Máme mimosezónu a tím taky trochu čas věnovat se méně exponovaným tématům. Mám rád, když se někdo s vervou pustí do činnosti, která na první pohled možná nemá smysl. Přesto na ní ale něco je, i když jde vlastně o věc nepraktickou a většina lidí by řekla, že o jde zbytečnou a předem ztracenou záležitost.
Myslím, že to byl Bohumil Hrabal, kdo pro takovou činnost vymyslel slovo pábení. Příkladem pábitelské činnosti, která se trochu dotýká našeho rybářského světa, byla vcelku nedávná snaha o přejmenování Berounky. Tedy přesněji, o navrácení jejího historického jména.
Berounka totiž nesla v celém toku historicky název Mže, tedy jedné z řek, z níž v Plzni vzniká.
Co se v článku také píše:
- Kdy vznikl název Berounka a jak se posouval začátek jejího toku
- Který přítok Berounky si zahrál v Okresním přeboru
- Kudy si řeka před 200 lety našla nové koryto
- Kde na řece vzniknou nová chráněná území a parky
Berounka jako nejvýznamnější západočeská řeka
Jedná se o řeku v rámci Čech jistě velmi významnou, její délka se udává 139 kilometrů, což není na první pohled mnoho. Vzniká ale soutokem větších toků až v Plzni. Název Berounka nese až od spojení Mže a Radbuzy.
Pokud započítáme tyto zdrojnice a také Úhlavu a Úslavu, tak se řeka výrazně prodlouží v délce a jedná se o tok odvodňující významnou plochu území na západě a jihozápadě Čech. Její povodí dokonce z malé části zasahuje kousek Německa.
Průměrný průtok u ústí do Vltavy v Praze činí 36 kubíků. Svým charakterem se jedná o řeku velmi členitou.
Protéká krásným údolím a přírodou na severovýchod od Plzně.
Nebyla zasažena přehnanou regulací a svůj přírodní charakter si na četných místech zachovává ještě na dolním toku, v silně urbanizovaném údolí mezi Berounem a Prahou.
Zde přitom ještě před několika lety hrozilo přetvoření dolního toku na ohyzdný plavební kanál, který by umožnil plavbu velkých lodí až do Berouna.
Původní koryto řeky překvapí mělkými peřejemi a rychlými proudy dokonce ještě na katastru Prahy, pár kilometrů před ústím do Vltavy.
Že Berounka byla v těchto místech řekou divokou, dokazuje událost z roku 1829. Tehdy při povodni řeka změnila koryto. Původně se soutok nacházel pod Zbraslaví. Během velké vody si ale tenkrát řeka našla cestu k dnešním Lahovicím, o zhruba kilometr a půl směrem na sever.
Berounka nebo Mže?
Název Berounka je nepochybně spjat s městem Beroun, kterým řeka protéká.
Dovolím si malou kulturně-sportovní odbočku: Zde také na své cestě přibírá další zajímavý tok: Litavku – řeku fotbalovou, kterou znají hlavně fanoušci Příbrami a také znalci seriálu Okresní přebor.
V seriálu je to ta menší proudná říčka, do níž za hřištěm padaly balóny, včetně slavného Roteira, a kde seděl onen nerudný rybář, jemuž utekla žena s hráčem SK Kostomlaty.
Historicky je název Berounka poměrně mladý. Původně nesl název Mže celý tok ku Praze. Existuje k tomu celá řada historických dokumentů až z období středověku.
Bohatství písemných záznamů vzniklo například díky četným hradům, kolem nichž řeka postupně protéká.
Mže je upomínána například v listinách týkajících se hradu Karlštejn a záznamy o ní můžeme najít v Kosmově kronice, která vznikla již před 900 lety.
Naproti tomu název Berounka se prvně objevuje ve století sedmnáctém, tedy o více než 500 let později a týká se právě toku od Plzně dále.
Nového názvu údajně poprvé užil v roce 1680 plzeňský kronikář J. Tanner. V té době také vznikají první mapy, kde již figuruje moderní název řeky.
Zmatky v názvu Berounka/Mže se ale v některých zdrojích táhnou až do dvacátého století.
Dlouho také lidem nebylo jasno, odkud vlastně je Mže Berounkou. Hranice se postupně posouvala. Měla začínat snad až u Berouna či ústí Rakovnického potoka nebo soutoku se Střelou. V roce 1892 se o tom například psalo:
Plzeňské listy, čtvrtek 21. ledna 1892
Mže nebo Berounka? Tyto dny vznikl v užším kroužku spor o názvu řeky od cípu Obcizny dále. Jedni tvrdili, že od stoku Radbuzy a Mže v „Cípu“ nazývati se má řeka Berounkou, jiní opět až od v toku Úslavy pod kostelem sv. Jiří u Doubravky. Také ve školách obecných není ustálen název, pročež uvádíme krátký výsledek sporu. Jsou podnes pamětníci toho, že mezi Berounem a dvorem „na Ptáku“ u Berouna stával kamenný sloup, na němž označeno bylo, že od toho místa slove řeka Mže – Berounkou. Nikoliv tedy od Plzně nebo Doubravky.
