Na řece Ohři v Žatci došlo v posledních týdnech k opakovanému úhynu ryb. Příčinou je silný tlak rybožravých predátorů, na který si rybáři dlouhodobě stěžují i v dalších částech republiky.
Severočeský územní svaz zaznamenal úhyn amurů bílých v celkové hmotnosti nejméně 200 kilogramů. Ryby nesou jasné známky napadení predátory. Situace je nyní zhoršená tím, že velká část vodních ploch i klidnější části toků zakryl ledový příkrov a predátoři se soustřeďují na otevřené úseky. Zimující ryby jsou zde snadným cílem.
Predátoři přitom ryby neloví jen kvůli potravě. Často je z různých důvodů zraňují opakovaně a velké procento přeživších ryb následně uhyne na následky poranění a stresu, což se zřejmě stalo právě na Ohři. Mezi nejčastější predátory přitom patří rybožraví ptáci a také zejména vydra říční.
Celorepublikovým problémem jsou obří hejna kormoránů
Pozornost rybářů i médií v posledních dnech přitáhli hlavně kormoráni. Mrazy a led je vytlačily právě na nezamrzlé části řek, kde se ve velkých hejnech intenzivně živí rybami.
Český rybářský svaz proto v uplynulém týdnu vyzval rybáře, aby pomohli mapovat místa výskytu kormoránů. Jejich hromadné zimování na českých tocích už zaznamenala i nerybářská média. Nejde přitom o žádnou výjimečnou událost, ale o dlouhodobě známý problém, který se zostřuje právě během tuhých zim.
Například na severu Čech se několikasethlavé hejno pohybuje například přímo v krajském městě a podobných hnízdišť kormoránů je možné nalézt po celé ČR na mnoha lokalitách.
Hejna kormoránů pro své přežití potřebují ulovit velké množství potravy. Následek toho během krátké doby jsou schopni v podstatě eliminovat rybí obsádku na úsecích, kde se hejno pohybuje.
Podle údajů vědců z Biologického centra Akademie věd ČR spotřebuje jeden kormorán v průměru kolem 400 gramů ryb denně. Hejna přitom běžně čítají desítky až stovky ptáků.
Někteří jedinci navíc zvládnou za den ulovit i kolem jednoho kilogramu ryb a troufnou si na kusy dlouhé až 50 centimetrů. Zejména na říčních úsecích s reofilními druhy ryb mají šanci predátorům uniknout jen ty největší kusy.
Když se k tomu připočte fakt, že část ryb predátoři pouze zraní a ty následně hynou, je zřejmé, že rybí obsádky na dotčených revírech jsou vážně ohroženy.
Kde se berou amuři na tomto úseku Ohře?
V souvislosti s touto zprávou stojí za to zmínit také lokální zajímavost. Nejednoho rybáře napadne, kde se na řece Ohři v úseku, který je z velké části tvořen pstruhovými revíry, vzalo tolik pěkných amurů.
Jen pro vysvětlení. Na úseku Ohře pod ÚN Nechranice naleznete dva pstruhové revíry. Spodní konec pstruhového úseku leží přímo v Žatci, přičemž ale následující MP revír po toku má také svůj specifický režim, který se částečně blíží podmínkám lovu na pstruhových vodách, například omezením lovu na přívlač od září.
Ohře pod přehradou je mezi rybáři pojmem jako dobrý pstruhový revír. Díky studené a čisté vodě tu vzniklo takzvané sekundární pstruhové pásmo a podmínky pro lososovité ryby jsou zde velice slušné. Ryby tu dokážou dorůst pěkných velikostí, i když většina místních se shodne, že zlaté časy už asi pryč.
Nejde jen o predátory či další problémy s čistotou vod a obsahem kyslíku ve vodě v části pod hrází. Svoji roli zde hraje také obrovský tlak. Na zmíněných revírech se během sezony vystřídá bez nadsázky půl republiky (autora tohoto textu nevyjímaje, viz např. zde), hlavně v období před zahájením dravců na mimopstruhových vodách jde o významnou cílovou destinaci pro vyznavače přívlače, kteří mají šanci zde udělat kýžené foto s trofejním pstruhem.
Podle Severočeského územního svazu může v případě uhynulých amurů jít o ryby, které utekly z Nechranické přehrady. Koresponduje to se zkušenostmi, které s těmito revíry mají místní rybáři z Chomutovska a Žatecka.
Opakovaně zde narážejí na rybí druhy, které do klasického schématu pstruhového hospodaření nezapadají.
Roli v tom s největší pravděpodobností hraje právě přehrada. Za zvýšených průtoků dochází k úniku rybí obsádky do Ohře. To se týká také často skloňovaných nechranických candátů.
Dravci jsou všem z hlediska pravidel rybolovu na pstruhových revírech nežádoucí a rybářský řád říká jasně: co ulovíte, to si musíte odnést.
Z doslechu máme informace také o úlovcích sumce velkého. Zabránit únikům by teoreticky šlo asi jen nějakým technickým řešením na straně vodohospodářů, pro které to ale nejspíš nebude prioritní problém, takže nezbývá než daný jev přijmout jako fakt. Přehrada stvořila unikátní revír a má i vliv na další jeho specifika.
Zajímavé je i to, že minimálně část rybářů sem dnes chodí cíleně na kapry, jak jsem měl možnost pozorovat například u jednoho z nadjezí. I to je na pstruhovou povolenku možné, když si lov jiných druhů správně zapíšete a chytáte na nástrahy rostlinného původu. Pstruh nebo lipan chycený náhodou pak musí samozřejmě zpátky do vody.
Taková je dnes realita Ohře. Krásná voda, silné ryby, ale taky tlak, který je znát čím dál víc. Ohře v Žatci a okolí se navíc potýká i s rozšířeným pytláctvím, jehož protagonisté se nenechají odradit opakovaným dopadením ze strany RS ani citelnými pokutami v částkách nad deset tisíc korun, které jim příslušné úřady v minulosti vyměřily.
Zdroj: FB a web Severočeského územního svazu ČRS, Ilustrační foto: autor
Čtěte také:
Rybářské průvodce a pronájmy pozemků si v Maďarsku ohlídá rybářský svaz: zavádí licence
Jak je to s nonstop rybolovem v roce 2026? Méně revírů a důraz na invazní druhy
Buďte první kdo přidá komentář