Neproměněný záběr: když se ryba netrefí

Stojím na břehu jedné ze zátok naší přehrady a prohazuji vodu woblerem. Poněkud ospalé listopadové odpoledne uspává nejen mě ale asi i ryby. Už hodinu a půl brousím po známých místech bez náznaku záběru.

Nástrahu oživuji mírným cukáním v naději, že se alespoň já trochu proberu. Když tu najednou pár metrů od břehu vyskočí několik drobných rybek. Wobler už je ale u břehu, tak okamžitě pojmu podezření, že přece jen nějaký dravec přijel se z povzdálí podívat.

Okamžitě následuje nához ve směru dění ale pro jistotu o kousek dál. Opakuji stejný způsob vedení a opravdu! Dva metry ode mě se zjevuje štika! Dojede za woblerem až pod moje nohy. Zdá se skoro jako by čumákem šťouchala do posledního trojháčku. Najednou ryba dělá elegantní otočku přímo u břehu a mizí v hlubině.

Další pokusy o vylákání zubaté byly marné. Ten den jsem (ne poprvé a ne naposledy) odcházel s nulou.

Neproměněný záběr je běžnou součástí přívlače

Všichni tyto situace známe. Ryba často za nástrahou vyjede až z hlubiny ale buď ji nedobere nebo prohlédne naši lest a ani se nakonec nepokusí o útok. Nebo je záběr poctivý ale ryba se jen bez zaseknutí píchne o háček.

Je v takové situaci možné rybu hned ulovit dalším nahozením? Určitě ano, i když ne vždy se to podaří. Pár triků jak v těchto situacích postupovat ale mezi rybáři koluje!

Musíme myslet jako ryba

Oblíbená hláška z béčkových amerických filmů asi není úplně na místě, protože nikdo z nás neví, jak ryba myslí. Jako rybáři ale máme jisté zkušenosti s jejich chováním. Víme například, že ryby jsou poměrně učenlivé. I přes široký sortiment nástrah různého charakteru nejde při dnešním rybářském tlaku dravce něčím překvapit.

Stačí jedna nebo dvě špatné zkušenosti v mládí s vláčecí nástrahou a už si příště dají pozor na ty podivné barevné a pohyblivé věci, co plavou kolem.

Výprodej rybářských potřeb v Plzni

To nejspíš platí i z krátkodobého hlediska. Když se ryba škrábne o háček, tak šanci na další záběr můžeme odhadovat tak padesát na padesát. Lepší je pokud jsou ryby aktivní a zuřivě útočí na vše kolem. Takových okamžiků ale tolik nebývá.

Jak na rybu, která vyjela po nastráze až k vám

Tato důvěrně známá situace může nastat za dvou odlišných okolností. Pokud ryba pravděpodobně jen proplouvá kolem, na místě bez výrazných překážek a úkrytů, pak je třeba jednat rychle. Neproměněný záběr se už nemusí opakovat. I štiky jako stanovištní dravci často pendlují po revíru, o okounech a candátech ani nemluvě.

Takovou rybu je nutné zastihnout dříve než se zase vzdáli a hlavně dokud je správné naštvaná a připravená opětovně zaútočit. Nához musí proběhnout rychle, není čas na výměnu nástrahy nebo přílišné přemýšlení kudy ji povedeme.

Hazíme přímo tam, kde tušíme, že se ryba nachází. Důležité je, aby se přímo před tlamou co nejrychleji objevila její kořist. Šance na opětovný záběr jsou pořád vysoké.

Něco jiného je pokud se jedná o stanovištní rybu. Tou může být klasicky štika, ale i jiný dravec o němž víme, že na revíru stojí na jednom konkrétním místě či v jámě nebo vracáku. Nejlépe se to pozná na řece, ale i na stojatých vodách můžeme najít dokonalé rybí úkryty u spadlých dřevin, přítoků, zatravněných míst a podobně.

Takový dravec se po neúspěšném útoku zase zaparkuje zpátky na svoje místo a máme šanci se o něj pokusit znovu. V tomto případě se na nějakou vteřinu prodlení nemusí hledět a možné je zkusit změnit nástrahu. Funguje například podobná nástraha ale lehce odlišné barvy nebo i menší velikosti.

