Suchá muška je považována za vrchol sportovního lovu ryb. Delikátní prezentace napodobeniny hmyzu, ke které vyjede trofejní lipan nebo pstruh až k hladině, je ideálem muškaření.
Lov na suchou mušku vyžaduje nejen precizní činnost a taktiku, nýbrž i dobrou znalost muškařské entomologie, značný klid a rozvahu při jakémkoliv pohybu.
Suchá muška není na suchu
Název metody se možná odvozuje od nutnosti udržet mušku v pokud možno suchém stavu, ve kterém nejlépe plave. Jinak ale samozřejmě muška při lovu na „suchou“ spočívá na povrchu vodní hladiny. Zde ji sbírá ryba, která se nezřídka zvedá od samotného dna. Záběr tak můžete vidět na vlastní oči doslova v přímém přenosu.
Vzorů mušek pro tento lov najdete bezpočet. Všechny ale spojuje schopnost plavat na hladině, k čemuž je často muškám nutno pomáhat tzv. floatanty, neboli látkami určenými k impregnaci mušky. Ani nejlepší plovoucí materiály totiž nezabrání, aby muška nenasákla časem vodu a nepotápěla se.
Kde a kdy lovit na suchou mušku?
Pstruhové řeky a suchá muška patří nerozlučně k sobě. Primárně se s ní chytá lososovitá ryba na tekoucích vodách. Použít suchou mušku lze ovšem i na pstruhových jezerech a s trochou štěstí i na MP revírech.
Na řece většinou vyhledáváme klidnější partie, kde je prezentace mušky snadnější a kde ryby sbírají z hladiny nejčastěji.
Sezóna lovu na suchou trvá od jara do podzimu. Na MP vodách sice občas narazíme na sběr i během zimních měsíců, počasí je ale velmi limitující faktor, který ovlivňuje aktivitu ryb na hladině.
Hlavní období začíná po odchodu sněhových vod na jaře a končí s příchodem opravdové zimy, která na většinu pstruhových řek v podhůří ještě pořád přichází koncem listopadu.
V sezóně pak sběr ryb ovlivňuje aktuální povětrnostní situace. Nejlépe se jeví lehce zamračené ale teplé dny, kdy aktivita ryb roste na maximum. Naopak jasné slunce bez mráčku nemusí znamenat, že si na suchou dobře zachytáte.
K tomu se všemu váže i výše zmíněná znalost entomologie. Jsou také dny, kdy není možné dostat záběr na cokoliv jiného, než napodobeniny aktuálně se líhnoucího hmyzu. Identifikace a správný výběr mušky je tak klíčovou znalostí.
Často je možné narazit na intenzivní rojení hmyzu za velmi slunečných jarních dní a nevidět ani jedno sebrání. Ryby se drží blízko dna a hmyz konzumují ve spodní vrstvě vody.
Prut a naviják
Do základu stačí devět stop (270 cm) dlouhý prut třídy 3 nebo 4. K tomu naviják s příslušnou šňůrou. Pro opravdu delikátní prezentaci můžeme koupit šňůru s označením DT, kterou lze po delším užívání otočit a chytat s neopotřebovaným koncem jako s fungl novou šňůrou. DT šňůry sice umožňují poněkud kratší náhozy než častější WF, díky užšímu průměru na konci jsou ale méně hlučné při dopadu.
Pro začátek bych se nebál opatřit nějaký levnější prut nebo začátečnický set. Musí vám však dobře sedět v ruce, aby lov nebyl po několika hodinách spíše utrpením.
Hledání ryby
Suchá muška není o lovu na blind. Vyplatí se nejdříve pořádně koukat a až poté přistoupit k lovu. Jakékoliv kroužky na hladině nebo plesknutí ryby vás navede k úlovku. S pomocí polarizačních brýlí můžete dobře vidět i ryby nade dnem.
Technika lovu se suchou muškou
Celé to suché muškaření je hlavně o náhozu. Nikoliv však o délce a kráse vlnících se smyček, nýbrž o správném položení mušky a šňůry na říční hladinu.
Nutná je též celková tichost pohybu i náhozu. Rybu si nesmíme vyplašit, neboť při sběru u hladiny se cítí být v zóně nebezpečí a cokoliv podezřelého vnímá na velmi dlouhou vzdálenost.
Nához proti proudu
Chytání proti vodě má jednu velkou výhodu. Ryby mají tendenci nejčastěji hledět směrem od vás. Nutnost vyrovnávat se s proudem a vyhlížení potravy, je staví právě do takové pozice, kdy stojí čelem k proudu.
Trik spočívá v náhozu tak, aby muška dopadla před sbírající rybu ale šňůra zůstala za ní. Nad pstruhem nebo lipanem tak projede jen relativně nenápadný vlasec.
Pro začátek je tak lepší zkoušet spíše kratší náhozy. Pokud se do toho opřete rovnou, tak hrozí, že pstruha přehodíte. Dopad šňůry nad jeho hlavu ho jistě spolehlivě vyplaší nebo mu pokazí chuť k další konzumaci.
Po náhozu šňůru opatrně rukou zkracujte aby se délka vyhozené šňůry zkracovala společně s blížící se muškou a nevznikal škodlivý průvěs.
Úplným základem je tady přirozený drift. Muška se musí pohybovat stejně jako opravdový hmyz volně „tekoucí“ po řece dolů. To znamená, že za mušku nesmí šňůra nijak tahat. Jakákoliv změna rychlosti mušky či, nedej bože, směru jejího pohybu je nežádoucí.
Za nepřirozený pohyb může ve většině případů právě právě šňůra, což se dá nahozením proti proudu vyřešit. Pokud muška a šňůra putují ve stejné proudnici, pak je vše na dobré cestě. Pokud šňůra leží napříč proudem, tak je situace daleko těžší neboť každý kousek proudu mívá rozdílné rychlosti a někdy i směry. Šňůra pak všemožně ujíždí a muška jde za ní.
Lov napříč proudem
Málokde je proud opravdu homogenní. Nejčastěji jen na větších tůních, kde absentují kameny vyčnívající z profilu dna. Nához kolmo na proud tak většinou končí právě tak, že se šňůra na hladině rozjede různými směry a vzniknou nám všelijaké oblouky.
Ty nejenže ztěžují zásek. K tomu ani stejně nedojde neboť zároveň s ohýbáním šňůry na hladině dochází k výraznému postrannímu pohybu mušky tzv. dragu.
Nejhorší jsou místa rychlejšího proudění mezi námi a muškou. Typicky pokud mušku nahazujeme směrem ke břehu, kde řeka často zpomaluje. Řešením je položení mušky ve směru cca 45 stupňů proti proudu. Šňůru na hladinu necháme dopadnout v jednom velkém oblouku od nás k návazci. Vrchol oblouku pak směřuje proti proudu. Vlivem rychlejšího toku se pak oblouk postupně vyrovnává aniž by byl ovlivněn pohyb mušky.
Lov po proudu
Takto se chytá spíše na mokrou mušku. Ale ani se suchou nemusíme otálet. Zejména, když vám za zády začne sbírat pěkná ryba. Zajistit přirozený chod mušky je ale poměrně náročné. Nejlepší je nahodit přesně k sbírající rybě a omezit tak dobu pohybu mušky ve vodě. Záběr přichází poměrně brzy po dopadu.
Čtěte naše další články o muškaření:
Francouzská nymfa pro začátečníky
Buďte první kdo přidá komentář