Ve světě rybaření existuje mnoho legend. Věčnou slávu získávají osobnosti, slavné revíry nebo rybářské vybavení. Jednou z největších legend je ale pouhá a obyčejná malinkatá kulička vařeného těsta. Boilies změnilo svět rybaření jako žádná jiná nástraha před tím.
Bylo by však bláhové si myslet, že boilies hýbe celým rybářským světem. Jde převážně o evropskou záležitost. Každý rybář na světě ale nejspíš existenci této záležitosti zaznamenal. V evropských podmínkách o něm vědí i ti, kteří se věnují úplně odlišným rybářským technikám.
Lov na tyto nástrahy je totiž neodmyslitelně spjat s kaprem, jednou z hlavních evropských sportovních i hospodářských ryb.
Touha po velkých kaprech, v období prudkého rozvoje sportovního rybolovu ve dvacátém století, hnala rybáře k vymýšlení nových nástrah. Boilies je symbolem moderní kaprařiny a vlastně jej mohou směle využít i rybáři lovící na pestrou škálu dalších technik.
Chytají jej samozřejmě kapraři, nejsou výjimkou při lovu na feeder a zkrátka jej chytají skoro všichni, často i během krátkých vycházek.
Co vlastně je boilies a jak vzniklo?
Boilies je následovníkem těst na ryby. V dřívějších dobách bylo právě složení těsta na kapry tou tajemnou formulí, s jejíž pomocí se rybáři pokoušeli dostat na kobylku největším rybám. Mít vlastní recept patřilo k dobrému bontonu každého rybáře.
Těsto však nebylo zdaleka selektivní nástrahou a záběry na těsto mohly přijít prakticky od jakéhokoliv druhu a velikosti ryb.
Právě s tím se rozhodli popasovat Angličané. Název boilies je ostatně jejich dílem, z anglického slovesa to boil (vařit). Evoluční krok totiž spočíval právě v uvaření původního těsta, které díky svému složení získalo větší tvrdost a odolnost na háčku (než došlo k vynálezu nástrah mimo háček). Tedy vlastnosti, které měly zajistit, že nástraha odolá ve vodě malým rybám a počká si na velikána, který ji s chutí slupne.
Dle dostupných informací se první kuličky dostaly na světlo světa již v šedesátých letech. Počátky jsou spojené se jmény rybářů jako Lenny Middleton a Kevin Maddocks. Následující dvě dekády ale zůstalo spíše jen u experimentů a zkoušek, teprve až v osmdesátých letech přišel další revoluční nápad, který do světa sportovního rybolovu zasáhl neméně razantním stylem. Došlo k vynálezu vlasového přívěsu, bez kterého bylo praktické využití boilies problematické.
Boilies je nutričně bohatá nástraha pro vybíravé kapry
Mezitím na vývoji složení nástrahy pracoval Fred Wilton, od jehož idejí se výroba boilies odvíjí až do dnešní doby. Právě on přišel s myšlenkou vytvořit nutričně bohatou nástrahu (HNV – nutritional value). O to se dodnes snaží každý solidní výrobce. Do těsta začal přidávat nejprve vejce a začal hledat další vhodné suroviny s cílem dodat kuličkám nejen chuť či aroma ale také obsah bílkovin či olejů.
Právě on byl ještě předtím dlouholetým experimentátorem s recepty na těsta. Jako jeden z prvních se také dovtípil, že nová vařená nástraha může znamenat obrovský průlom. Za svoji předchozí kariéru totiž vytvořil celou řadu úspěšných těst na něž rybáři nachytali na tehdejší dobu slušné ryby. Vynikající směs ale vždy čelila problémům s tím, že zároveň lákala obrovské množství malých ryb. Uvařením se tento problém z tehdejšího pohledu v podstatě vyřešil a vzniklo boilies v podobě, v jaké ho známe prakticky dodnes.
Zjednodušeně řečeno, v případě drtivé většiny boilies na trhu jde o nástrahu nejčastěji kulatého tvaru, jejíž základ tvoří nutričně bohaté těsto z ingrediencí rostlinného i živočišného původu. Nejčastěji se vyrábí vařením a jde o nástrahu určenou pro lov větších ryb. Vyrábí se v mnoha průměrech od cca 8 mm do nástrah přes 3 cm velkých. Příchutí jsou snad stovky a rybář si může vybrat také chování nástrahy ve vodě (plovoucí, potápivé, neutrální).
První komerční úspěch zaznamenala v osmdesátých letech firma Richworth s příchutí Tutti Frutti. Šlo o první balené boilies, které si rybáři kupovali v obchodech ve většině Británie.
