Když jsem jako dítě obdržel svůj první prut, bylo nahazování největší výzvou, když bych to řekl moderním výrazivem.
Tatínek mi slavnostně předal dětský proutek s opravdovým navijákem a vlascem. Místo na ryby mě ale vzal před dům.
Na konec vlasce mi navázal asi pětigramovou kuličku olova. S odstupem musím říct, že to od něj byla odvaha.
Po krátké instruktáži mě nechal před domem. Bylo mi kolem šestí let a nyní chápu, proč mě nechal řádit samotného. Neměl bych na to nervy.
Olůvko létalo jak blesk. Mířil jsem dopředu, olověná kulička dopadla na králíkárnu vpravo. Skleník přežil jen proto, že kulička vážila tak málo. Brzy se směr hodu začalo přibližovat zamýšlenému, i když pár olůvek ještě dlouho viselo omotaných na elektrickém vedení.
Technika nahazování je základ při lovu ryb na udici. Někteří rybáři přitom jsou lepší než ostatní a umí skloubit vzdálenost s přesností do dokonalé souhry. Přesnost právě často rozhoduje o tom, zda dopadne montáž přesně na vyhlídnuté místo nebo skončí o několik metrů vedle. Přesnost a délka musí jít při nahazování ruku v ruce. Vlastně doslova, jelikož souhra rukou a zbytku těla hraje svoji roli.
Rozdíl mezi průměrným a dobrým „nahazovačem“ totiž není v síle, ale v souhře pohybů. Správný hod je plynulý, přesný a opakovatelný.
Základ všeho začíná u postoje. Možná to zní banálně, ale právě špatné postavení nohou dokáže zkazit celý hod ještě dřív, než začne. Jen upozorňuji, že jako pravák budu popisovat vše ze svého pohledu.
Pokud chcete nahazovat přesně, špička levé nohy by měla směřovat přesně do místa, kam míříte. Tělo se tím automaticky natočí správným směrem. Prut zvedáte nad hlavu tak, aby byl naviják nad vámi a spodní část prutu, tedy rukojeť, směřovala stejným směrem jako vaše noha. Důležité je držet prut na natažených rukou. Tím si vytvoříte prostor pro práci prutu a jeho správné „nabití“, neboli správné zatížení při hodu, které dodá letící montáží tu správnou dopřednou energii.
Jakmile máte správný postoj, přichází fáze přípravy. V této chvíli už jde všechno rychle.
Zároveň musí být každý pohyb přesný. Přenášíte váhu na zadní nohu, většinou pravou, zatímco levá zůstává lehce vpředu. Ruce s prutem jdou mírně dozadu, takže se naviják dostane za vaši hlavu. Tady se rodí energie celého hodu. Není to jen o rukách. Musí spolupracovat nohy, trup i paže. Pokud některá část zaostává, přicházíte o metry i přesnost.
Samotný hod pak nezačíná rukama, jak si mnoho lidí myslí, ale nohama. Je to podobné jako úder v boxu. Nejprve vykročíte levou nohou vpřed přesně ve směru hodu. V ten moment přenesete váhu těla dopředu a zároveň začnete přitahovat spodní část prutu k hrudi. Právě ruka na rukojeti prutu odvádí hlavní práci. Ruka na navijáku spíše vede prut, ale sílu dodává spodní ruka. Tento detail bývá často podceňovaný, přitom rozhoduje o délce hodu.
Celý pohyb by měl působit přirozeně. Zvenku to vypadá, jako byste udělali krok a v jeho průběhu vypustili montáž. Na konci hodu je důležité prut zastavit přibližně pod úhlem 45 stupňů vůči hladině. Pokud vše proběhne správně, prut se v této pozici zastaví téměř sám. Není potřeba to lámat silou.
Tím ale práce nekončí. Mnoho rybářů udělá chybu právě ve chvíli, kdy montáž letí vzduchem. Jakmile olovo opustí prut, mají tendenci polevit. Jenže právě teď můžete ovlivnit konečný výsledek. Prut je potřeba držet stabilně, ideálně stále pod úhlem kolem 45 stupňů ať vlasec letí hladce z oček ven. Každé zbytečné pohupování se přenáší do vlasce a ubírá metry.
Hlavně za větru se může vyplatit lehké přibrzďování vlasce během letu. Tím docílíte napnutější trajektorie a omezíte vznik velkého pytle, který může vítr snadno sfouknout mimo zamýšlený směr.
Nedává to na první dobrou smysl ale montáž s bržděním pak dopadne přesněji a často doletí dál. V okamžiku dopadu na hladinu je dobré vlasec okamžitě zastavit, zaklapnout překlapěč a několika otočkami navijáku ho napnout. Prut pak můžete uložit do stojanu na signalizátory.
Celé kouzlo správného nahazování spočívá v jednoduchosti. Nejde o sílu ani o to „urvat“ co nejdelší hod. Naopak. Čím plynulejší a koordinovanější pohyb, tím lepší výsledek. Každý detail, od natočení nohy přes práci těla až po kontrolu vlasce ve vzduchu, hraje svou roli.
Svoji roli hraje také naviják. Návin musí být uložený dobře. Ideálně nechat pod okrajem cívky jen pár mm mezeru.
Důležité je také vhodné ukládání vlasce, což je úkol pro kvalitní naviják a jeho oscilační systém. Při dlouhých hodech se neobejdete bez šokovky. Ta musí vést až na naviják a její uzel ležet na cívce tak, aby pokud možno rychle a hladce opustil cívku a nebrzdil odvíjející se vlasec na cívce.
Výhodou je samozřejmě 50 mm očko u prutu. Mluvit o dlouhých hodech ale lze nejen v souvislosti s chytáním na extrémní odhozové vzdálenosti. Dosahovat pěkných hodů se dá například i s krátkými kaprovými pruty a při lovu s PVA sáčky, kde ani stometrová hranice není nereálná.
Možná vás překvapí, jak rychle se dá technika zlepšit. Stačí si jednotlivé kroky uvědomit při každém hodu. Najednou zjistíte, že házíte dál, přesněji a s menší námahou. Nebo taky ne. Ale není to důvod házet flintu do žita, když se to párkrát nepovede. Zažité pohybové vzorce jsou holt sviňa a jejich překonání chvíli potrvá.
8 tipů, které vám pomohou dosáhnout delších náhozů
Jaké jsou kaprové navijáky na daleké hody
Buďte první kdo přidá komentář