Ryby jsou plaché. To je asi základní postřeh k chování ryb, na nějž se paradoxně asi trochu zapomíná.
Soudě dle chování části rybářů. Pamatuji jako chlapec pstruhové potoky plné ryb.
Cestou podél vody byly vidět jen šípy vyplašených pstroužků mizejících pod zatopené kořeny. Některé ryby velice dobře vidí. Díky tomu, že žijí v čisté vodě pak mohou o nebezpečí vědět ještě dřív, než stanete na břehu. Tohle umí v čisté a klidné vodě právě pstruzi.
Pro vyplašení ale ryba vůbec nemusí nic spatřit. Ryby totiž vnímají svět úplně jinak než my. Jejich hlavní smyslový orgán, takzvaná postranní čára, funguje jako dokonalý detektor vibrací.
Jako vibraci můžeme označit nejen hluk ale i otřesy a jakoukoliv podezřelou změnu zvukového pozadí, na nějž je ryba u svého stanoviště zvyklý.
Postranní čára se táhne po obou stranách rybího těla a dokáže zachytit i ty nejjemnější pohyby ve vodě nebo v jejím okolí. Například tlakovou vlnu způsobenou veslem, kroky po břehu nebo šplouchnutí dopadajícího krmení.
Pro rybu je to něco jako sluch, zrak a hmat dohromady. Když se tedy přiblížíte nebo chováte moc hlučně, postranní čára okamžitě hlásí poplach.
Dalším smyslem, který rybám pomáhá přežít, je mimochodem i čich a chuť. Kapři, líni nebo cejni i jiného druhy mají množství receptorů, které zachytí chemické změny ve vodě. Stačí pár molekul cizí látky a ryba pozná, že něco v okolí se děje.
Ve většině případů ale takto ryba může spíše hledat potravu. Receptory ale mohou rybám někdy pomoci při otravách nebo znečištění vody, kdy například mohou intuitivně vyjet k neznečištěnému přítoku.
Zrak je u většiny druhů přizpůsobený na světelné podmínky pod hladinou a jeho kvalita se může odvíjet od způsobu života druhu.
Pstruzi, okouni a někteří další dravci logicky vidí velice dobře. Sumci spoléhají spíše na své vousy a postranní čáru protože jsou aktivní v noci a přes den setrvávají spíše v hloubkách, kde již zrak není natolik stežejním smyslem.
Hluk, otřesy a prudký pohyb dovedou ryby vyplašit spolehlivě
Ryby obyčejně vidí dobře do stran, ale ne přímo dopředu. Zato vnímají kontrasty a pohyb.
Když se nad nimi náhle objeví stín jako třeba silueta člověka nebo prutu, reagují úprkem. I to je důvod, proč se vyplatí stát dál od břehu a spíš se krčit než tyčit.
Zároveň se při nehybném vysedávání u břehu či postávání při zabrození ve vodě můžete s rybou potkat velice zblízka. Nehybnou siluetu člověka nemusí ryba vnímat skoro nijak.
Rybáři si často škodí hlukem, který si vůbec neuvědomují. Dunění bot po břehu, zabouchnuté dveře od auta, nebo hlasité povídání se sousedem na druhém břehu.
Tohle vše škodí. Bohužel s pokrokem v rybařině a lovem na velké dálky se tak trochu ztrácí opatrnost a klid pro rybáře dříve typické. Tišší blázni si prý občas dokonce pouští hudbu.
Hluk by přitom na rybách měl být co nejmenší.
Voda totiž přenáší zvuk mnohem rychleji než vzduch. To, co nám připadá jako neškodný šramot, může být pro rybu velice dobře slyšitelné a čím klidnější voda a menší revír, tím spíš si je poplašíte.
Co dělat, když už se stalo? Nejlepší recept je ticho a trpělivost. Přijít k vodě pomalu, sednout si, počkat, až se všechno utiší. I v tom se pozná zkušený rybář, když dokáže splynout s okolím. Často se stává, že po půlhodině klidu se ryby znovu vrátí do místa, odkud předtím zmizely.
Bohužel, musíme brát do úvahy ještě civilizační vlivy. Dá se předpokládat, že na revíru u dálnice nebo u rušného přístavu klid čekat nemůžeme. I ryby by ale měli být na tyto každodenní rušivé vlivy zvyklejší než někde na lesním rybníčku.
Z hlediska plašení také platí, že je dobré chytat jemněji. Samozřejmě ne v případě cíleného rybolovu na trofejní kusy, kde oslabit sestavu zavání průšvihem.
Při „běžném“ rybolovu ale zkuste používat jemnější montáže, které na hladině nedělají hlasité šplouch a pro rybu jsou méně nápadné.
Doporučuje se vyvarovat také nenápadných ale typických zvuků jako při pokládání podběráku na zem nebo či pokládání prutů do vidliček.
Někdy se ale stane, že se ryby splaší i bez jakéhokoli rušení. Může to způsobit predátor. Ve vodě proplave štika, přiletí volavka nebo kormorán. V takových chvílích nezbývá než zase počkat, až se situace ve vodě uklidní.
Zkušený rybář ví, že klid u vody je základ úspěchu. Nejen proto, že ryby se cítí bezpečně, ale i proto, že v tom tichu začne vnímat víc. Vodu, vzduch, vlastní dech. A najednou zjistí, že to ticho, které měl původně pro ryby, dělá dobře i jemu. Protože kdo umí být zticha, ten se dřív nebo později dočká.
V dnešní době spousta revírů takový klid ani nenabízí, nejčastěji právě z důvodu polohy u rušných cest a silnic nebo cyklostezek. Važme si každého klidného místa, kde můžeme trávit čas a chytat ryby.
Čtěte také:
Ceny povolenek 2026: jak se změní náklady na rybolov v nové sezoně?
Brutální sleva: extra dlouhý kaprový prut s 50 mm očkem
Proč neberou: 10 nejlepších výmluv pro rybáře, kteří nic nechytí
Jaký je rybolov v listopadu? Chce to znalost míst i trpělivost
Buďte první kdo přidá komentář