Na smršť, jaká s příchodem tohoto produktu nastala, se mezi britskými rybáři dodnes vzpomíná. Na udicích končili první velcí kapři, z dnešního pohledu sice často nijak výrazné úlovky. Tenkrát to ovšem bylo něco. Od té doby se začala šířit legenda o nástraze, která chytá obří ryby.
Začalo se také kopírovat a trh postupně zaplavila masa nástrah od stovek výrobců. Z některých posléze vznikly velké značky, které se na trhu udržely až dodnes. Samotná příchuť Tutti Frutti se dlouhá desetiletí držela v popředí zájmu rybářů a mnozí výrobci ji produkují dodnes.
Za železnou oponou mělo k novinkám přístup pouze pár šťastlivců
Do českých zemí se novinky dostávaly jen omezeně. Železná opona byla neprostupná i pro zboží a o novinkách se rybáři mohli dozvědět například z propašovaných katalogů zahraničních značek či od několika málo zahraničních rybářů, kteří do tehdejšího Československa vyrazili rybařit.
Určité množství lidí tak mělo možnost novinku zkusit již na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Po revoluci se již trh otevřel a radikální nástup nového stylu rybaření začal zhruba v polovině devadesátých let.
Ještě kolem roku 2000 existovalo poměrně jasné rozlišování rybářů na ty “obyčejné”, což byli běžní rybáři často lovící kapry například s krmítky, a na tehdejšími slovy “bojlízáky”. Toto slovo bylo někdy vyslovováno s patřičnou nechutí či závistí.
“Bojlízák” na menších revírech opravdu vybočoval z průměru. Místo stoličky, vidliček a festovních teleskopů, býval vybaven bivakem, před ním stál tripod a na něm moderní kaprové děličky, Záběr mu hlásili pípáky a ulovené ryby nepochopitelně (pro tehdejší rybáře) vracel do vody.
Všechny tyto věci ostatní rybáři teprve pomalu přejímali. Roli v tom jistě hrály i finance, jelikož pro mnohé vrstvy šlo o finančně komplikované období transformace ekonomiky po revoluci a rybaření tehdy ještě platilo za levný koníček pro široké vrstvy, kde je hlavním měřítkem prospěch ve formě masa. Utrácet za drahé vybavení tenkrát pro řadu lidí nedávalo žádný smysl. To se ale mělo silně změnit.
Boilies jako nástraha, která posunula vnímání toho, co je velký kapr
Dnes již překonaný ale desítky let držící se rekord kapra – údajná 29,20 kg ryba z Rozkoše, byla pořádný kolos. Zvláště na tehdejší poměry – ulovili ji v roce 1978, kdy o moderním lovu kaprů u nás moc lidí neslyšelo.
Jako velkou rybu rybáři vnímali dříve kapry, o nichž dnes na sítích píší ve stylu “přišlo pár menších ryb”. To jsou přitom mnohdy ryby kolem 10 kil a nad 70 cm.
Růst velikosti lovených ryb začal právě s příchodem moderních novinek.
Není však pravdou, že by se dříve nechytaly velké ryby. Zmíněná Rozkoš na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, byla vodou, kde mohl dvacetikilovou rybu chytit i rybář, který o boilies v životě neslyšel. Vlna velkých úlovků často vznikala po určité době na nově vzniklých přehradách. Zatímco ale například trofejní dravci se lovili několik málo let po napuštění, na kapří mohykány bylo nutné počkat o pár let déle.
Své kapří období měl například Orlík a samozřejmě také první z Novomlýnských nádrží na Mušově a další. Přesto byl lov velkých kaprů v té době okrajovou záležitost specialistů.
Masový nárůst velikosti úlovků způsobil až příchod boilies. Po roce 2000 se barevné kuličky definitivně zabydlely na stránkách tehdejších magazínů pro rybáře a začaly si hledat cestu i k těm dříve nedotčeným rybářům.
Ryby kolem 70 cm najednou přestaly být něčím nedostižným. Jako negativní jev lze označit také jejich mizení na stále četněji vznikající soukromáky. Většina rybářů tehdy ale magicky vzhlížela k hranici 20 kg, kde začínaly opravdu velké ryby.
Dnes je tato hranice minimálně o 10 kg výše a každý kaprař čeká na vytouženou “třicítku”, což je hmotnost již několikrát v ČR překonaná. V zahraničí už se pak uvažuje nikoliv o dalších metách, ale o tom, jak maximálně může kapr vlastně vyrůst.
