V Praze je blaze se říká a asi to sem tam platí i pro rybáře. Tentokrát jsem se rozhodl zajít si na lehkou vláčku někam blízko jelikož nebyl čas nebo jsem byl líný podniknout něco impozantnějšího.
Čas by vlastně byl ale nechtělo se mi ve volnu ráno vstávat. Po ranní kávičce tak vyrážím k řece tramvají, což je otázka asi čtvrt hodiny.
Ráno se nechce, dopoledne to jistí
Týden po zahájení ani nepředpokládám, že budu u vody sám. Ranní ptáčata ale akorát vyklízí pole. Na dotazy ohledně úlovku nejsou moc komunikativní.
To znamená, že to buď bylo hodně dobrý nebo hodně blbý a nechtějí se dělit informací.
No koneckonců to poznám za chvíli na vlastní kůži. Řekou po deštích teče trochu bordel a první půlhodina je bez kontaktu.
Zapomněl jsem říct, že s sebou mám jen malou krabičku s pár woblery a dalšími nástrahami.
Zbytek zůstal doma a já se alespoň nemusím složitě zabývat otázkou na co chytat.
Slunce svítí ale je chvílemi chladno. Wobler proti větru nejde moc nahodit a tak tahám z krabičky spinner nebo jak se té kovové rybičce s listem od rotačky nadává.
Narozdíl od rotačky tohle netočí šňůru a navíc jde o velmi těžkou nástrahu.
Okamžitě s ní získávám superschopnost dalekého nahozu a můžu propátrávat Vltavu hodně daleko od břehu.
Jen to nesmí padnout na dno. S trojhakem dole je to jasná vazka. Míst kam by se to mohlo zarazit je na dně požehnaně.
S touhle věcí dost rychle projedu slušný kus břehu, ujdu tak 200 metrů a pořád nic. Není vidět ani zalovení bolena, který by to vcelku reálně mohl při rychlejším vedení vzít.
Papouškovské barvy chytají
Nakonec to nevydržím a beru starého známého Horneta v divokých barvách. (Pokud by vás zajímal reklamní odkaz tak je to přímo vzor Gold Fluo Perch, který většinou házím do pstruhovky jako minule). Zkoušel jsem jim nabídnout i variantu v barvě potěru, co se motal podél břehu ale toho asi byli přežraní a chtěli pankáče.
Jasně zbarvený malý wobler se dnes ukazuje jako trefa do černého. Nebo to je možná tím, že jsem přišel k mělčině, jež se hemží právě potěrem a dravci číhají blízko něj.
Ještě před první rybou ale pozoruju drama jak z rybářský příručky. Po pár náhozech kousek ode mě vletí tak třicítka štika do potěru asi v deseticentimetrové hloubce.
To jsem ani nestihl vyfotit. I když prosvištěla fakt blízko a prohnala se podél břehu na pěkných pár metrech. Ta by snad vylezla i po schodech na nábřeží kdyby tam viděla něco k jídlu
Štika zmizela a já mám první záběr, ne ale od ní. Nechápu jak můžu mít hladinový záběr na wobler, který jede možná metr pod vodou.
Voda se ale rozstříkla a na prutu je menší tloušť. Pouštím jej bez použití podběráku a házím dál. Víc jelců se mi ale nedaří, což je buď rukama nebo prostě nechtějí.
Kousek dál si to ale vynahrazuji na okounech, kterých si pár potahám. Velikost žádná závratná ale takový normál.
I ryby chtějí stín
Všímám si, že ryby stojí poblíž míst kam stromy vrhají stín do vody. Voda tady není hlubší než po pás a tak jim to možná dává pocit bezpečí. Tloušť ani bolen ale nic!
Na další zkoumání ale nemám pro dnešek čas. Tlačí mě další povinnosti a ještě musím skočit cestou do zásilkovny pro nějaké věci, které kupodivu tentokrát nejsou na ryby.
Beru to ale jako znamení, že i v Praze se dá během léta zachytat i když máte třeba jen hodinu a půl volného času dopoledne.
V dalších dnech toho času moc nenajdu ale zkusím se ještě urvat k vodě, třeba i s bolenovými nástrahami protože tuhle rybu ve městě ještě nemám a je jich tady prý habaděj.
Buďte první kdo přidá komentář