Přišlo mailem: Soukromé pozemky mi zabraly oblíbená místa, kam to půjde dál?

Po dlouhé době nám přišlo zajímavé pojednání do naší pošty. Text se týká stavu nikoliv našich vod, ale pozemků okolo nich. Dále slova autora:

Asi stárnu a začínám mít slušné deprese z toho, co se děje kolem vody. Masařinu a bordel teď nemyslím. To bylo a bude, i když teď je toho díky posilám ze zahraničí víc.

Žere mě zásadní problém, mizí pozemky u revírů. Pamatuju devadesátá a nultá léta. Okouzlení fotkami v časopisech, novodobý lov kaprů a Labe s dalšími vodami téměř bez lidí – málo rybářů, rekreanti jen někde v létě.

Stan a bivak bez problémů skoro všude, buřty na ohni, pivko, o auťák na polňačce jsem se nemusel bát. Nechci se pouštět do polemiky o kempování. Je to jednoduchý, akce a reakce. Partičky dělají bordel, starosta prosadí vyhlášku a je konec s tábořením ve stylu divokého Západu.

Už dlouho mě trápí větší problém. Ploty u vod a zákaz vstupu. Sem tam u Labe, údajně pronajaté pozemky Povodím a nakonec si z toho někdo dělá privátní úsek jen pro sebe a zvané. Tak chodím jinam.

Víc mě to zasáhlo na bývalých těžebních prostorech. Tady jsme jako svaz totálně zaspali (hlavně bafuňáři od územního svazu výš mohli prokázat trochu jasnozřivosti, ideálně tak před dvaceti léty) a nechali spoustu pozemků u těch nejlukrativnějších revírů padnout do rukou stovek různých majitelů. Jsou lidi, kteří naprosto logicky nelení a kupují za levný peníz dokud to jde.

Lituji, že nejsem jeden z nich. V těch dobách, kdy to šlo za levno, mi ale bylo kolem třiceti, dům ve výstavbě a touha jezdit na víc míst mě tenkrát vedla jinou cestou. Potom děti a pár let jiné starosti. Kdybych býval věděl, kolik míst už moje noha nenavštíví a budu na ně nostalgicky koukat jen zdálky, možná bych uvažoval jinak…

Prozíravější si svůj kus planety u vody pořídili a v lepším případě si z něj udělají separé poustevnu pro rekreaci a vlastní chytání. V horší variantě začnou nabízet pronájem. Z pravního hlediska asi žádný problém a vlastně je tak nějak chápu. Peníze stačí jen sebrat ze země. Z hlediska vztahu k rybolovu a našim společným revírům s tím ale nemůžu souhlasit.

Rybář se na jejich pozemek nedostane. V zákoně se sice píše něco jiného, ale to je teorie v praxi nerealizovatelná. Majitel na pozemek pustí jen za peníze. Vytáčí mě to dokonce hned dvakrát.

Poprvé proto, že někdo vlastně vydělává díky hodnotě vytvořené námi všemi. Tímhle myslím vysazené ryby, po desítky let sypané do vody za peníze všech členů. Kvůli nim tam kunčafti platí peníze za pobyty, za čistým vzduchem se jezdí jinam.

Proto mě to štve dvakrát, že jako rybář, jenž dvacet let poctivě platil a chodil brigádničit jsem svým drobným dílem pomohl k privátním ziskům a ještě tam nemůžu ani v době, kdy tam nemá zákazníka.

Jezdil jsem a jezdím na hodně míst. Všude se časem vyvrbilo pár oblíbených fleků. Některé z nich jsou už za ploty. Dobrá zpráva tu jedna je. Zatím je pořád kam jít jinam, někdy stačí kousek vedle. Začíná ale být těsno a bojím se, že za dvacet let už nebude možnost vůbec.

Někde se to už rýsuje. Pískovny ve východních Čechách například. Kdo to neznáte, zajeďte si libovolně dle soupisu revírů. Uvidíte kolik míst je privátní zóna. Zkuste někam, kde to jde, vlézt a situaci poznáte sami. Neberte sebou moc věcí, brzo potáhnete jinam.

U letiště v Hradci z toho začíná být Matějská, tam všechno spolkne rekreační areál.

Na Boudách nám vyhlásili válku otevřeně. Zejména po tom, co konkrétně tady svaz dělal mrtvého brouka a pískovna mezitím změnila majitele – opět se ptám, to tenkrát nemohl koupit jeden z největších spolku v republice?

Výčet tady žel nekončí, dál ale nehodlám pokračovat. Uzavřel bych tak, že si občas zajedu na pískovnu na soukromák. Je tam klid a komfort.

Akorát že to jsou bývalé revíry svazu, které se soupisu vod záhadně vytratily. Samozřejmě i s celou obsádkou, která tam byla. Jmenovat nebudu, mám ještě letos zarezervované pobyty a majitelé či správci se starají. Škoda slov, snad jen postesknutí.

Rybářský svaz je pouze spolek, ale v rámci ČR gigantický moloch se statisíci členů. To opravdu nedokázal za třicet let od sametu z příspěvků a plateb našetřit na koupi aspoň pár těchto vod? Zvládne toto řešit do budoucna?

Asi ne, teď už je pozdě. Při dnešních cenách bez šance. Měl jsem za covidu pomyšlení, že koupíme malý rybník. Jenže ouha, nevelký rybník v zapomenutém místě dnes stojí víc než vcelku rozsáhlý pozemek se zahradou a na něm kompletní novostavba RD, kolik nás vyšla před necelými dvaceti léty!

Redakčně zkráceno. Autor si z určitých důvodů nepřál být jmenován

Čtěte také:

Rybářský svaz musel zaplatit statisíce majiteli písníku u Pardubic, budou muset rybáři revír opustit?

Konec dalšího revíru: městu vadí, že rybí obsádka maří boj se sinicemi

Další omezení na Labi: Poděbrady zakazují bivaky, karavany, grily a provoz vozidel u řeky