Mokrá muška aneb muškaření není jen pro suchary

Mokrá muška funguje jak na rychlé tak i na líné vodě i na mistrovství světa v muškaření

Mokrá muška stojí trochu stranou pozornosti jisté části muškařského obecenstva, kteréžto se věnuje nejvíce moderním metodám muškaření nebo naopak vyznává purismus suché mušky.

Záběr na suchou mušku precizně naservírovanou opatrným potočákům nebo lipanům je bezesporu ten nejvyšší z vrcholů muškařského blaha. Přesto nelze opomíjet techniku mokré mušky. To je opravdu ta nejstarší metoda, na kterou lovili už pasáčkové ovcí v dobách, kdy Mojžíš ještě netušil, jaký bestseller ty jeho knížky jednou budou.

Na suchou se nechytalo až do devatenáctého století. A to z čistě prozaických důvodů. Bylo dost složité z tehdejších materiálů navázat mušku, která se udrží na vodě. A tak se chytalo na mušky, jenž pluly pod hladinou.

Mokrá muška je jednoduchá a praktická metoda

Na mokré mušce je krásná ta jednoduchost. Nemusíte příliš řešit přirozenou prezentaci bez škodlivého vlivu pohybů šňůry. Mušku naopak necháváme s pomocí šňůry splavat pod sebe. Jak to funguje?

Nához směřujeme napříč přes proud. Pokud chceme, aby se muška více potopila, tak spíše trochu proti proudu. Po náhozu už jen čekáme až muška splave níž po proudu, kde se díky natažené šňůře začne posunovat přímo pod nás. V anglicky mluvících zemích se pro tento pohyb používá spojení „wet fly swing„, v překladu zhoupnutí mokré mušky. To je docela přesný popis tohoto pohybu. Muška se totiž nejen přesune do proudnice pod námi ale zároveň se začne zvedat až k hladině, kterou začne brázdit, čímž připomíná líhnoucí se vodní hmyz.

potočák si nechá říct na mokrou mušku
Potočák si rád nechá říct na stoupající mušku

Skvělé je to, že po každém náhozu můžeme šňůru popustit o něco níž a takto prochytat z jednoho místa značnou plochu pod námi. A to i místa vzdálená, kam bychom hůře nahazovali.

Můžeme se tak velmi jednoduše a nenápadně přiblížit k opatrným velkým rybám. Dostaneme se k nim pěkně zdaleka, nerušíme je náhozem a celý návazec přijede do jejich zorného pole muškou napřed. Ryba vidí nejdřív mouchu a nemá často ponětí, že o kus výše leží na vodě šňůra, která má do nenápadnosti opravdu hodně daleko.

Jak poznám záběr při mokrém muškaření

Na rozdíl od „sušení“ je tato metoda spravedlivější i k těm, kdo nemá dobrý zrak, jako je můj případ. Záběr neregistrujeme nutně pohledem, nýbrž o sobě dá vědět sám ranou do šňůry a prutu. Zasekávat většinou už není potřeba.

Větší pozor musíme dávat jen ve fázi těsně po dopadu a dokud se šňůra pod námi úplně nenapne. Ryba po mušce vystartuje i tady, často to jsou záběry ne nepodobné těm na suchou mušku. Většinou se ale projeví zastavením šňůry, na které je potřeba zavčasu reagovat a přiseknout.

Chytám převážně na pouhé dvě mušky, umístěné cca půl metru od sebe na 0,12 mm návazci. Používám různé druhy vlasců, vzhledem k tomu, že muška nemusí plavat na hladině tak myslím, že není výběr vlasce příliš kritický. Alespoň pro běžné nezávodní muškaření.

Když jsou ryby aktivní u hladiny, tak se nemusíme bát narušit zavedená pravidla a házet přímo na ně nebo dokonce proti proudu, kdy musíme ale stahovat šňůru pro udržení kontaktu s muškou a snazší zaseknutí. Záběr docela často přijde hned po dopadu mušky, což celou situaci značně zjednodušuje.

Při klasickém chytání po proudu rád nechám mušku po vystoupání brázdit hladinu delší dobu, někdy až půl minuty. Málokterá ryba takové nastráze odolává. Na MP vodách je to nejjednodušší a nejúčinnější metoda muškaření na jelce, kteří se z tohoto můžou zbláznit. Až na ty největší a nejzkušenější kusy, ovšem. Na ty si tak snadno většinou nepřijdeme.

Další oblíbená vychytávka, jak využít na maximum čas, kdy je moucha ve vodě, je stahování mušky jako streamer. To samozřejmě provádíme až po zhoupnutí, když nepřišel záběr a chceme znovu nahodit.

Je škoda mušku jen tak stáhnout. I menší mokré mušky můžeme přitahovat k sobě podél podemletých břehů nebo jiných možných úkrytů, které jsou blízko vás. Pro lepší efekt ponořím špičku prutu lehce do vody. Občas se tímto způsobem povede pěkný potočák nebo i jiná ryba, kterou byste jinak nechytili.

Mušky a vybavení

Potřebujeme klasickou sestavu s muškařskou šňůrou a ujímaným návazcem. Stačí univerzální prut aftma 5/6 s plovoucí šňůrou. Ujímaný návazec můžeme použít buď tovární nebo si navázat svůj. Celková délka mého návazce je většinou jen něco přes tři metry. Pro jednoduchost používám dvě mušky ale můžeme samozřejmě využít povolené maximum tří mušek na návazci.

Mušky na mokré muškaření řadíme to kategorie tzv. Soft Hackle, neboli mušek s velkým podílem peří. Celkově se dá říct, že čím chlupatější, tím lepší. Mokrá muška funguje skvěle na proudných úsecích ale i na klidných místech, kde je každý pohyb na mušce spouštěčem rybího záběru.

Nejraději používám tzv. pavoučky. Taková mokrá muška nemusí nutně napodobovat pavouka, kterého se i mnozí štítí. Jsou to poměrně jednoduché mušky opatřené jedním pírkem z kohouta nebo koroptve, které se svůdně vlní ve vodě.

Mokrá muška Spider aka pavouček
Jedna z variací na pavoučka, tělíčko se obyčejně váže užší, ale je potřeba zkoušet občas něco udělat jinak

Velice rád mám též klasické vzory jako Red Tag (článek o něm najdete zde, pozn. redakce), březnovku, listokaza a jiné broučkové mušky. Vazačské fantazii se ale meze nekladou a některé vzory mohou být opravdu velmi fantastické.

Muškaření na mokro funguje výborně zejména v létě, ale ani podzim nebo jaro nejsou bez úspěchu. Tuto metodu lze doporučit i úplným začátečníkům, kterým pomůže její jednoduchost k pěkným úlovkům a jako bonus si procvičí nahazování se šňůrou. Užijete si skvělé chvíle v přírodě a získáte spoustu znalostí o chování ryb.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.