Přesto se dá říct, že žijeme ve zlaté éře kapra a boilies tomu pomohlo silně. Těžko říct, jaký vliv má pravidelné krmení na všech revírech pomocí nutričně bohatých koulí. Vliv ale určitě má hnutí chyť a pusť, díky němuž se trofejní ryby vrací vodě a na mnoha revírech je díky K-70 vrácení ryby povinností. Díky tomu existuje na mnoha vodách opravdu velká a početná obsádka trofejních ryb.
Jaké boilies je nejlepší pro lov velkých kaprů?
Toto je jedna ze zásadních otázek, neexistuje na ni ale jednoznačná odpověď. Nástraha je pouze jedním z faktorů, který ovlivní úspěch při lovu. Za složitých podmínek navíc může být stěžejní úplně něco jiného – montáž, výběr místa a další.
Konkrétní boilie může fungovat lépe nebo hůře v závislosti na dalších faktorech, jako je konkrétní potravní preference kaprů v daném místě, roční období, teplota vody, rybářském tlaku a typ revíru, na kterém rybaříte.
Nicméně existují některé obecné zásady, kterých se kapraři rádi drží. A někteří je zároveň úspěšně porušují, neboť na rybách nikdy nic neplatí na sto procent.
Stále se prosazuje teorie, že boilie s vysokým obsahem proteinu (bílkovin) se lépe hodí pro lov větších kaprů, protože tyto ryby dávají přednost výživnější stravě. Boilie s rybí moučkou, krilem nebo krevetami jako hlavní složkou jsou často dobrým výběrem. Někteří kapraři nedají dopustit na nástrahy založené na kaseinu (mléčný protein). V každém případě jde o suroviny, jež jsou bohaté na proteiny a zároveň jsou i chuťově atraktivní pro kapry.
Velikost nástrahy
Dalším faktorem, který je třeba zvážit, je velikost boilie. Tady je samozřejmě největší prostor pro experimenty.
Pravidlo, že větší koule chytá větší ryby není asi úplně to pravé, tak snadno rybaření nefunguje. Velké koule ale mohou samozřejmě působit selektivně tam, kde je přehršel malých ryb. Největší vyráběné kaprové boilies má průměr přes 30 mm (Většina rybářů ale loví na nástrahy v rozměrech 16 – 24 mm).
Nezapomeňte ovšem, že se často používají dvě kuličky boilies najednou. Kombinovat lze příchutě i velikosti. Použít můžete také na polovinu rozkrojené velké boilies, které připomíná schránky mlžů.
Klíčem k úspěchu nakonec ale vždy zůstane experimentování a zkušenosti získané hodinami a dny na rybách. Vyzkoušejte různé typy boilie a velikosti, dokud nenajdete to, co nejlépe funguje pro konkrétní revíry a podmínky, ve kterých rybaříte. Nezapomeňte také věnovat pozornost faktorům, jako jsou počasí, teplota vody. Strategii lovu musíte přizpůsobit celkové situaci a nespoléhat jen na zázračné vlastnosti jedné nástrahy.
Když jsem poprvé začal zkoušet chytit větší ryby, byl jsem z toho lehce paf. Výběr příchuti boilies tenkrát přitom byl asi tak desetinový oproti dnešku. Dnes je rozhodování pro začátečníky ještě složitější, protože je na trhu tolik možností, že otestovat všechny značky a druhy boilies se vám nepovede ani za deset let.
Moje první příchuť byla Scopex. Je to klasická a osvědčená příchuť, která se používá od počátků kaprařiny. Scopex funguje většinu sezony a a není špatnou volbou za různých podmínek. Později jsem měl v oblibě příchutě typu Krab, které jsou velmi používané dosud. Krab často patří mezi boilie s výrazným aromatem.
Zapomenout nesmím na jahodové boilies, což je také klasika všech klasik. Není to tak dávno, co mnozí podlehli jahodě z Decathlonu. Tuto příchuť ale vyrábí i řada jiných výrobců. Do teplé vody, kdy jsou kapři více aktivní je určitě OK.
Samostatnou kapitolou jsou například kořenité příchutě jako chilli nebo česnek. Ty jsou velmi populární a mohou ukázat svoji sílu například v období studené vody. Výrobci je dnes s oblibou kombinují s jinými chutěmi navzájem (viz příchutě jako např. Pikantní švestka od Mikbaits apod.)
Kolik toho rybář zhruba spotřebuje?
Mezi anglickými kapraři kdysi prováděli průzkum s cílem zjistit kolik boilies vlastně při výpravě nahází do vody. Je to samozřejmě velmi variabilní. Tady se ale můžeme odpíchnout o toho, že téma se týkalo hlavně dlouhých výprav alespoň na týden na nějaký větší revír.
