Jak jsem zahájil sezónu dravců 2021

naviják a kniha přívlače

Letos se mi povedly dvě věci. První je vzít si v práci volno ve středu, zrovna když naše těžce zkoušená company zuřivě honí termíny na několika státních zakázkách současně. Bonusově jsem ještě ukecal Jiřího Vaňka, aby mi propálil pár oblíbených míst na Ohři.

Ohře je naše srdcovka, každý jsme ovšem narozeni v úplně jiné epoše (sorry, Jiří) a naše rodné revíry na ohrace od sebe dělí víc než sto kilometrů po silnici. Už delší dobu jsem toužil poznat dolní Ohři a Jirka zde kdysi prožil své rybářské mladí. Slovo dalo slovo a já míjím autem po dálnici Slaný. Jedu na sever. Ale žádný Nechranice nebo tak, hezky na řeku.

Hurá na člun

Na smluveném místě potkávám auto s vlekem a člunem. Dojizdime k vodě a kolem páté je náš nafukovací Titanic na vodě. 

Elektromotor si vrní a brzo dorazíme na místo, kde by to mělo brát. Dolní Ohře není přehnaně široká ale ani rybářů tu teď moc není. Pár borců evidentně přijelo chytat na rybičku ale vláčkař žádný.

Já mám u sebe dva pruty, jeden lehčí na gumu a štikový tvrďák na woblery. První jde do práce ten lehčí. Vzhledem k množství potěru, které jsem viděl podle břehů to hodlám začít na smáčka. A to víš že jo!

Během prvních dvaceti minut jde z vody (a pak zpět) asi pět okounů. Velikost ale od patnácti do pětadvaceti centimetrů. Mě to ale uspokojuje. Navíc tuším, že jakmile žerou okouni, tak budou žrát i štiky. Jirka má dokonce jednoho třicátníka, ale upozorňuje mě, že tohle místo byla topovka na candáty. Ptám se ho, v jaký zhruba době a prej zhruba do roku 1992:)

Každopádně změna taktiky okamžitě následuje. Beru si menší kopyto a začínám oťukávat dno. Jirka mezitím chytá na druhou stranu a má první letošní štiku. Spíš štičku, poněvadž míru by určitě neměla.

okoun z ohře
Okouni brali ráno ochotně

Kolem půl osmé mám první lepší záběr a je to vážně candát kolem 45 centimetrů. Mistr Jiří evidentně závidí, i když počet jeho okounů přesahuje cifru 10 kusů.

candát na zahájení
I jedno céčko přišlo

Trocha testování nástrah

Po osmý začíná slunce celkem slušně smažit. V rámci redakce jsem minulý týden obdržel na zkoušku pár domácích rotaček z dílny FBF. Se slovy: „Na a něco chyť!“, jsem převzal pár kousků menších třpytek v matných odstínech šedi. Jen pro upřesnění: občas samozřejmě dostáváme nějaké nástrahy na zkoušku od různých firem, a tohle je ten případ. 

Poznatky k těmhle rotačkám mám dva – chodí celkem dobře. Některým trochu pomáhá proud, ale to je v rychlejší vodě spíš výhoda protože nedávají takový odpor. Zároveň vypadají trochu jinak než ostatní třpytky, mají hodně matný listy a tělo omotaný drátem.

Bohužel mám zakázáno tyhle třpytky hned utrhnout, neb poslouží pro napsání ještě nějakých recenzí. Jinak bych se do nich rovnou pořádně opřel a protáhl je nad vázkami.. Dneska jsem s nimi aspoň procházel břehy a vytáhl dva menší okouny z Ohře. Další poznatky k těmhle nástrahám ale dáme dohromady až během sezóny.

Kde jsou štiky?

Na zahájení jsem si naplánoval hlavně pořádné štikování. Slunce je nemilosrdné a tak využíváme stín a taháme nástrahy podél břehu. Zuřivým twitchingem se snažím nalákat nějakou zubatou. Čekám totiž, že v tomhle pařáku už budou zalezlé někde podél břehu. Největší naděje mám u několika chatek, kde mají majitelé uvázané pramice. Ale světě div se, ani ťuk ani pohyb dravce. 

Obloha se čistí, což mě trochu vadí protože v horku se nedá vydržet. Domluvu jsme měli takovou, že jestli bude hic tak maximálně do 11 končíme, takže pomalu míříme k místu, kde máme auta. Konečnej účet není úplně katastrofa.

  • Dost okounů
  • Jeden candoš
  • Jedná štika

Na dva lidi a to vedro celkem ok. Já doufal v nějakou lepší štiku, ale třeba příště.

Reklamní okénko

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.