Oživit tento problém se povedlo městu Plzeň i ve třetím tisíciletí. Roku 2006 vznikla na půdě tamějšího zastupitelstva snaha přejmenovat řeku zpátky na Mži. Alespoň na území kraje.
Magistrát Plzně loboval všude, kde se dalo – na povodí, ministerstvech a všemožných úřadech. Téměř všude na ně čekalo nepochopení, ba dokonce odpor.
Nadšení se prý neozývalo zejména z obcí, jimiž řeka protéká. Po pěti letech tak snaha o přejmenování Berounky zpátky na Mži šla k ledu a tím celý příběh o přejmenování řeky prozatím končí.
Co nového na Berounce? Parky, rybí přechody a chráněná území
Z rybářského hlediska lze zmínit několik změn, jimiž řeka prošla nebo projde. V horní části toku jde zejména o nedávný vznik přírodního parku Berounka. Nové chráněné území nahradilo rozsahem výrazně menší park Horní Berounka.
Platí zde přísnější pravidla chování v přírodě, rybářů se týká zejména omezení vjezdů omezení všech forem táboření pouze na vyhrazená místa, což je často porušováno právě lovícími.
Další velkou změnu podobného charakteru na dalším území nejspíš přinese vznik uvažovaného NP Křivoklátsko, což je ale věc, které se zatím zuřivě brání téměř všichni místní.
Rybí přechody
Ačkoliv Berounka nepatří mezi silně regulované toky, nachází se zde množství menších jezů. Zejména na dolním toku v posledních letech vznikly rybí přechody. Rybáři si tak musí dát pozor, zda jsou od nich dost daleko, neboť lov v okolí těchto přechodů je zakázán (viz RŘ a soupisy revírů).
Okolo nejvytíženějšího revíru vznikne rozsáhlý příměstský par
Velká změna se časem dotkne nejvytíženějšího revíru na Berounce. Tím je Berounka 1 s hezkým číslem 401 001. Tento revír vykazuje bez nadsázky extrémní tlak ze strany rybářů. Například v roce 2022 měl přes 46 tisíc docházek, to vše na 10 km toku a plochu 55 hektarů.
Více docházek mají v rámci pražského územního svazu jen Slapy, kde docházek bývá skoro dvakrát tolik. Ovšem ale na dvacetinásobnou vodní plochu. Sousední Berounka 2 je také velmi exponovaná, docházek bývá ale zhruba o čtvrtinu méně než na „jedničce“.
Na Berounce 1 patří k nejvytíženějším místům přímo soutok s Vltavou. Charakterově jde o regulované koryto s plavební drahou, neboť hned za rohem je Radotínský přístav, jediné místo na Berounce užívané pro plavbu velkých lodí.
Pro mnohé rybáře má soutok zásadní výhodu. Jde o jedno z mála míst v Praze, v podstatě ne-li téměř poslední, kde zaparkujete skoro u vody.
Poněkud zpustlé okolí Lahovického mostu totiž, kromě rybářů, zatím nikoho příliš nezajímalo. Jedná se navíc o relativně neestetickou lokalitu a dopravní křižovatku s neustálým intenzivním rámusem, který se nese jak z mostu nad vodou, tak i z nedaleké obří dálniční estakády pražského okruhu, která hyzdí krajinu kousek dál proti proudu.
Na kráse místu nepřidávají ani různé živly, které se zde vyskytují. a samozřejmě mají máslo i někteří kolegové rybáři, kteří si po sobě neodváží svůj nepořádek.
Nyní je však v plánu i toto místo zušlechtit ku využití volného času pražanů. Vzniknout zde má park Soutok.
Jde o rozsáhlý projekt, který má za cíl využít celou říční nivu mezi Zbraslaví a Radotínem, potažmo k Černošicím, která není využitelná pro zástavbu ale má sloužit k revitalizaci krajiny a trávení volného času v přírodě. Je samozřejmě otázkou, jaký klid naleznou lidé mezi dvěma dálnicemi, vznik parku je ale jednou z priorit v této části města.
Vliv na samotný výkon rybářského práva to snad nebude mít prakticky žádný. Jak to tak ale bývá, dá se očekávat, že přístup k vodě autem či možnost bivakování se nějakým způsobem zreguluje.
Čtěte také:
Buďte první kdo přidá komentář