Venku zase nastalo vedro jako sviňa, že by ani psa nevyhnal. Jaká krása jít na ryby na čtvrtou ráno a užívat si svěžího vánku za svítání.
To bych ale nesměl bejt já se svým vztahem k rannímu vstávání. V půl sedmé, kdy otevírám oči, už je na ulici dost teplo.
V klidu jsem si udělal kafe, snídani a pořešil tu nejnutnější část pracovních věcí s tím, že to opět zkusím trhnout přes poledne. Tři ranní hodinky mi totiž trvá se zbavit nejnaléhavějších pracovních záležitostí.
Vzhledem k tomu, že venku to ale dneska vypadá obzvlášť vypečeně, měním původní plán.
Místo UL bláznění s přívlačí pod jezem, sice s nohama ve vodě ale na přímém slunci, si radši zalezu do stínu pod strom.
Do batohu tak házím feeder, připevňuju jeden prut a nezbytný vercajk. Minimalistická feederova výbava (neberu ani židli) a stejně to je těžké jako prase.
Sedám s tím totiž na kolo a tady je každá blbost navíc cejtit na hřbetu. Řítím se vstříc k Vltavě, což je naštěstí z kopce. Zpátky to bude asi očistec v tom horku. Je po desáté a už to smaží.
Čtěte také: Krátký večerní report z feederu
Hlavně někam do stínu
Místo se stromem mám natipované z mapy, nikdy jsem tam předtím nechytal. Jen doufám, že při aktuálním postavení slunce spočinu ve stínu starého dubu zatímco cyklistická veřejnost na cestě za mnou se bude vařit ve vlastní šťávě.
Předpoklad se plní a tak ponedlouho zapichuji vidličku na kýženém místě. Dál nastává klasické kolečko. Navlhčit krmení. Mám tady kousek říční směsi od MVDE, který velice zdařile míchnu něčím podobným od Decathlonu a to celý ještě vylepším plechovkou kukuřice.
Nakonec tam leju scopex ať si ryby pošmáknou. Chytám před ostrovem takže koryto je zúžené a házím asi do půlky.
Po úvodním zakrmení tam konečně hážu čtyřicítku krmelec, který drží na místě tak akorát.
V tenhle moment na to trochu kašlu a než se začne něco dít, tak řeším ještě nějaký maily. Práce online má svoje výhody ale někdy to člověka svádí makat i na rybách a nebo taky rybařit v práci. Technicky vzato bych taky mohl někde dřepět v kanclu a na ryby mít čas jen o víkendu.
Tohle ale byla trochu chyba protože maily zabraly půl hodiny, kdy jsem moc nevnímal okolí. Na prutu ani ťuk a tak chci přehodit a trochu to rybaření rozjet seriózně.
Jenže ouha. Zabrat asi ani nic nemohlo. Krmítko totiž pevně visí a je cejtit, že to nejspíš bude v šutrech. Zkouším to po vláčkařsku vystřelit ale nic.
Nakonec ale pomáhá pozvolný zvyšování tahu a poctivá 25 vlasec šutr obrací. Montáž je zpátky na břehu.
Naháním co jsem zameškal a posílám tam pár dávek krmení. Napichuju novou kukuřici a posílám to tam naostro.
Jenže ouha po druhé. Visím okamžitě a naprosto jistě. Tohle nevytáhnu a můj odhad je v tomhle bohužel skoro vždy správnej.
Jsem o montáž s krmítkem chudší a silně nasrán. Krásný místo pod stromem, fakt. Ale totální past na vše, co padne na dno. Vltavský dno je obecně samej šutr ale tady to bude extrém.
Naštěstí je v okolí stromů víc takže následuje akce kulový blesk. Hážu vše do báglu, prut do ruky a i s kolem se plazím o kus dále.
Tady to nechci nechat náhodě. Navazuji padesátku olovo a jdu si hrát na přívlač. Průzkum olovem o dno kupodivu skončil bez trhání.
Oťukal jsem dno a zjistil, že tak 40 metrů od břehu to vypadá bez vázek. Dokonce snad i náznak jemného sedimentu jsem zaznamenal nebo si to aspoň myslím podle pocitu z dopadu na dno.
