Rybáři jsou zvláštní národ. Naše úlovky při každém vyprávění alespoň o centimetr prodlužujeme a výmluv při neúspěchu máme na rozdávání. Důvod, proč ryby neberou se najde vždy. A samozřejmě to nikdy není naše vina. Mohou za to většinou počasí, vodohospodáři, lodičkáři, teplo, zima, vítr, bezvětří, déšť, sucho, čistá voda, kalná voda a milión dalších důvodů.
Nejlepší definice braní ryb říká, že ryby nejlépe berou zítra, včera a na protějším břehu. Je to vlastně taková rybářská variace na lidové rčení, že u sousedů je vždy tráva zelenější. Na rybách je těch velmi úspěšných dnů dost málo. Proto máme často pocit, že se proti nám okolnosti doslova spikly.
Reálné důvody proč ryby neberou
Jedna věc jsou naše vlastní pocity, že máme smůlu. Druhá věc jsou reálné vlivy, které nám kazí rybaření. Rybaření samozřejmě nemá pevná pravidla. Kdo je šikovný a má osmý smysl rybářský, ten kolikrát zachytá i v těžkých podmínkách. Takový člověk vždy tuší, kde jsou ryby a co potřebují.
Jsou ale známé situace, při kterých ryby moc neberou. Spousta rybářů v takové chvíli raději změní plány a na ryby nejde nebo vyrazí na revír s příhodnějšími podmínkami .
Vliv změny hladiny na braní ryb
Věc, kterou znají všichni rybáři lovící na přehradách nebo nad jezy. Pohyby hladiny dokáží revír umrtvit i na několik dní. Na velké části přehrad probíhá neustálá manipulace a hladina se mění téměř bez přestávky.
Extrémní případ jsou vyrovnávací přehrady jako Štěchovice. Tam hladina lítá o metr dolů a nahoru během pár hodin. Všechno záleží na vůli vodohospodářů a hlavně elektrárníků, kteří řídí zdejší přečerpávací špičkovou elektrárnu. O tom, jaké vlny chodí po Vltavě dolů, ani nemluvě.
Na většině přehrad taková změna hladiny trvá alespoň několik dnů. Ryby to ale vnímají velmi silně. Hlavně poklesy hladin bývají dost nemilá věc. Ryby odmítají najednou žrát a nezmůžete nic. Lepší většinou je, když hladina stoupá. Často se při vzestupu ale ryby rozjedou po celém revíru a musíte je najít někde na mělčinách.
Změna průtoku
Na řekách se nemění statická hladina nýbrž průtok. Vyšší průtok přináší kalnou vodu a spoustu nepořádku. Ryby na něj mohou reagovat pozitivně. Zejména v létě takto ožívají candáti, sumci nebo parmy.
Vždy samozřejmě závisí na velikosti průtoku. Povodňová vlna už může rybaření technicky znemožnit a učinit z něj nebezpečný hazard. Zkušení rybáři hledají ryby při vyšší vodě poblíž břehů a různých dalších úkrytů.
Proč ryby neberou za výkyvů počasí
Dobrému brání ryb překáží 4 věci: jaro, léto, podzim a zima. V nadsázce se dá slabý úlovek připsat jakékoliv změně počasí. V podstatě je jen jedna pozitivní změna, která vždy rybám přidá na chuti. Tou je ochlazení po letních vedrech.
Naopak v chladnějším období roku jsou studené fronty a orkány spolehlivými zabijákem braní ryb. Mimo léto je nejlepší stabilní klidné počasí bez velkých změn.
Velká role se přisuzuje i tlakové tendenci. Pokles tlaku údajně snižuje množství kyslíku ve vodě. To rybám na chuti příliš nepřidá. (Tlakovou tendenci můžete sledovat například na webu ČHMÚ) Různé rybářské aplikace a programy na předpověď aktivity ryb ještě zohledňují fáze měsíce. O tom jsme psali článek už na jaře.
Vítr
Větrné počasí v létě může dobře posloužit pro lepší rybaření. Na velkých přehradách vítr trochu zamíchá vodu. Ta se tak prokysličí a ryby začínají více shánět potravu.
Všechny ryby pak můžeme najít na návětrné straně nádrže. Tam se koncentruje voda bohatá na kyslík i potrava. Za ní jdou ryby všech druhů včetně dravců.
Kyslíková stratifikace na přehradách
Poměrně často mohou v létě rybáři chybovat tím, že chytají v místech bez kyslíku. Vzhledem k různé hustotě vody při různých teplotách dochází v létě k rozvrstvení vody dle teploty i kyslíku. Na hlubokých nádržích, kterých je u nás většina, od určité hloubky začíná skoro mrtvá voda. Je pravdou že třeba kapr je schopen se krátkodobě za potravou vydat do hlubin bez kyslíku. Lepší je ale lovit na místech s větším množstvím aktivních ryb.
Hluboká voda v létě je i místem kam padají zbytky vodního rostlinstva. Hnijící biomasa odebírá další kyslík, který se do hloubek vrátí až s příchodem podzimu a promíchání ochlazující se vody nádrže.
Hranice mezi vodou s kyslíkem a studenou vodou bez něj, se nazývá skočná vrstva. Její hloubka je různá na každé nádrži za různé situace. Lepší je ale v létě nechytat v nejhlubším místě přehrady.
Zajímavé je, že na nedostatek kyslíku narážíme i na některých zátokách s travinami. Zatímco přes den to tam rybami doslova žije, tak v noci zde rostliny vysají všechen kyslík a ryby mizí pryč. To platí zejména pokud je zátoka dlouhá a vzdálená od původního hlavního toku, kde bývá alespoň minimální spodní proudění přinášející čerstvější vodu.
Buďte první kdo přidá komentář