Čtěte také: Trout Area – jak začít se závodním lovem pstruhů

Pokud ani na třetí nebo čtvrtý nához nemáme reakci, je lepší nechat rybu trochu uklidnit. Vrátit se můžeme za malou chvilku a zkusit to znovu klidně i s další nástrahou. Většinou ale zůstávám u podobného typu nástrahy a měním hlavně barvy (ne ale temné na fluo, držím se podobných odstínů) nebo velikost. Na tekoucí vodě ještě můžete zkusit vystřídat vedení po a proti proudu.

Drbnutí a neproměněný záběr daleko od břehu

Odlišná situace nás čeká pokud neproměněný záběr přišel z míst vzdálených od břehu. V tom případě nemáme moc možností zjistit jaká ryba a odkud vedla útok na naši nástrahu. Pokud si ale opravdu jsme jistí, že šlo o záběr a nikoliv o zadrhnutí na nějaké podvodní překážce, tak není moc možností než se soustředit na tuto konkrétní lokalitu, kde k záběru došlo.

Pro začátek můžete poodejít pár metrů stranou a vést nástrahu přes stejné místo ale v odlišném směru. Změnu úhlu vedení nástrahy můžete takto učinit snadno na dvě odlišné strany od vaší původní pozice. Pokud ani to nepomůže, tak nezbývá než přistoupit ke změně nástrahy či způsobu vedení celkově.

Vedení nástrahy je faktor, který můžeme operativně ovlivňovat

Volba nástrahy, její velikost a barva je velkým tématem. Všechny možné diskuze a skupiny na sociálních sítích jsou plné příspěvků na toto téma. Je fascinující jak rybáři tíhnou k tak zjednodušujícímu principu nahlížení na rybolov.

Otázek týkajících se způsobů a triků jak vést nástrahu je výrazně méně. Přitom právě to je velká škoda. Každý určitě zná nějaké fígle, nebo má zažité způsoby práce s nástrahou. Taková diskuze by jistě byla přínosná pro všechny zúčastněné.

Možná ale právě to si každý schraňuje a nenechává svá tajemství jít volně mezi další rybáře. Způsob vedení nástrahy je věc, která dokáže určit jestli něco ulovíme nebo ne.

Z hlediska našeho problému, kterým je klasický neproměněný záběr, můžeme na vedení nástrahy měnit zejména rychlost.

Každý z nás má nevědomky zažitou určitou rychlost vedení nástrahy, kterou považuje za normální. Takováto průměrná rychlost se dá měnit oběma směry. Někdy zafunguje maximální snížení rychlosti až na nulu. Nejčastěji to zabírá na tekoucích řekách při použití woblerů nebo i rotačních třpytek.

Tyto tvrdé nástrahy v proudu pracují na maximum i když je skoro nepřitahujeme. Rybí druhy, které obzvlášť nemohou vystát takovéto drzé chování jsou hlavně tloušti. Když se jim nástraha dlouho producíruje před nosem, tak se prostě neudrží. Záběr můžete očekávat ale i od pstruha nebo bolena.

Na nerozhodné zubatice nebo okouny pak může zafungovat přesný opak. Až přehnaně velké zrychlení často spustí v rybě lovecký instinkt a donutí ji pořádně máchnout ploutví aby dohnala narušitele jejího teritoria, který se tak náhle rozhodl zmizet z dosahu.

Trpělivost a klid růže přináší

K neproměněným záběrům dochází a docházet bude. Není třeba si s nimi příliš lámat hlavu. V podstatě je to důkaz, že postupujeme správně a jen se nepovedlo rybu zaseknout. Důležité je mít v hlavě alespoň nějaký plán, jak postupovat.

Pokud vyzkoušíte výše uvedené taktiky, tak snad zvýšíte svoje šance na opětovný úlovek. Pokud se to přes veškerou snahu nepovede, můžete s klidným srdcem přejít na jiné místo a úspěchu se jistě časem dočkáte taky. Ne každá ryba nám je souzena a alespoň budete mít motivaci se na dané místo brzy zase vrátit!