Z dotazů vzešlo zjištění, že na průměrnou týdenní výpravu spotřebuje jeden rybář kolem 8 kg boilies. Z toho samozřejmě jde většina na zakrmení. Pro víkend by tak mělo stačit cca 2-3 kg.
K tomu je ovšem nutné často připočítat další krmivo, zejména v podobě partiklu či například Zig mixů při lovu na Zig Rig, což je mimochodem metoda lovu se stále rostoucí oblibou mezi rybáři.
Vlasový přívěs
Vlasový přívěs (hair rig) je varianta nastražení, která se používá zejména při lovu kaprů a dalších kaprovitých ryb. Jde o stěžejní prvek při moderní kaprařině, využívají jej naprosto všechny druhy montáží a můžete jej využít například i v method feederu.
Motivací k jeho vzniku je jednak tvrdost a částečně velikost nástrah, díky čemuž jsou boilies na háčku prakticky nepoužitelné – nejde napíchnout a obtíže činí i při záseku. Za druhé může být nástraha na vlasu méně nápadná. Díky tomu se s oblibou využívá také s něčím jiným než boilies či peletou.
Nástraha na vlasu není napíchnutá na háčku nýbrž na kousku vlasce nebo nejčastěji šňůrky, která je přivázaná k háčku. Pro jeho vytvoření se může použít fous z návazcové šňůrky, na níž vážeme háček. Postup uvedeme níže.
Nástraha jíž je obvykle boilie, peleta nebo kukuřice, se na vlas navlékne speciální jehlou a poté visí volně u háčku. Délka vlasu je předmětem experimentů, může se pohybovat od pár milimetrů od obloučku háčku až po centimetr i víc.
Vlasový přívěs je navržen tak, aby kapr mohl nástrahu nasát, aniž by pocítil přítomnost háčku, který opatrné kusy odrazuje. Když kapr ale nasaje vlasový přívěs s nástrahou, dostane se následně do jeho úst také háček. Ryba jej pak sice ucítí, volný hrot háčku se ale může zapíchnout i když ryba nástrahu chce vyplivnout. Montáže jsou často dokonce koncipovány tak, aby se háček co nejsnadněji zapichoval.
Co potřebujeme k vytvoření vlasového přívěsu:
- Šňůrka
- Jehla – na propichování nástrahy a protažení vlasu skrz
- Zarážka
- Vrtáček
Jak navázat vlasový přívěs
- Připravte si kousek pletenky, alespoň 25 cm a víc (s delším materiálem se lépe pracuje a zkrátit lze vždy)
- Vytvořte malou smyčku – ta bude složit pro zarážku nástrahy, je jedno jakým uzlem, zde to nehraje roli
- Volný konec protáhněte očkem háčku – mezi smyčkou a očkem nechte min. 3 cm
- Udělejte 7-8 omotů kolem ramínka háčku
- Znovu protáhněte šňůrku očkem
- Utáhněte
S výslednou délkou vlasu samozřejmě můžete experimentovat. Navázaný “uzel” ale musí být utažený a rovný.
Jak navléknout boilie nebo jinou nástrahu na vlas
Zde přichází ke slovu jehla, případně vrtáček. Boilies napíchneme na jehlu, do zámečku chytneme smyčku a nástrahu přetáhneme na vlas. Dále nezbývá než umístit zarážku.
Stejně lze na vlas umístit například kukuřici nebo pelety. Posledně jmenované musí mít dírku pro vlas (krmné pelety nemají) a mohou vyžadovat speciální druh zarážky, aby z vlasu nepadaly.
Jaké montáže stojí za pozornost?
Montáží existuje celá řada, nic vám nebrání použít obyčejný návazec jen s jednoduchým vlasovým přívěsem. V posledních letech se těší určité popularitě sofistikovanější montáže, jako například Ronnie Rig, který se vyznačuje právě výtečnou schopností se zapíchnout při vyplivnutí. Do bahnitých či zarostlých vod se používá Chod Rig, který nástrahu dostane lehce nad dno.
Pro lov ryb ve sloupci slouží Zig Rig. S touto montáží lze lovit kapry až ve výšce několik metrů nade dnem. Nástraha vlastně trčí od zátěže mnoho metrů směrem vzhůru a lze lovit až pod hladinou.
Zde už je nutné použít vhodné návazcové materiály a plovoucí nástrahy, které montáž udrží nahoře. Taktéž se zde krmí speciálním krmením, které spíše než zakrmené místo vytváří obrovský mrak ve vodním sloupci.
Čtěte také:
Buďte první kdo přidá komentář