Začínáme s dravci: Okoun říční – 2.díl. Chytáme na žížalu aneb klukovská klasika

okoun říční

Snad nepopudím ortodoxní vláčkaře, když začnu přehled způsobu lovu okouna takto zostra a po staru.

Předpokládám, že tento seriál bude zajímat hlavně začínající rybáře, kteří na internetu loví základní moudra o lovu ryb obecně.

Lov přívlačí je sportovnější, přesto si nemůžu nevzpomenout na svoje rybářské začátky. Pasivnější metody lovu jsou navíc skvělým způsobem jak k rybaření přitáhnout i ty nejmenší. Děcka navíc budou mít chytání se splávkem nebo na těžko daleko jednodušší. Neustálé nahazováni třpytky končí u začátečníků zpočátku hlavně ve větvích okolní vegetace nebo ve vázkách na dně.

Předem chci ale upozornit na určitá úskalí. Díky hájení okouna doporučuji jeho cílený lov na žížalu hlavně zjara zvážit. Hltaví okounci si dokáží háček pěkně zažrat a zatímco dřív v dobách jeho hojnosti bylo řešení jednoduché – okouni šli bez skrupulí na pánev (Tenkrát neplatila ani nejmenší míra).

Dnes byste se dostali do potíží nejen s vlastním černým svědomím ale i s rybářským řádem, který nařizuje hájené ryby promptně a v pořádku pustit. Pouštět zažraného okouna většinou končí rybkou plující břichem vzhůru.

Jako dítě jsem okouny úspěšně lovil na žížalu. S trochou šikovnosti to šlo i bez zažírání. Stačí žížalu napichovat tak aby neměla moc dlouhé “fousy”. Se zásekem pak nemusíte čekat dlouho a háček vězí nehluboko v tlamce.

Jaký prut na okouny?

Nejlepší na tomto způsobu lovu je, že se dá chytat téměř jakkoliv a s čímkoliv. Prut by měl být spíš trochu jemnější než silnější ale je vcelku jedno jestli chytáte na např. kvalitní plavačkovou deličku, dlouhý bič či boloňku. Můžete použít klidně i přívlačový prut nebo dvoumetrový teleskop z nějaké dětské sady.

K tomu potřebujete naviják odpovídající prutu s vlascem nějakého rozumného průměru. Úplně slabé vlasce bych vynechal a volil bych něco v rozmezí od 0,18 do 0,22. Při lovu na žížalu totiž můžete čapnout téměř cokoliv od okouna až po kapra či na řece velkou parmu nebo tlouště, s dvanáctkou návazcem by to byl zbytečný boj a okounům silnější vlasec nevadí.

Jak navázat udici? Začnu úplně od nejjednodušší sestavy jaká existuje.

Lov na cit

Tato sestava vlastně není sestavou v pravém slova smyslu. Na konci vlasce se naváže pouze háček, na který píchnete žížalu a je to.

Daleko se s tím nahodit sice nedá ale to nevadí, okouni nebývají daleko od břehu. V případě nutnosti nahazovat dál, nebo při lovu v proudu vlasec doplníme zátěží v podobě olůvka či broků k nacvaknutí, které používají plavačkáři.

Princip lovu je jednoduchý, nástrahu hodíme do vody a jako indikátor používáme vlastní prsty. Vlasec držíme mezi palcem a ukazovákem abychom cítili cukání ryby na druhém konci. Po nahození udržujeme vlasec v rámci možností napnutý abychom zasekli včas než ryba háček zhltne moc hluboko.

Okoun chycený na žížalu
Na některých revírech je okoun prvním úlovkem na jakoukoliv živočišnou nástrahu

Lov na položenou s policajtem

Klasická položená vyžaduje kromě háčku i olůvko patřičné váhy aby se dal vlasec lépe napnout. Mezi očky prutu vytvoříme malý průvěs, do něhož zavěsíme tzv. čihátko aka policajta. Záběr indikuje policajt svým pohybem nahoru, méně často i dolů. Citlivost sestavy závisí hodně od vzdálenosti háčku a olůvka. Čím delší návazec, tím má ryba větší prostor manipulovat s háčkem zatímco vy, nic netuše, v klidu zíráte na prut. Olůvko navazujte jako průběžné, aby se s ním případná utržená větší ryba nemusela tahat.

Lov na plavanou

Úplnou klasiku jsem si nechal až na konec. Lov se splávkem je krásná záležitost. Je jen málo lepších věcí v rybařině než koukat na barevný splávek jak se pohupuje ve vlnkách aby pak najednou, po chvilce cukání, zmizel pod hladinou.

Splávek volíme spíše menší ale dostatečně nosný, jelikož žížala něco váží. Nejradši používám kapkovité tvary a to i na stojaté vodě. Okoun není na odpor splávku přehnaně citlivý. Dovážení stačí klidně i jedním malým brokem nebo oluvkem kousek nad háček. V tomto lovu platí zásada, že je lepší to dělat jednoduše. Při lovu v klidné vodě na blízko stačí i menší splávek zatížený jen váhou samotné žížaly.

Okouní rybaření je aktivní záležitost. Nástrahu se splávkem nemusíte umisťovat až na dno. Nejlepší varianta na okouna je dle mého názoru kousek nade dnem. Občas můžete se splávkem trochu cuknout aby si ježatci žížaly dříve všimli.

S takto sestavenou lehkou udicí můžete obejít i několik kilometrů revíru a hledat ty správná okouní místa. Je to opravdu akční lov při kterém zažijete spoustu zábavy.

Chytíte nejen okouny ale i mnoho dalších rybích druhů a hlavně na tekoucích vodách získáte dobrý přehled o výskytu různých druhů ryb na revíru, který využijete při dalších lovech.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*