Každopádně to vypadá, že když tam nahodím tak hned neuváznu a to je základní předpoklad proto abych něco chytil.
Zakrmuji znovu. Vlasec ani nedávám do klipu. Na hladině se odráží protější kopec a celkem se mi kupodivu daří házet do stejného místa, kde se odráží hrana lesa. Tak snad to pak proud nechá padnout vždy plus mínus stejně.
Každopádně změna místa ryba jistá funguje protože na prutu to začíná být zajímavé. Občas něco ťukne a minuty začínají ubíhat v napjatém očekávání.
Když se pár minut nic neděje, tak tam posílám další dávky krmení. Ze začátku se mi nedaří seknout dvě hokejky.
To přisuzuji té velké větvi nademnou do níž při záseku opakovaně třískám prutem. Jelito prostě. Nakonec dávám vidličku o metr a půl dál a prut vytáčím špičkou od větví pryč.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a první ryba na prutě. Bohužel padá.
Na další nához už mám ale šikovnější ruku a první plotice je na břehu. Háček vyndám ještě v podběráku a házím znova.
Teď pro změnu voda nese trávu, která má po nárazu do vlasce tendenci odnést mi prut takže trochu bojuju a několikrát přehazuji.
Kapr kam se podíváš
Další záběr je razantní a podle toho, co se děje na konci, mám silné podezření na kapra. Jak by ne.
Hned po jeho puštění se situaci jako přes kopírák opakuje akorát s tím rozdílem, že nestačím točit klikou. Kapr jede přímo na mě. U břehu vedle mě je totiž tráva. Moc ji není ale když do ní kapr zapluje tak můžete mít s patnáctkou návazcem lehký problém.
Moc to ale neprožívám protože vím, že v nejhorším do tý trávy pod břehem po kolena ve vodě vlezu.
Není to ale potřeba. Kapra si vymanévruji do podběráku a mám ho.
Kdybych byl masař tak asi mám splněno a začínám balit. Neměřil jsem je ale podle mě oba byli jedlí, určitě ten druhý by jednu rodinu pro dnešek nakrmil.
Jelikož jsem ale rybomil a nechce se mi do kopce na kole tahat další zátěž, tak mají svobodu.
Po chvíli následuje další kapr, tentokrát menší velikosti a tím začíná kolečko nához-záběr-zdolávání téměř stejného kapra znovu, které mě zas tak nebaví.
Mám rád druhovou pestrost a rád chytám říční ryby. Kapr za kaprem je spíš dřina.
Stejně je ale čas končit protože už jsem tady tři hodiny a slunce, potvora, se sune na západ. Strom nademnou už začíná stínit spíš cyklistům a pejskařům než mě.
Monstrum na hladině
Takže to balím a právě včas neboť když skládám prut, zjevuje se na hladině monstrum a to doslova.
Jsem si myslel, že Vltavu a provoz na ní už ze břehu a taky z katamaránu za těch skoro pět let už znám. To ale vůbec.
Obrovské bílé monstrum s nápisem Elbe Princesse II se řítí na mě. Jsem myslel, že plavení dráha je za ostrovem ale asi jak pro koho. Kdybych měl nahozeno tak teď mám co dělat ajnžto kvůli proudu jsem měl vlasec hodně vysoko. Předtím to nevadilo jelikož všechny předchozí lodě jely jinudy.
Tohle má ale kolesa vzadu a tím asi i malej ponor takže si to šněruje kolem mě a dělá navíc hodně velký vlny. Koukám na internet a je to prý luxusní plavba z Německa až pod Slapy. Jen za 1200 euro. Já tam onehdá plul s paroplavbou za 500.
Loď ještě můžu docela dlouho obdivovat protože jedu podél vody na kole stejným směrem a stejnou rychlostí cca 15 kmh. Lidi na lodi ale asi netrpí tolik tím horkým protivětrem jako já na kole, je fakt příšerné vedro a ještě fouká.
Být na rybách v horku přes den je proti všem poučkám, Ukazuje se ale, že někdy se i v tomhle počasí dá pěkně zachytat. Možná to bude tím, že voda ve Vltavě díky přehradám nikdy není úplně teplá, co já vím. Každopádně na feeder asi ani po zahájení dravců úplně nezanevřu.
Buďte první kdo přidá komentář