nás evokuje pověrčivost, tajemství, možná i strach. Pro některé znamená smůlu, pro jiné jen další obyčejný den. Ale co když se tento „nešťastný“ den spojí s rybařením?
Lov ryb je činností, která je už sama o sobě naplněna tichou meditací, pozorováním přírody a vírou, že „to dnes půjde“.
Víra je v rybaření důležitá věc. Když to přeženu, tak i celé to křesťanství založila parta rybářů z Blízkého Východu.
Věříte, že má pátek třináctého u vody nějaké zvláštní kouzlo? A nebo bychom raději měli zůstat doma?
Rybáři jsou zvláštní sorta lidí. Trávíme hodiny v tichu, pod širým nebem, v dešti a ti nejskalnější trčí na rybách mrazu.
Často čekáme jen na ten jeden záběr. Nejsme přímo pověrčiví, ale ruku na srdce kdo z nás si nikdy neřekl, že dnes je ten den D?
A právě pátek třináctého je den, kdy se tahle naše rybářská pověrčivost dostává do popředí. Máme jít? Máme raději zůstat doma? Bude to den záběrů, nebo naopak katastrofa?
Problém je, že pátek třináctého může být doslova průser i mimo ryby. Zůstanete doma a ejhle, ze stropu na vás spadne strop a jste nadosmrti posmrti, jak říkával děda „dědek“ Horáček.
Z českých rybářských kruhů kolují příběhy, které by mohly sloužit jako argumenty pro obě strany. Například Tomáš z jižních Čech se v pátek 13. října 2017 vydal na třídenní výpravu na Pálavu. „Celý den se nic nedělo. Pršelo, foukalo, záběr nikde. Říkal jsem si, že to asi ta třináctka,“ směje se dnes. Ale krátce před půlnoci mu zabral šupináč přes 21 kilo.
To je doteď jeho osobní rekord. „Takovou rybu chytíš třeba jen jednou za život. A zrovna v pátek třináctého.“
Na druhou stranu je tu i Karel z Hradce, který před pár lety na FB popsal pátek 13. jako „nejhorší rybářský den v životě“. „Nejenže jsem nic nechytl, ale dvakrát jsem uklout spadl do vody, pak mi vítr odnesl deštník do Labe a večer šel okolo chlap s čoklem a začal mi žrát boilies. Teda ten pes, né ten chlap,“ vzpomíná. A dodává, že od té doby v tento den raději zůstává doma a čeká až se překulí noc na sobotu.
Pátek třináctého jako zrcadlo rybářovy duše
Někteří ezo nadšenci tvrdí, že pátek třináctého u vody je jako lakmusový papírek naší duše. Přicházíme s obavami.
Někdy oprávněnými, jindy ne. Pokud věříme, že to bude špatný den, pravděpodobně bude. Pokud přijdeme s otevřeností a určitou odevzdaností, může nás právě tento den překvapit. A to nejen rybou.
Jít na ryby nebo sedět doma?
Rozhodnutí, zda vyrazit na ryby právě v pátek třináctého, je na každém z nás. Ale možná bychom měli přestat vidět tento den jako „nešťastný“ a začít ho vnímat jako výzvu. Možnost překročit vlastní pověry a zažít něco výjimečného. Ať už nás čeká trofejní kapr, nebo jen hodiny tichého sezení, bude to den, na který nezapomeneme.
Protože rybaření není jen o tom, co taháme z vody. Je to i o tom, co si z ní odnášíme v sobě. Pátek třináctého navíc není to nejhorší, co vás může potkat.
Pro většinu rybářů je daleko horší to, co nastane za 3 dny. Čeká nás totiž pondělí šestnáctého června. Zahajovačka v takto blbém termínu, je pro některé z rybářů (kterým to nevyšlo s dovolenou) osobní katastrofou.
Jinak ale samozřejmě, celé toto je dost možná kravina. Možná.
Raději se opatrujte!
Další příspěvky:
Prosívání krmení na feeder: s tímto setem to zvládnete snadno a rychle
Ludva a jeho hon za metrovou štikou
Reflexní popky Mivardi: různé chuti a barvy, i bílá
Buďte první kdo přidá komentář