Bylo to někdy na začátku června, hodně let zpátky, kdy jsme s kamarádem vyrazili na Ohři. Vybrali jsme si klidnější úsek za vesnicí.
Řeka je tady regulovaná ale slušně zarostlá podél břehů. Naštěstí je podél vody spousta vyšlapaných fleků. Na jednom širším jsme se usadili ještě za ranního šera. Jako na každé větší řece, i tady se dají potkat opravdu pěkné ryby.
Ráno bylo skoro bezvětří a hladina vypadala jako totální olej, moc to tady neteče. Okolo už sedělo několik místních, kteří chytali hlavně na těžko. Uběhla první hodina a zatím to nevypadalo na žádnou rybářskou pohádku.
Měl jsem jeden prut na feeder s foukačkou a druhý na červíky. Někdy kolem šesté jsme začali mít první záběry. Nic velkého, ale cejni chodili pravidelně. Překvapilo mě, že v sobotu je tady klid. V okolí jsou ale zajímavější vody, takže nás rušily jen kachny. Vodnímu ptatcvu jsem nevěnoval pozornost, ale možná jsem měl.
Po nějaké době jsem se rozhodl změnit taktiku a nahodil jsem kousek od proudu. Na háčku byl červ a montáž byla sice tak třicet metrů ode mně ale ežela sotva pár metrů od břehu na místě, kde se kvůli vegetaci nedalo chytat. Odložil jsem prut do vidliček a začal se věnovat druhému prutu.
Pak se to stalo.
Špička prvního prutu se najednou ohnula tak prudce, až jsem si pomyslel, že jsem konečně trefil pořádného kapra. Vzal jsem prut do ruky, přisekl a ucítil odpor. Hned mi to vlilo adroš do krve, konečně něco lepšího.
„Je tam!“ zařval jsem směrem ke kamarádovi.
Ryba se rozjela do strany a já začal trochu utahovat cívku. Prut pracoval naplno a z protějšího břehu na mě dalekohledem začal zírat jeden z místních rybářů. Asi jsem na zdejší poměry zapřáhl něco lepšího.
Na druhé straně vlasce se ale stalo něco, na co mě nepřipravilo ani sledování rybářských videí z celého světa.
Na hladině se najednou objevila kachna.
Nejdřív jsem nechápal, co se děje. Myslel jsem, že mi chce ukrást rybu.
Jenže ta ryba nebyla ryba ale kachna. Přesněji řečeno kačer.
Mával křídly, mizel pod vodou, znovu se vynořoval a táhl za sebou vlasec. Teprve po chvíli mi došlo, že se při potápění dostal k nástraze a patrně ji spolkl nebo se o ni zachytil.
Místo ryby jsem zkrátka lapil kačera. Zástupce vodního ptactva neměl v úmyslu spolupracovat. Jednou zmizel pod hladinou úplně až jsem si myslel, že jsem ho utopil. Za chvíli se vynořil o kus dál a v tom se to stalo. Poprvé v životě jsem zdolával něco, co létá.
Kačer se pokusil vznést. Vlasec se napínal, prut se ohýbal a za mnou se pomalu začali scházet rybáři z okolních míst.
„Tak tohle si zapiš do lístku,“ Dělali si ze mě srandu.
Nakonec se mi podařilo dostat ptáka ke břehu. Naštěstí se háček zachytil jen v peří a vlasec omotal kolem nohy. Hodil jsem mu bundu přes hlavu a vymotal vlasec s háčkem. Pták to zvládl jen s psychickým šokem, ale asi ne moc velkým. Za chvíli už plaval kolem, jako by se vůbec nic nestalo.
Já jsem si sedl zpátky k prutům a chvíli jen koukal na řeku.
Ten den jsme nachytali pár kaprů, několik plotic a jednu pěknou ostroretku. Žádný kapitální kapr, žádný úlovek na titulní stránku časopisu. Na tohle se ale nezapomene a jak jsem se dozvěděl během let, nejsem zdaleka jediný, komu se něco podobného stalo. Jeden z kolegů měl na prutě dokonce želvu, ta ale nelétá takže zážitek neporovnatelný.
Každopádně jsem ale rád, že od té doby se moje záběry omezili jen na zástupce z rybí říše. Petrův zdar.
Čtěte také:
Proč rybáři lžou o úlovcích a proč dnešní doba kazí zážitky z rybolovu a rybářskou latinu
Kapraře prý ve vodě kousla mrtvola: zaručeně pravá báchorka od vody
Nervózní chlap u vody a protokol s ulovenými rybami: další várka vtípků pro rybáře
Rybaření na Lipně za všechny prachy
Slavný herec skočil pro rybu do ledové řeky: Werich byl vášnivým pstruhařem
Buďte první kdo přidá komentář